Canon R50 – podrobná recenze z Toskánska: co umí a jak fotí

Canon EOS R50 je důležitý foťák, otevírá zcela novou řadu cenově dostupných bezzrcadlovek mířících na začínající a mírně pokročilé fotografy. Vzal jsem ho na pár dní to Toskánska a testoval to podstatné: jak se osvědčí ve své klíčové roli univerzálního foťáku pro využití v rodinném a cestovatelském focení.

Canon EOS R50 – hlavní parametry

Co nás tedy má zajímat z technických parametrů? Jde o foťák s menším, APS-C snímačem. Má rozlišení 24,2 Mpx, což je pro tuto třídu číslo dle mého optimální (nižší vypadá „blbě“, vyšší by znamenalo větší šum, což by byla škoda a na kvalitě fotek by to přidalo spíše symbolicky).

Zásadní parametr je rychlost, kterou též můžeme označit za solidní. Canon R50 zvládne 12 snímků za vteřinu se závěrkou mechanickou nebo až 15 snímků s elektronickou – což je dle mého opravdu číslo dostačující i pro poměrně náročné nasazení při focení sportu nebo jiných rychlých sekvencí.

ISO se dá nastavit až do 51 200, což už je ale hodnota H, která je v defaultních nastaveních vypnutá, a pokud patříte k majitelům tohoto foťáku, opravdu doporučuji v menu povolit i tuto maximální hodnotu, je prostě škoda to neudělat. Šumu už tam bude hodně, ale jednou za čas se to prostě může hodit – dle známého a nesmrtelného pravidla, že je lepší fotka šumící než žádná.

Když už se dotýkáme šumu, obecně se dá konstatovat, že není třeba se bát používání i poměrně vyšších hodnot, foťák je vcelku slušně zvládá (příklady vyšších hodnot si můžete prohlédnout na videu).

Za zmínku stojí i to, že foťák je opravdu kompaktní, bez problémů jsem ho nacpal do mé opravdu malé brašny či spíše pouzdra, kde tradičně nosím nejmenší z obecně malých modelů značky Fujifilm. To se počítá, zejména při cestách, kdy se nikomu větší zavazadla nechce tahat.

Pokud se ptáte, což byste měli, jak je na tom výdrž baterie, tak dobrá zpráva zní: dobře. V žádném z poměrně intenzivních fotografických dní se mi ji nepodařilo zcela vybít, tedy pro běžné použití nejspíš bude stačit jedna baterie (což neplatí například pro výše zmíněný fullframový Canon R8).

To ovšem nejlepší jsem si nechal na samostatných pár odstavců, a to prostý fakt, že ostření tu šlape opravdu skvěle, což je zcela zásadní, ba možná vůbec nejdůležitější.

Co se opravdu počítá, je rychlé a pohotové ostření

Jednu větu opakuji vlastně v každé recenzi v posledním roce: Naprosto zásadní pokrok ve fotografování v nedávné době nastal vlastně v jedné jediné věci, a to je ostření. I dnes toho vlastně moc nepokazíte, pokud si koupíte nějakou starou dobrou levnou zrcadlovku á la Canon 250D. V obrazových výkonech zvládne více méně totéž a skok v kvalitě fotek jako takových moc nezahlédnete. Co ale nezvládne ve srovnání s novějším příbuzným (a všemi možných bezzrcadlovkami napříč třídami a značkami), bude rychlé a přesné ostření.

Canon R50 dává i začátečníků do rukou opravdu šikovný, rychlý a pohotový ostřící systém, který při rodinném a cestovatelském focení zvládne prakticky vše, co se může hodit. Z toho jsem měl radost, protože jsem se trochu bál, zda právě ostření nebude trochu ošizené. Není – byť občas ustřelí, občas se ztratí a u dražších strojů přece jen funguje o něco spolehlivěji, ale opravdu platí, že celkově to pracuje překvapivě dobře.

