Zrcadlové objektivy Tokina v praxi

Když jsem dostal nabídku otestovat dva katadioptrické objektivy SZ Super Tele 500 mm f/8 Reflex MF a SZX Super Tele 400 mm f/8 Reflex MF, první reakce byla, že na kardio kontroly chodím relativně pravidelně (myslím, že jsem byl před osmi lety) a tlakoměr mám vlastní. Až když jsem kývl, zjistil jsem, že se tak frajersky říká moderním zrcadlovým objektivům, kde jsou zrcadla kombinována s čočkami.

Text a foto: Boris Stojanov, Facebook

Kdo mě zná, ví, že chci maximální kvalitu, maximální otevřenou clonu, super ostrost a dokonalý mikro kontrast. Mnohdy proto, abych s tím vším pak fotil rozmazané a neostré temné fotografie, ale já jsem prostě posedlý low lightem a clonami pod f/2. Všechno tohle vám tyhle tokiny nedají, a abych to měl ještě zajímavější, nefotil jsem tentokrát svou bezzrcadlovkou Sony, ale vyzkoušel jsem si maličkou bezzrcadlovku Canon RF…

„Ježíšku, to je ale pěknej a lehkej strojek,“ bylo první, co mě napadlo, když dorazilo RP v miniaturní fotobrašně Gitzo Century Traveler Messenger GCB100MS. Pravda, v první chvíli jsem se více kochal brašnou, protože používám s láskou její větší sestru a bratrský batoh, což skončilo tak, že jsem si ji musel objednat taky… Přeci jen, je to výroční série, moje žena má mraky kabelek, tak já budu sbírat fototašky a batohy. Ale zpět, dodaná redukce pro bajonet Canon fungovala skvěle a hned první fotka dopadla perfektně.

Canon RP má rozlišení 26,2 Mpx – což je příjemnější volba pro takto dlouhé ohnisko. Dostal jsem k oběma objektivům i telekonvertor, který zdvojnásobí ohniskovou vzdálenost a vezme si za to 2 EV na světelnosti, ale neměl jsem tolik času a příležitostí na vyzkoušení. Dost jsem se totiž musel prát už s tím, že mám cizí foťák, který neovládám poslepu.

Nakonec jsem přešel na prioritu času, nastavil 1/1000 s a automatické ISO. Voilà, první ostrá fotka! Vy, co chodíte lovit zvířátka s rourama od kamen, si pomyslíte, co ten fotřík mele za nesmysly, ale já jsem prostě kontaktní fotograf jako mistr Kratochvíl. Lidi potřebuju cítit a ohniska nad 85 mm se u mne vyskytují zcela ve výjimečných situacích, většinou jsou zapůjčená.

Jet na tisícinu sekundy s sebou nese určitá specifika, se kterými vám nominální světelnost f/8 u obou reprezentantů příliš nepomůže. I přes čas, který bych udržel snad i nosní dírkou, jsem si raději vzal stativ. Ani jsem se nepředřel, neboť hmotnost Canonu RP je 440 g a Tokiny SZ Super Tele 500 pouhých 310 g, což v součtu dává téměř hmotnost mojí Sony A7R III, která váží bez L-platu 657 g.

Byl jsem natolik drzý, že jsem si vzal místo robustního Mountaineru nového designový Traveler Gitzo Légende GK1545T-RTI, možná i proto, abych se opět přesvědčil, že i tato baletka se díky použité technologii s dokonalým karbonem osvědčí prostě vždycky.

Někdo se dívá

Název slavného filmu bylo to první, co mi blesklo hlavou, při premiérovém pohledu do hledáčku přes 500mm zrcadlo. Ty jo, to jsou tedy věci! Lehké, skladné, nenápadné. Nemusím nikam chodit, všechno je jako na dlani a ta fantastická deformace perspektivy! Ocvakal jsem pár zaběhlých témat a začalo upadat světlo. V tu chvíli jsem si uvědomil ono zmíněné specifikum číslo dvě: krom důsledné obrysové ostrosti, kterou vám zaručí jedině skvělý stativ, musíte zvážit, v jakých světelných podmínkách budete fotit.

