Živit se v současné uspěchané době fotografií není vpravdě nic jednoduchého. Se vznikajícím obrovským množstvím snímků a v záplavě obrazových informací je pro laiky velmi těžké rozpoznat kvalitní práci. To pak v konečném důsledku může vést k celkové degradaci kvality, potažmo pak k nedocenění kvalitně odvedené práce.
Pokud se však některý z amatérských fotografů rozhodne postoupit na profesionální úroveň, chce to nejen dostatečnou kuráž, ale také poměrně jasnou představu o budoucí práci, zakázkách, klientech, případně i žánru, kterému se hodlá věnovat. V ideálním případě si takový fotograf najde na trhu oblast, která zatím není obsazena a může v ní projevit svou kreativitu.
Potud se však jedná z pohledu fotografie především o řemeslo, nikoli o umění. Ovšem poctivě zvládnutá řemeslná práce je velmi dobrým základem pro pozdější umělecké směřování. I mnozí známí fotografové byli nejprve řemeslníky, teprve se sbíráním zkušeností a postupným stoupáním po žebříčku popularity si mohli dovolit přidávat do snímků více umělecké složky. Ta pak v konečném důsledku obvykle tvoří více než polovinu tvorby konkrétního snímku.
Ačkoli se může kdokoli z nás považovat za sebelepšího fotografa-samouka, pravděpodobně nemá natolik obšírné znalosti s praxí, které by mu umožnily vrhnout se rovnýma nohama do vod profesionální fotografie.
Celý článek najdete v srpnovém vydání FotoVideo.
Obsah srpnového vydání najdete zde.