Můžete tedy počítat s tím, že i zde jsou přítomny klíčové tři složky pohotového ostření: 1. bohatý výběr ostřících bodů a jejich různých kombinací (kde já, přiznávám, moc neexperimentuji a většinou mi stačí bod jeden); 2. detekce různých subjektů, tedy zejména lidí, zvířat, dopravních prostředků a také očí, což se hodí opravdu často a 3. velmi dobře funkční servo, tedy kontinuální ostření.

Právě kombinace detekce a serva je velmi silnou zbraní, která dříve chyběla. Zkrátka, při troše cviku je možné úspěšně zaostřit vše a všude.

V čem jsou kompromisy: trochu těžkopádné ovládání

V čem jsou tedy slabiny tohoto foťáku? Zkušenější uživatelé, zvyklí na různé sofistikované ovládací prvky, zde budou trochu bojovat s ovládáním, což je patrné zejména při ovládání autofokusu.

Na rozdíl od vyšších modelů (včetně blízkého příbuzného Canonu R10) zde zejména chybí samostatný prvek ovládání ostřicích bodů – takový ten „joystick“ nebo multiovladač na zadní straně, s nímž se dá dělat poměrně hodně věcí, hlavně rychle přesouvat ostřicí body.

Na jednu stranu by se opravdu hodil, na straně druhé pořád platí, že tato kategorie foťáků nikdy v minulosti opravdu pohotové ovládání neměla a chybět bude asi spíš náročnějším uživatelům (na které nicméně tento model nemíří). Budiž tedy asi odpuštěno.

Stejně tak není zcela přímočaré ovládání korekce expozice, kterou v běžném provozu „sdílí“ nastavovací čudlík s ovládáním (například clony). Opět ale platí, že to není problém zásadní. K tomu možná jeden tip: korekce expozice se dá v menu přepnout na ovládací kroužek na objektivu, tedy pokud moc nevyužijete manuální ostření, určitě to udělejte. Je to nesporně nejpohotovější metoda, jak korekci přenastavovat bez zbytečného přetlačování se s jinými prvky.

Canon R50 vs. Canon R10

Hodně napínavé je sledovat, jak spolu u fotografů soutěží dva další blízcí příbuzní Canon R50 a R10, který byl představený dříve, a svou rolí startovacího foťáku je zkoumané R50 hodně podobný.

V čem jsou rozdíly mezi Canonem R50 a R10?

• Canon R50 je trochu menší a skladnější než R10

• Canon R50, jak jsem už zmínil, má trochu horší ovládání: ostřicí body u R10 můžeme řídit pomocí šikovného joysticku, ten zde chybí

• Canon R50 je trochu pomalejší, zvládne „jen“ 12 snímků za vteřinu s mechanickou a 15 s elektronickou závěrkou, zatímco u Canonu R10 je to citelně více (15 / 23 – což už je poměrně významný rozdíl pro určité scénáře použití)

Rozdíl je i v ceně, ale v danou chvíli není dramatický, což nahrává spíše modelu R10. To se však patrně změní, je pravděpodobné, že časem se rozdíl zvětší a R50 bude výrazně levnější volbou.

Který z těchto dvou zvolit? To bude záležet na konkrétním uživateli – pro někoho může ve prospěch Canonu R50 hovořit cena a skladnost, jiný dá přednost R10 kvůli parametrům a rychlosti. Zkrátka uvidíme.

K tomu ještě dodejme, že příchod tohoto modelu potvrdil to, co se dlouho očekávalo, že Canon uzavře řadu M, do níž patřil například oblíbený Canon M50 Mark II. Důvod byl prostý: není nutné vyvíjet speciální řadu objektivů M, což vše výrazně zjednoduší. Až za rok nebo dva typy řady M zmizí, R50 převezme naplno onu klíčovou roli startovního foťáku.

