Delkin Devices – nejlepší fotografova kámoška

Když jsem v roce 2019 sháněl zajímavá témata do speciálu fotomagazínu, věnovaného pouze značce Sony, zašel jsem tak daleko, že jsem si udělal i test karet a čteček.

Myslel jsem si, že to bude až nudně jednoduché, ale když mi zástupce dovozce předával čtečku Delkin Devices s potutelným úsměvem a drzou větou: „Ostatní už testovat nemusíš,“ hleděl jsem na něj dost s despektem. Ten mě přešel ve chvíli, kdy jsem zkoušel, na které čtečce budeme testovat rychlost karet. Konkurenti byli renomovaní: Sony, Sandisk a Lexar.

Text a foto: Boris Stojanov, Facebook

Zatímco slavná trojice včetně nejdražšího Lexaru za nesmyslných 5000 korun stáhla 36 souborů RAW o objemu 3,07 GB za plus minus minutu a 15 sekund, ta obyčejná krabička s nápisem Delkin Devices to dokázala za 18 s! Ano, čtete dobře, za 18 sekund oproti minutě a čtvrt.

Nažhavil jsem drát a po vyslechnutí poznámky: „Já to říkal,“ jsem se dozvěděl, že za to může jakýsi aktivní prvek, možná řadič. Něco jako aktivní USB kabel, který se používá při potřebě posílat třeba ve studiu data z foťáku přes USB rozhraní přímo do počítače. Dávalo mi to smysl a od té doby, pokud někde vidím Delkin Devices, již se dívám s úctou.

Utekly čtyři roky a tentýž kamarád volá, jak se mám a čím fotím. Pochlubil jsem se, že mám nově Sony A7R V a že je úplně skvělá. Tentokrát se i on zaradoval, protože mi hned oznámil, že potřebuje otestovat novou čtečku a novou kartu od Delkin Devices a že se mu minulý test líbil. Nedivím se, když vyhrál. Ale co, slovo dalo slovo a za pár dní dorazil balíček.

Balíček obsahoval dvě krabičky. Čtečku karet Delkin CFexpress Type A / SD UHS-II DDREADER-58 a kartu Delkin Black CFexpress Typ A o kapacitě 160 GB. Upřímně, moje zvědavost se znásobila, protože s CFexpress kartou jsem měl zkušenost jen takovou, že existuje. Pak jsem věděl, že jsou dva typy a Sony používá tu pomalejší a menší. Jakožto člověka, který většinou fotí dost pomalé věci, mě to nechávalo celkem v klidu, ale když už ji máte na stole…

První, co mě zaujalo, bylo dokonalé zpracování karty i čtečky. Nejdřív jsem se bál, že kovová čtečka bude rušit signál Bluetooth, na což jsou občas Apple a jeho myši specialisté, ale vůbec. Nic se nestalo, vše okamžitě naběhlo.

Dal jsem se tedy do zkoumání karty. Kovová, čistě rovně nalepený štítek Made in Taiwan – stejně jako moje karty Sony Tough 128. To, že výrobců karet asi nebude tisíce, je jasné, ve mně to naopak vzbuzuje důvěru. Co mě však uchvátilo, bylo dotisknuté číslo na přední straně karty. Zdálo se mi to nepravděpodobné, ale po prohlídce jejich webu je to skutečnost…

Ano, řada karet Black má opravdu výrobní čísla! Normální spotřebák, jako je karta, má výrobní číslo? Ano, protože v Delkin Devices pochopili, že ani z fotografa ráno na toaletě bankovky nepadají a 400 eur jsou nějaké peníze… Takže si doma kartu vybalíte a zaregistrujete. Zvlášť pro USA a zvlášť pro Evropu, ta má zastoupení v Anglii. Po registraci produktu máte nárok na výměnu karty při poruše do dvou dnů. Nemám to tedy vyzkoušené, ale pokud je to opravdu tak, pak je to konkurenční výhoda jak prase. Alespoň já takto chápu péči o zákazníka.

Samozřejmě že jsem na tu kartu fotil kde co, ale přeci jen zajímalo mě to nejdůležitější – rychlost zápisu a vlastně i rychlost čtení. Marketing na obalu říká toto: rozhraní PCIe 3.0, díky němuž je možné dosáhnout rychlosti čtení až 880 MB/s a rychlosti zápisu až 790 MB/s. Taktéž se zde praví, že rychlost zápisu neklesne pod 400 MB/s, což je důležitá informace, asi nejdůležitější.

