Pohled do historie Canonu

Tentokrát pokračujeme v našem nepravidelném historickém okénku, které se věnuje významným značkám na poli fotografického průmyslu, společností Canon. Známé červené logo dnes najdeme na celé řadě nejen fotografických výrobků. Ne vždy však byl Canon tak úspěšný.

Japonsko je v současné době jednou z nejvyspělejších zemí, zejména z pohledu techniky (nejen fotografické). V minulých dílech jsme se věnovali mimo jiné značkám Nikon či Pentax, které patří v Japonsku mezi nejstarší výrobce fotoaparátů a jejich založení se datuje do dvacátých let 20. století, kdy se oba výrobci zaměřovali především na optické součástky a objektivy, aby následně v období druhé světové války „přezbrojili“ na vojenský materiál – zejména se jednalo o periskopy a dalekohledy.

Počátky společnosti Canon se však z toho pohledu liší. Impulsem totiž byla nespokojenost se špatnou dostupností a velmi vysokou cenou fotoaparátů importovaných do země. Pro zasazení do kontextu uveďme, že kupříkladu fotoaparát Leica II se v Japonsku prodával za cenu přibližně osmkrát vyšší, než byl průměrný plat, což z něj činilo prakticky nedostupný produkt.

Zrození Canonu

Tím, kdo se nad tímto stavem rozhořčil, byl Goro Yoshida a jeho švagr Saburo Uchida, který přizval svého zaměstnance Takeo Maedo. Tato trojice stála za myšlenkou vlastního fotoaparátu, přičemž největším hybatelem byl právě Yoshida, pracující v továrně na optické přístroje. Jeho vzorem se staly fotoaparáty Leica a Contax, které „podrobil“ detailní rozborce, aby zjistil, jaké materiály výrobce používá. K velkému překvapení se nejednalo o nic nedostupného, a tak padlo v roce 1933 rozhodnutí vytvořit vlastní fotoaparát, který bude inspirován německým dálkoměrem.

Ve zmíněném roce vzniká společnost Precision Optical Instruments Laboratory a po dlouhé době výzkumů a vývoje je v roce 1934 představen první fotoaparát pojmenovaný Kwanon (na počest bohyně milosrdenství), který se stal prvním japonským 35mm dálkoměrem se závěrkou ve fokální rovině, tedy bezprostředně před filmovým políčkem. Na trh se tento model de facto nikdy nedostal, i když vzbudil zájem domácích fotografů.

O rok později se společnost přejmenovává na Canon a v září 1935 je jí udělena ochranná známka, spolu se jménem se mění také logo do podoby, jak jej známe dodnes. Další rok trvalo, než se rozjela výroba upraveného modelu Kwanon, který nesl označení Hansa Canon a byl v roce 1936 dodáván s objektivem NIKKOR 50 mm f/3,5 od budoucího konkurenta, společnosti Nikon. Vedle objektivu dodával Nikon také jednotku dálkoměru. Dodejme, že Hansa Canon se prodával přibližně za 280 jenů.

Začátky bohužel nebyly snadné a poté, co se společnost přejmenovala v roce 1937 na Precision Optical Industry (od tohoto roku se také datuje vznik současného Canonu) a představila ještě další čtyři modely označené jako Hansa, došlo na finanční potíže. Ty naštěstí zažehnala investice společnosti Omiya Shashin Yohin, díky které si mohl Canon dovolit zapojit do výroby Yoshiza Furukawu, optického inženýra, který vyvinul objektivy 50 mm f/4,5 a 45 mm f/0,85 určené pro filmové použití.

Canon byl díky této spolupráci schopen vyrobit objektivy pro rentgenovou fotografii a zároveň také jako jediný vyrobil v roce 1940 první 35mm fotoaparát pro rentgenové snímky. Do značné míry se jednalo o uspokojení poptávky, jelikož se v daných letech Japonsko potýkalo s epidemií tuberkulózy. Světlo světa tak spatřil objektiv pojmenovaný jako Serenar, který byl prvním z dílny Canonu.

V roce 1942 se stal prezidentem společnosti Takeshi Mitarai, který si dal za cíl porazit Leicu na poli fotografie. Vzhledem k průběhu druhé světové války se však realizace tohoto předsevzetí musela ještě odložit. V roce 1946 byl představen model označený Canon S II, první 35mm aparát který kombinoval dálkoměr s klasickým hledáčkem a sklidil velký úspěch. Nástupce Canon II B byl představen v roce 1949.

Následovalo velké množství dalších modelů (takřka dvě desítky), které měly poměrně obskurní názvy složené jen z písmen a číslic. Z pohledu fotografů se jednalo o přímou konkurenci německé Leicy, a to až do doby, kdy byla v roce 1954 uvedena Leica M3, která dodnes platí za etalon třídy dálkoměrů...

Celý článek najdete v dubnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!