Jak Canon R50 fotí

A nyní tedy vlastně to opravdu podstatné: jak Canon R50 fotí? Co se při jeho používání bude honit hlavou zkušenějším i začínajícím fotografům? V jedné větě řečeno: je to prostě velmi důstojný pokračovatel slavných řad zrcadlovek pro začínající i mírně pokročilejší fotografy.

Je to pokračovatel i následník, protože jak už jsem podrobně popsal, podporuje i nejnovější technologie ostření, o nichž se fotografům v těchto cenových relacích mohlo jen zdát.

Jak je možné vidět z testovacích fotek, z „typicky turistické“ cesty do Toskánska je možné přivézt přesně tu kvalitu, kterou čekáme od těla za rozumnou cenu a univerzálního setového objektivu, v tomto případně Canonu RF-S 18–150 mm f/3,5–6,3 IS STM.

Foťák jsem testoval v bezpočtu situací od nočních kamenných měst přes jarní vinice až po západ slunce nad Pisou. Osobně jsem byl s výsledky hodně spokojený, prostě taková ta stará dobrá APS-C klasika v novém hávu kontinuálního fokusu a detekcí lidí, očí, psů, koček a všeho možného. Fotky byly prostě hezké, o což jde především.

Jak už jsem uvedl, občas jsem trochu zápasil s ovládáním, zejména při krocení ostřicích bodů a s přepínáním mezi korekcí expozice a clony v prioritě clony. Ale je dost možné, že jsem trochu rozmazlený, a opakuji, že tyhle kompromisy jsou prostě řešitelné a začátečníkům vadit nebudou.

Stejně tak je možné víceméně pochválit univerzální objektiv 18–150 mm, což je rozsah, který u většiny zkušených fotografů vyvolá spíše strach. Vždy platilo, že čím větší rozsah, tím horší výsledky. Tady to vlastně ovšem nijak dramatické není – kresba je poctivá, detaily ostré, zejména při mírně vyšších clonách. Abych použil svou oblíbenou větu: ten objektiv je výrazně lepší, než jakou má a bude mít pověst. Na podobné akce a k podobnému tělu se prostě hodí.

Za zmínku stojí i video, které dle očekávání dobře zvládá i 4K, ale protože se ve videu moc nevyznám, zdráhám se ho nějak výrazněji hodnotit (ukázky záběrů zahlédnete v doprovodném videu).

Pokud bych s sebou vzal full-frame a nějaká nesetová pevná skla, výsledky by byly výrazně lepší, ale tak by to bylo s každým foťákem v jakékoliv době. Zajímavé nicméně bude sledovat, kam se vlastně amatérské focení posune. Můj osobní tip či spíše spekulace zní: vzhledem ke klesajícím cenám full-framů se postupně budou stávat častější volbou i začínajících fotografů.

Na stranu druhou, osobně budu hodně rád, pokud se bude dařit kategorii foťáku (nejen od Canonu), který reprezentuje právě R50. Je to malé, velmi dobře to fotí, skvěle se ovládá a kolekce fotek z dovolené je i u naprostého začátečníka dramaticky lepší než z mobilu. To je, oč tu běží.

Nechci, aby to znělo kýčovitě, ale snad mi porozumíte: čistě nostalgicky držím foťákům „entry-level“ palce, ať obhájí své místo na slunci i v příštích letech. Byť vím, že o jejich osudu nostalgie určitě nerozhodne.

Shrnutí ve dvou větách

Canon EOS R50 je velmi důstojným pokračovatelem nejprodávanějších foťáků všech dob, cenově dostupných zrcadlovek pro začátečníky i mírně pokročilé. Uživatelům nabízí velmi dobré obrazové výkony, pokročilé ostřicí systémy i solidní rychlost, to vše za rozumnou cenu.

Poznámka redakce

Všechny publikované fotografie v tomto testu jsou opravdu ve formátu JPEG bez úprav, tedy přesně to, co vypadne z foťáku. Pro ty, co chtějí vědět ještě víc: na školicím webu Jana Rybáře je k tomuto foťáku i online kurz.

---

Celý článek najdete v srpnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!

---