Jsou to objektivy do pěkného počasí, protože ona lehkost znamená i náchylnost na roztřesení. Je to pořád stejné, jako když přejdete z obvyklých 24 Mpx na dnešní dvojnásobky. Lehký pohyb řas u modelky a fotka letí do koše. Tady si to převeďte na současné větrné počasí a jste v háji, malý poryv větru znamená velký špatný. A protože pracujete v režimu 1/1000 s, clona f/8 znamená v podvečer, že vyzkoušíte i ISO 3200, což je většinou u bezzrcadel s vysokým rozlišením sakra vidět.

Jediný, kdo s tím umí zacházet, jsou lovci opeřenců, ti jsou na takové hodnoty zvyklí. Ale my, salónní fotografové, kteří jsou venku z auta jen v případě přechodu z parkoviště na místo focení, z toho máme fobii. Musíte totiž změnit i svoje zaběhnuté workflow, nestačí potahat stíny/světla a prdnout tam trochu clarity a dehaze, protože to nejste ve svých bezpečných ISO 100–1600, ale na dvojnásobcích a tam může jakási hrubost obrazu nadělat celkem paseku.

Takže co s tím?

Tokina se začíná dost často ozývat jako další značka, která se nebojí. Připomeňme její úžasné objektivy Fírin 20 mm f/2 rovnou ve dvou verzích – s autofokusem a bez, ze stejné série opravdu ostrý makroobjektiv Fírin 100 mm f/2,8 a nesmím zapomenout na výbornou atx-m 85 mm f/1,8, která krom rychlosti a ostrosti přinesla lahodné barevné podání. Buď přinesou něco nového, nebo vyrobí standardní kousek v nadstandardní kvalitě za nestandardní cenu.

A to mám prostě rád, jako asi každý. Jasně, jsou čočky, které se stanou objektem touhy už ve chvíli ohlášení, kdy je ještě nikdo neviděl. Ale to přenechme těm, kteří nedočkavě čekají ve frontách na nový model telefonu, kterým nahradí svůj pravěký loňský model. Já preferuju maximální využití věcí, které si mohu dovolit a které mi dělají radost až do totálního rozpadnutí.

A asi bych nikdy nevěřil, že se budu zabývat něčím tak archaickým, jako je konstrukce zrcadlových objektivů. Ale musím uznat, že vlastně i v rámci oné udržitelnosti, o které se nyní všude hlásá, tohle je prostě fajn cesta. Výrobní linka produkuje řadu stejných objektivů s jediným standardním závitem T 42 × 0,75 mm a další linky pak dělají adaptéry pro bajonety Canon EF, Canon EF-M, Canon RF, Fujifilm X, MFT, Nikon F, Nikon Z a Sony FE.

Dá se tedy s trochou nadsázky říci, že pokud patříte do nějakého fotografického společenství, nebo – řekněme to dnešním slangem – máte svoji bublinu, ovšem nikoliv virtuální, nýbrž fyzickou a stýkáte se, jsou oba objektivy vhodnými adepty pro sdílené vlastnictví. Nejedná se totiž o ohnisko, které asi každý potřebuje vlastnit, ale každopádně se jedná o ohniska, s nimiž se mnozí rádi čas od času setkají.

Další cílovkou mohou být různí milovníci „staroskel“, kteří hledají specifické vlastnosti zrovna u starých šroubovacích objektivů se závitem 42 mm. Ti totiž vyzkoušený adaptér pro svůj bajonet mají a zajímavé pro ně bude nejen obrovské přiblížení objektů či zploštění perspektivy, ale v neposlední řadě i velice zajímavý bokeh, který tato skla… tedy pardon zrcadla přinášejí.

