Marián Kuric – Ono to vzniklo tak nějak samo

Narodil se na jihu Slovenska v Lučenci, a přesto miluje hory. „Má svůj výrazný krajinářský rukopis,“ napsal o něm v nedávném rozhovoru na Nikonblogu Julo Kotus a ještě k tomu dodal: „Kdo zná jeho práci, rozpozná jeho snímky i bez označení autora.“

Vlastní styl si tříbí na svých cestách a fototrecích, z nichž si přináší nádherné záběry a zážitky. Každou jeho fotografii, kterou „pustí do světa“, považuji za dokonalý obraz. Nechám to hodnocení Mariánovy práce samozřejmě na vás a k tomu nabízím následující rozhovor.

Marián Kuric, Instagram, Facebook

Mariáne, od studentských let miluji slovenské hory a považuji je stále tak trochu za své. Současně už delší dobu sleduji Vaší krajinářskou tvorbu, ve které obrazy oněch krásných horských scenérií dominují. Proč právě krajina, žánr nejzákladnější?
Ahoj, ono to vzniklo tak nejako samo. Mám rád prírodu, rád ju navštevujem. Zároveň mi nerobí problém byť bez ľudí, len so svojimi myšlienkami. Potom už stačilo zaľúbiť si fotoaparát a bolo vymaľované. Mám rád tie momenty, keď si niekam idem sám aj sa so sebou porozprávam, čudák, že? Takáto povaha predsa nemôže fotiť nič iné ako prírodu.

Vraťme se ale ještě na chvíli k počátkům. Začínal jste prý fotit klasicky rodinu a výlety, ale pak vás fotografování jako takové doslova chytlo a v současnosti jste profesionálním fotografem, organizátorem fotoexpedicí, lektorem workshopů a hlavně autorem nádherných fotografických obrazů. Jak začal a jak vlastně probíhal váš fotografický růst?
Ďakujem, to keby som vedel, aj samého ma to prekvapuje. Kedysi dávno v dobe to nádhernej, keď fungovali weby zamerané na fotografiu, tak som ich denne „žral“. Snažil sa pochopiť, aké sú rozdiely medzi mojimi fotografiami a snímkami, ktoré sa mi páčili. Nemal som problém prijať kritiku a aj sám na svoje počiny som býval – a vlastne aj som – dostatočne kritický. Vlastne som sa začal učiť ešte oveľa skôr, ako som si kúpil prvý fotoaparát.

Navštevoval som fotoservery a snažil sa navnímať EXIF k fotografii a pochopiť ho. Keď na to spätne myslím, asi ma to ozaj muselo veľmi baviť. Aj keď to je asi úzko spojené s tým, že som nechcel márnotratne sústrediť na niečo, čo nepotrebujem. Snažil som asi sám seba presvedčiť, že áno, investuj do toho, využiješ to. Po kúpe foťáku to už malo rýchly spád, veľa som sa túlal a hlavne investoval čas a peniaze do vedomostí a menej do techniky.

Myslím, že je to správna cesta pri vývoji krajinárskeho fotografa. Radšej mať peniaze na fotocestu ako o 15 percent ostrejší objektív. Tým sa vlastne riadim dodnes, ale asi som hodne odbočil. Tak či onak, neviem...

Celý článek najdete v únorovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!