Středoformátová fotografie je pro mnoho těch, kdo používají kinofilm, pomyslným milníkem, kterého chce většina podvědomě dosáhnout. Proč to tedy nezkusit třeba v letošním roce? A proč vlastně středoformát vůbec chtít – nebo jaký?
Výše uvedené se nutně nemusí týkat každého, jelikož mnoho hobby fotografů středoformátový fotoaparát používá a občas po něm sáhnou i někteří profesionálové. Právě v době, kdy byl kinofilm číslem jedna na trhu filmových materiálů, většina profíků se odlišovala právě tím, že používali středoformátové přístroje především v ateliérové fotografii.
Pokud totiž oba formáty porovnáme, v případě kinofilmu máme k dispozici mnohem menší obrazovou plochu negativu, která je však vyvážena relativně malými rozměry samotného přístroje a s tím spojenou pohotovostí při fotografování – ideální nástroj pro street nebo reportáž.
Oproti tomu středoformátový fotoaparát nabídne násobně větší obrazové pole, které v konečném důsledku znamená mnohem více zachycených obrazových informací s jemnějším rozlišením a detaily. Daní za tento luxus jsou větší rozměry nejen samotného fotoaparátu, ale také objektivů, takže fotobrašna bude o pár kilogramů těžší.
Odtud tedy jednoduchou logikou dojdeme k tomu, že jsou středoformáty vhodné především pro ateliérovou a „neakční“ fotografii. I když v konečném důsledku to bude vždycky o zkušenostech a schopnostech autora.
Jak je uvedeno, hlavním rozdílem mezi kinofilmem a středoformátem je velikost filmového políčka, které má v prvním případě 36 × 24 mm, zatímco středoformátový svitek nabídne políčko o výšce 6 cm a šířka variuje podle použitého aparátu od 4,5 až do 9 cm. Potud rozdíly v materiálu.
Optika je druhým bodem, ve kterém se aparáty odlišují, vzhledem k tomu, že je použito větší filmové políčko pro záznam scény, i zde se setkáme s něčím, jako je crop faktor. U digitálních aparátů se tento parametr používá pro zjištění...
Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!