Petr Jan Juračka – Kamenné květy

„Pusťte mě do práce v sobotu, půjčte mi klíče ode všeho a nechejte mě hrát si, prosím.“ S kamarádem Petrem Horkým jsme již nesčetněkrát vedli dalekosáhlou diskusi na téma, co je ještě workoholismus a co už ne.

Oba jsme samozřejmě brutální workholici, ale ani jeden nemáme pocit, že bychom de facto chodili do práce. Co je to za blbost? Není to tak složité. Pakliže člověk dělá v práci něco, co jej absolutně naplňuje, co jej baví a o čem zároveň ví, že je to dobré a má to přesah, je velmi lehké ztratit přehled o tom, kdy je v „džobu“ a kdy je „free“. Může takový člověk vyhořet? Asi ano, ale není to tak pravděpodobné.

„Je mnohem lepší dělat práci, kterou si vybereš, než tu, co na tebe zbude,“ mravnil mě častokrát můj děd, chemik a vynálezce. Měl pravdu. Dlouho jsem nevěděl, zda si nakonec vyberu přírodní vědy, nebo fotografii, až jsem pochopil, že nejlepší je si nevybrat, resp. zvolit oboje.

Právě spojení přírodovědy s vizuální dokumentací je podle mě mnohem zábavnější než jen to jedno bez druhého. Na rozdíl od koncepční fotografie, fotograf přírody nemusí nic uměle aranžovat, protože vše je již připraveno. Jeho prací je pouze se dívat kolem sebe a pokusit se přenést alespoň část toho reálného obrazového inferna divákovi.

Rok 2022 byl vyhlášený mezinárodním rokem mineralogie. Je asi úplně jedno, kdo to vyhlásil a kdo o tom vůbec ví. Loni na podzim to pro mě každopádně znamenalo vlézt po letech do dveří, kolem kterých jsem vždy jen proběhl – Mineralogické muzeum Přírodovědecké fakulty Univerzity Karlovy. Z globálního pohledu jedno malinké muzeíčko o dvou...

Celý článek najdete v květnovém čísle časopisu FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!