Laowa Argus 25 mm f/0,95 CF APO – romantický ňuník

V minulém čísle jsem si trochu ulevil, jak pořád testuju samý Laowy… Moje držkování se doneslo k zadavateli a za odměnu mi poslal – hádejte co? Bingo, další Laowu!

Ale není to ani šíro, ani makro, je to další přírůstek s tím tak trochu hovězím názvem: Laowa Argus 25 mm f/0,95 CF APO. Je na něm super hlavně to, že pokaždý, když ten název vidím, dostanu hlad na dobrej steak z hovězího Anguse.

Navíc z jeho brášky pro plnoformát, objektivu Laowa Argus 35 mm f/0,95 FF, jsem se tu připočůral asi před půl rokem, tak jsem byl zvědav, jaká bude pětatřicítka (ok, 37,5, vy rejpalové) pro APS-C.

Ten širm, ten šiiiiirrrrrm!

Jen jsem ho vybalil, úplně jsem oněměl z pevného obdélníkového širmu, tedy sluneční clony. Jestli máte nějaký stříbrný NEX, tohle musíte nasadit, je to absolutně dechberoucí. Včetně toho božího víčka, které se vysune z kolejniček při sundání a pak drze nacvakne, když skončíte.

Mechanicky? Přečtěte si cokoliv, co jsem už napsal… Začínám mít chuť si udělat nějakou univerzální šablonu s generátorem superlativů, kam zadám vždycky model a ohnisko nové Laowy a ono to vyplivne hotový článek.

Ale vážně, připadá mi, že Laowa koupila generátor ultramoderních čoček, protože nacpat do APS-C objektivu 14 čoček v 9 skupinách s apochromatickou korekcí, kde třetinu všeho skla okupuje jedna čočka s vysokou hustotou a doplňují ji čtyři čočky s vysokým rozlišením, vysvětluje fakt, proč to sklo tak pěkně kreslí i na mojí plnoformátové Sony A7R III s přepnutím do APS-C režimu a využitím menší poloviny rozlišení (18 Mpx).

Samozřejmě že to funguje i ve fullframovém módu, ale je to jak námořní dalekohled, obraz uprostřed kruhové vinětace.

Vinětace

Jistě že tam je a s ohledem na fakt, kdo toto sklo využije – asi i žádaná. Nemusíte ji totiž přidávat při konverzi obrázků z formátů RAW. Nebo vám to vadí a tím šoupátkem na umělou vinětaci uhnete na druhou stranu a je to pryč. Ale tak trochu tím zkazíte ten dojem, protože… f/0.95 je fakt malá hloubka ostrosti.

Obraz je ostrý, ale úplně jinak, než jste zvyklí třeba z f/1,4, je to jinak prokreslené, má to jinou hranovou ostrost, ale hlavně ta vinětace skvěle určuje fokus na důležité části fotky. Divák nemusí bloudit, je to i pro neznalce, vy mu pěkně prvoplánově naservírujete, kam se má dívat. V dnešním světě dobrá příležitost, jak se stát umělcem. Anebo spíš umělkyní?

Asi jo, asi to bude spíš holčičí sklo, je to totiž takovej ňunínek, tak pěkně do dlaně, ok, trošičku napapkanej (575 g), ale je ostrostně něžnej a ty barvy… ty barvy! Celá série Argus od Laowy má prostě ledový a lehce vymytý barvy. A to si myslím, že bude šlágr pro holky, který nejdou po cizelérský dokonalosti jako chlapi, ale mnohdy hledají spíše výraz a ten jim tahle Laowa dá na první dobrou.

Je až s podivem, jak dobře a přesně se s ní ostří. Klasická Laowa, má jen bajonet a dva mechanický kroužky, vypínač klikání mechanickej, prostě žádná elektronika, ale s použitím červeného fokus peakingu jsem to práskal jednu za druhou a byl si de facto jistej, že je to v pohodě, takže uživatelská přívětivost = 100%.

Díky jednoduchosti bez AF a přenosu informací lze jednoduše adaptovat toto sklo na fůru bajonetů, což přináší širokou dosažitelnost. Lze jej koupit s bajonetem pro Canon M, Canon R, Fuji X, Nikon Z a již zmíněný Sony E. Celá série Argus je koncipována jako kontaktní, tedy objektivy, se kterými si musíte pro obrázek dojít.

U plnoformátu jsou to ohniska 35 a 45 mm, u APS-C jejich „+/- ekvivalenty“ 25 a 33 mm – po přepočtu tedy 37,5 mm a 49,5 mm. Pro menší snímače je v nabídce i novinka Laowa Argus 25 mm f/0,95 MFT APO, která je určena pro bajonet Micro 4/3.

Systém vnitřního zaostřování a nízkého focus breathingu i přepínač tichého voliče clony a v neposlední řadě pozvolný dlouhý chod ostřicího prstence dávají široké možnosti snového obrazu jak fotografům, tak videotvůrcům. Vysoká světelnost zase posouvá hranice focení bez použití stativu, malá hloubka ostrosti je zdatným výrazovým prostředkem, kterému sekunduje úžasná paleta chladnějších barev. Skoro se nebojím ho přirovnat k legendárním filmům Fuji NPS 160 a NPH 400, které jsem miloval právě pro ty barvy.

Barevnost je ale třeba vyzkoušet, chlad není tak arktický, jako to umí Carl Zeiss, kdy slovo arktický používám jako výraz naprostého zenu, nikoliv hanlivě. Je to takové nasycení barvami, které vás společně s „automatickou vinětací“ okamžitě chytne, tedy pokud nemáte stěnu posetou diplomy z matematických olympiád nebo neostříte se šuplerou a provázkem v ruce pro přesné nastavení vzdálenosti objektu. Ale vlastně proč ne?

Možná vás naopak tato série objektivů nakopne správným směrem, přestanete číst tabulky a začnete tvořit. Případně se seznamte s holkou, která takovými objektivy fotí a při troše vzájemné náklonnosti to bude win/win. Tak si to hlavně pěkně užívejte, venku je hnusně, ale s tímhle sklem si pak u počítače při prohlížení fotek můžete myslet, že je celkem hezky. A to je na zimní deprese podle mě lepší než zobat nějaký „happy pills“.

Celý článek najdete v lednovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!