Krok do moderní doby: Leica R

V našem seriálu jsme se už zabývali řadami M, S a SL, legendární optikou, limitovanými edicemi této značky a také její cestou na výsluní. Dnes se podíváme na druhou vývojovou větev − systém R.

Foto: Leica, text: Kryštof Korč, Centrum FotoŠkoda

Od dálkoměru k systému R

Spolu s rozvojem zrcadlových přístrojů a jejich rostoucí oblibou nemohla ani Leica zůstat pozadu. Dálkoměr je sice vynikající řešení pro dokumentární nebo street fotografii, u ostatních žánrů ale může být limitující. V době vydání Leicy M5, která mírně řečeno nesklidila příliš dobrý ohlas a měla mizernou prodejnost, se navíc uvažovalo nad plným přechodem výroby k systému R. Naštěstí se nakonec obě větve vyvíjely samostatně a v každé z nich najdeme vynikající technické kousky.

S trochou nadsázky by se dalo říci, že Leica v branži SLR zaspala dobu − první Leicaflex se objevuje roku 1964, což je 28 let po první kinofilmové Exaktě, 12 let po prvním Pentaxu, dokonce také roky po prvních Canonech a Nikonech. I vývoj v oblasti elektroniky (hlavně měření) byl jedním z prvků, který držel tento systém při zemi. Nepomohla ani spolupráce s Minoltou na několika modelech. Dalším parametrovým nedostatkem byla absence automatického ostření, a to i v době, kdy bylo naprosto běžné.

Může to vypadat tak, že systém R byl naprostý propadák, mnozí z vás ale určitě dobře vědí, v čem je chyták.

...

Celý článek najdete v srpnovém vydání FotoVideo.

Obsah srpnového vydání najdete zde.