Jan Stárek – Motorismus je jeden z nejkomplexnějších žánrů

Není to tak dávno, co jsem se jako jeden z mnoha tisícovek sledujících koukal na Instagramu na fotografie, nad kterými se srdce většiny motoristických fandů i fanynek rozjede na maximální rychlost a jejich duše zatouží být při tom.

fotil: Jan Stárek, Instagram, Facebook

Být v akci, cítit obrovský tah motorů, vůni spálených oktanů a prožívat opojný pocit vítězných dojezdů. Mám to odmalička také tak a Janovy fotografie ty krásné příběhy nesou, vyprávějí a vy je můžete prožívat do sytosti. Poprosil jsem o některé velmi aktuální, ještě čerstvé a zeptal se, jak vlastně vznikají. Věřím, že vás chytnou jako mě.

Motorismus a focení sportu vůbec je o rychlosti, postřehu, výběru vhodného místa, o kvalitní technice… O čem ještě podle vás? Jak byste důležitost jednotlivých potřebných atributů sportovního fotografa seřadil?
Hned na první místo bych dal určitě výběr vhodného místa. Místo určuje spoustu aspektů a vhodným výběrem můžu na fotce ovlivnit spoustu věcí. Celé galerie stavím tak, že by měl divák bez popisu poznat, o jaké místo se jedná, takže je to určitě pozadí, které podtrhuje lokalitu.

To, kde auto zadriftuje, anebo úsek, kde se bude hodně brzdit a motorka půjde na přední kolo, případně teplem zčervenají kotouče – to je opět o zvoleném místě. Na první pohled to vypadá snadno, ale například v cross country rallye je výběr místa zcela zásadní. Pokud přijdete na přibližný bod průjezdu, nejsou tam žádné stopy a je potřeba i přemýšlet, kudy to bude pro jezdce nejvhodnější. Taky se může zdát, že esíčko, jež jste vybrali, bude nejlepší, ale oni si to prostě zkrátí a váš plán vezme za své. Trvalo mi spoustu závodů a vlastně mi připadá, že mi to stále ještě trvá: vybrat to správné místo.

A k tomu vybavení: daný okamžik se už podruhé nestane. Jsou závody, kde vidíte váš objekt jen jednou za den, a tady je potřeba mít stoprocentní jistotu ve vybavení. Co se týká postřehu a rychlosti fotografa, je to o praxi. Myslím, že vás žádný talent nezachrání, někomu to samozřejmě může na začátku jít líp, někomu hůře, ale praxe hraje za mě prim.

Celkově vzato je podle mě motorismus jeden z nejkomplexnějších žánrů ve focení. Použijete většinu fotografických technik, ať je to panning, externí blesky, multiexpozice, dlouhá závěrka a další. Kromě lásky k focení musí mít člověk rád i samotný motorismus. Hlavně si myslím, že se člověk nesmí bát vykročit z komfortní zóny, protože komfort je to poslední, co v tomhle odvětví zažijete.

Začal jsem trochu zhurta a ani jsem vám, Jane, nepoděkoval za to, že jste se ve velkém návalu práce a příprav uvolil nám poskytnout rozhovor. Kde a při čem jsem vás vlastně zastihl?
Jsme právě na vytrvalostním mistrovství světa FIA WEC v Bahrajnu. Jedná se o mou první mimoevropskou osmihodinovku. Byť to vypadá, že za osm hodinu toho stihne člověk spoustu, budu rád, když budu mít pro své klienty adekvátní počet fotek a stihnu vůbec vyfotit všechno, co jsem si naplánoval.

Jak jste se vlastně k focení sportu a hlavně motorismu dostal a jak to bylo s počátky focení vůbec?
Řekl bych, že to byla celkem divočina. Ačkoli byl děda fotograf, nijak se mě to nedotklo a nikdy jsem neplánoval, že se touhle profesí budu jednou živit. První foťák jsem dostal do rukou od rodičů ještě někdy na základce, takový ten malý...

Celý článek najdete v lednovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!