Analogová fotografie, to nejsou pouze kinofilmové fotoaparáty, které známe z rukou našich rodičů, spadají sem také fotoaparáty středoformátové, které ponejvíce používali naši dědové a koncem minulého století byly většinou znakem umělecky zaměřených fotografů.
Historicky je možné rozlišit tři ucelené skupiny filmových fotoaparátů – kinofilmové, středoformátové a velkoformátové –, které se vzájemně liší velikostí filmového políčka citlivého na světlo a umožňujícího zachytit svět kolem sebe. Zatímco pořadí rozšíření jednotlivých typů fotoaparátů bylo shodné, jak je uvedeno, jejich postupné uvádění na trh bylo spíše opačné.
Nejprve byly používány zejména velkoformátové kamery se samostatnou přední a zadní standartou, které byly následně z velké části nahrazeny fotoaparáty středoformátovými pro jejich větší skladnost a snadnější použití. Na ně pak navázaly fotoaparáty kinofilmové, měly ještě menší rozměry a fotografové mohli bez problémů fotit velmi nenápadně. Kinofilm je možné bez nadsázky označit jako vládce dvacátého století na poli fotografie.
Celý článek si můžete přečíst v prosincovém vydání FotoVideo.