Mark Bliss: Kamerou se tvoří emoce a tvář filmu

Na setkání a povídání s Markem jsem se nesmírně těšil nejen proto, že coby výborný kameraman spolupracoval a spolupracuje se slavnými jmény, jako jsou Jan Svěrák, Tiago Guedes, Vadim Perlman, Michael Petroni, Kevin Smith, Michael Spiccia, Laurence Dunmore, Jonathan Herman a mnoha dalšími.

Jeho tvorba, vysoké nasazení, náročný systém práce, maximální využití možností současné špičkové digitální techniky a hlavně velký životní příběh se dají v jednom rozhovoru těžko pojmout, ale přesto jsem se o to pokusil. Posuďte sami.

Vážený Marku, ani netušíš, jak jsem rád, že si s tebou mohu vyměnit pár vět. Jsi kameraman a člověk s velmi zajímavou historií. Ale pojďme postupně: jak a kdy ses k pohyblivým obrázkům vlastně dostal?
Určitě se na tom podepsala moje láska k dobrodružství. Jako dítě jsem pravidelně navštěvoval kino v našem malém městě, kde jsem vyrůstal. Nechyběl jsem na žádné projekci a vzpomínám si, jak jsem pečlivě studoval plakáty a fotky nadcházejících filmů a nemohl se dočkat.

Kino a filmy představovaly pro mě kouzelný svět, kde člověk mohl cestovat do jiných částí zeměkoule nebo historických období a mohl prožít dobrodružství s mamuty nebo indiány. Jako dítě jsem rád sedával v předních radách, plátno bylo obrovské a společně s mohutným zvukem to vytvářelo nezapomenutelné prožitky.

Jako malý člověk nemusí vědět, jak film vzniká a kdo za tím stojí, ale postupem času jsem si pohrával s myšlenkou přihlásit se na filmovou školu. Můj kádrový profil bohužel nesplňoval předpoklady starého režimu. Když se mi pak v roce 1987 podařilo opustit ČSSR a v roce 1988 najít útočiště v Austrálii, začal jsem se o studium na filmové škole opět zajímat.

Další zajímavost, kterou bych prosil upřesnit: studoval jsi v Austrálii, jsi členem Australské asociace kameramanů už od roku 1994. Jaký je tvůj vztah k Austrálii a australské kinematografii dnes?
V Austrálii jsem nikoho neznal a ve filmovém průmyslu už vůbec ne. V knihovně jsem si našel kontakt na filmovou školu, zjistil, kdy jsou přijímací zkoušky, a vyrazil zkusit štěstí. Bohužel moje angličtina v té době byla na takové úrovni, že jsem nebyl schopen se otázkami prokousat, natož na ně nějak kloudně odpovědět.

Uvědomil jsem si, že bez dokonalé znalosti jazyka to nepůjde, a tak jsem dalších dvanáct měsíců studoval angličtinu ve třech různých kurzech a po roce zkusil opět štěstí u přijímaček, tentokrát úspěšně. Dostal jsem se na čtyřleté studium na North Sydney College, obor Film and TV production studies.

První rok byl všeobecný, kdy jsme měli režii, kameru, zvuk, střih a scenáristiku, a do druhého roku jsme se rozdělili...

Celý článek najdete v srpnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!