Světelné zdroje na pozadí stejně jako odlesky se totiž shlukují do fantaskních skrumáží bublinek, což může působit velmi výtvarně. Tento efekt vyvoláte v režimu fotografování na nejbližší zaostřovací vzdálenost, která je u 500 mm kolem 1,7 m a u 400 mm zhruba 1,3 m. Frontální čočka je navíc opatřena MC vrstvou, tedy přesněji multicoating vícevrstvou ochranou, která drží obrysy celkem pěkně na uzdě.

Dostávám se tedy k hodnocení celého velmi zajímavého setkání. Nutno hned na počátek říct a hlavně si uvědomit, že se nejedná o nejmodernější skla s klinicky čistou kresbou a nekompromisní ostrostí korigovanou ještě pomocí softwaru při zpracování dat. Jedná se naopak o závan minulosti, kdy i naši předci byli trochu líní a nechtěli běhat po kopcích s nějakou tříkilovou rourou od kamen a desetikilovým svazkem prken, která umně na vrcholu poskládali do tvaru stativu.

Tento závan zpracovala společnost Tokina se ctí, použila trochu tradice, trochu té moderny a nabízí nám dva produkty, které neatakují s plnou zárukou ani hladinu 10 tisíc korun, což je v dnešní době částka, která zruinuje málokoho. Díky vlastnostem, jako je universální adaptovatelný bajonet, tedy vlastně závit, je to navíc částka, o niž se může podělit kdejaký fotografický kroužek nebo pár kamarádů.

Že se jedná o 500mm objektiv, neznamená, že tím nahradíte špičkové AF objektivy pro wildlife a sport, jejichž cenovka je vždy násobně vyšší. Na olympiádu bych s ním asi nejel, ale pokud si naplánuju malou procházku, vezmu svoje obvyklé sklíčko a do brašny přihodím toto telátko, ani to nepostřehnu a při dobrém světle si můžu naši vesničku cvaknout z kopce nad ní, na který se v rámci aerobní aktivity vyškrábu. Pokud se mi nesplaší tepovka a takový heroický výkon přežiju, při troše práce si přinesu zajímavé a neotřelé pohledy.

Při troše práce…

Je třeba si uvědomit, že nestandardní konstrukce podložená velmi dlouhým ohniskem potřebuje přístup, který bude odlišný od zajetých standardů. V praxi to znamená, že krom neznámých soubojů se vzdušným smogem, se kterým jste doposud nebojovali (částečky pylu a prachu rozptýlených ve vzduchu a způsobujících blátivý závoj na fotkách), budete řešit i lehce staromódní měkkou ostrost a kontrast.

Návdavkem ale dostanete neobvyklé přiblížení s deformací perspektivy a v makro režimu hodně zajímavý bublinkový bokeh. Pokud fotíte do formátu RAW, všechny moderní konvertory jako Capture One nebo Lightroom si pomocí šoupátka dehaze s tímto nádechem poradí, a pokud si pohrajete trochu s táhlem clarity, dostanete líbivý obrázek.

Dokážu si tato dvě ohniska představit i jako součást svého cestovatelského zavazadla. Ušetřím kroky a stejně se podívám daleko. Je propastný rozdíl mezi ohniskem 35 mm zblízka a 500 mm z dálky, ale pokud je to objekt za řekou, v moři, na skále, v propasti, stejně se k němu možná nelze dostat, ale vy si pro něj sáhnete z pohodlí. Ostrost fotky je závislá na kvalitě, možná spíše preciznosti zaostření, což sice zní, jako že jsem objevil Ameriku, ale kdo někdy ostřil zrcadlový objektiv, zná ta specifika.

Je potřeba dobře natrénovat přesnost ostření pomocí té dané funkce ve vašem těle, neboť každý výrobce používá svůj systém známý jako focus peaking. Pokud jste schopni a ochotni toto všechno podstoupit, prostě pro tu fotku něco udělat, pak máte vyhráno a společnost Tokina vám nabízí neotřelou zábavu na přicházející léto. Tak si ho užijte v plné kráse!

Celý článek vyšel v červencovém čísle časopisu FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!