Pokud jsem použil utilitu na měření rychlosti disků od Blackmagic, naměřil jsem rychlost zápisu cca 688 MB/s a rychlost čtení skoro 790 MB/s – za použití čtečky Delkin, originálu kabelu Apple Thunderbolt s připojením do portu Thunderbolt 4 na stolním počítači Mac Studio. Při fyzickém přenosu 1053 formátů RAW v celkovém objemu 78,87 GB na externí SSD disk pomocí programu Capture One Pro jsem dosáhl času 3 min a 21 sekund, což je zhruba přenosová rychlost kolem 400 MB/s.

Takže vysypat kartu je v pohodě, určitě násobně rychlejší než z mých rychlých SD karet Sony s rychlostí 300/299 MB/s. Ta je samozřejmě maximální dosažitelná, praktická je nižší. Nemám druh foťáku přímo na sport, mám studiovou verzi s vysokým rozlišením, takže při rozlišení 61 Mpx jsem schopen se Sony A7R V kropit až rychlostí 10 obr./s v plném rozlišení.

Překročil jsem svůj stín a vesměs fotím v plném rozlišení, ale na bezztrátový RAW, který má kolem 80 MB. Tentýž soubor bez komprese by měl kolem 120 MB a to jsou velmi jednoduché počty. Každopádně vystřílet zásobník z okna nebo namířený na palec u nohy by zajisté splnilo účel, ale čtenář by se unudil k smrti a dovozce by mě nepochválil. Takže jsem se dohodl s trenérem našeho boxu a zašel se podívat za klukama na trénink.

Půl hodiny jsem ztratil, než se trochu zahřáli, ale kluci mají takovou fyzičku, že byli zpocení míň než já. Je pravda, že jsem měl dlouhý kalhoty, triko a flanelku, kdežto oni triko a trenky, jen milá bojovnice měla legíny. A jak vám tak boxují výhružně do objektivu, nedá vám to a uhýbáte tak nějak po paměti na mladá léta a pak tak trochu instinktivně.

Nasazenou jsem měl pevnou Sony FE 35 mm f/1,4 GM a samozřejmě jako vždy chytal jsem to na plnou díru, tedy f/1,4. Rozčílený jsem poté u počítače nebyl jen kvůli tomu, že jsem tam nešel fotit ostré fotky, ale zkoušet rychlost karty. Časy jsem v manuálu volil 1/125 s a poté 1/250 s, ISO jsem nechal na automatice, nemají to úplně jako kobku v podzemí, ale luxusně v prvním patře, což je ale v šest večer zimního času úplně jedno.

Jaké je zjištění?

Sony A7R V nemá rychlé načítání dat z čipu, jako mají třeba Sony A9 II nebo Sony A1. Je to studiové nářadí, takže spíše na prestižní rozlišení nebo focení eventů s možností 2–3 fotky vyhodit a pořád máte dost na odevzdání. Proti mé předchozí A7R III se podstatně změnila rychlost všeho a oba sloty podporují karty SD i CFexpress typu A.

Nicméně i kadence snímání zapříčiní, že se po chvíli vyrovnávací paměť foťáku zaplní a SD karta nestačí zapisovat. V tu chvíli je to cvak – zápis – cvak – zápis… prostě jste právě přestali fotit, a jestli se zrovna soupeři přestali oťukávat a začala finální řežba, smůla! Až se to zapíše, tak můžete pokračovat, což ale taky může být už po gongu a možná stihnete vyhlášení vítěze.

A to se vám, milí kamarádi, s kartou CFexpress nestane a s touto od Delkinu už vůbec ne. Prostě je to tak nádherně synchronizovaný, že fotíte, dokud vám nedojde místo na kartě nebo se nevybije akumulátor, případně skončí zápas nebo chlapcům zemdlí ruce. Zápis na kartu nebude ten viník. Pokud to srovnáme s konkurencí od Sony, tak cena je plus minus stejná/nižší. Rychlost je trochu vyšší.

Zpracování fantastické, ale navíc: výrobní číslo, registrace a možnost výměny v rámci dnů. Za mě jasná volba, beru kartu i čtečku, a až začne sezona, koupím i do druhého slotu. Pokud používáte špičkovou techniku, využívejte ji na 101 %. A znáte mě, jak to říkal pan Donutil v tom filmu: mám jednoduchý vkus, spokojím se s tím nejlepším.

Celý článek najdete v dubnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!