Jak se fotí Izrael a Jordánsko

Pokračujeme v našem seriálu popisujícím zajímavé fotogenické lokace. Blízký východ má své kouzlo vztahující se k historii i architektuře a nám se podařilo vyzpovídat odborníka, který patří k nejpovolanějším.

Text a foto: David Moulis

Kdy jsi poprvé navštívil tyto země a co tě vede k častým návratům na tato místa?
Do Jordánska jsem se poprvé dostal v roce 2009, kdy jsem si udělal krátký výlet po vlastní ose ze sousedního Izraele. Žádná auta z půjčovny, ale pěkně místními autobusy, s tištěným průvodcem a bez dat. Izrael jsem se rozhodl společně se skupinou známých prozkoumat o čtyři roky dříve, ale tehdy ještě v roli turisty s fotoaparátem na kinofilm, protože digitály jsem tehdy považoval za podřadné.

Blízký východ mě natolik uchvátil, že jsem se podíval ještě před válkou do Sýrie a do Libanonu, ale nejvíce příležitostí bylo k návratům do Izraele, kam jsem jezdil za známými, studoval jsem tam a v posledních deseti letech se tam vracím jako účastník archeologických výzkumů a oficiální fotograf vykopávek v Tel Moce a jako lektor fotoexpedic. Ty vlastně stojí i za mými cestami do Jordánska.

Kterou roční dobu doporučuješ pro cesty za účelem fotografování?
Osobně vidím v každém ročním období něco atraktivního. Hodně záleží na tom, co chcete fotografovat. Vzhledem k tomu, že jsem v Izraeli zažil všechna roční období a vím, jak je zimní období dešťů nehostinné, už bych se mu vyhnul.

Po ulicích se valí voda, protože místy nejsou ani kanály, deštníky jsou na nic, protože je vítr okamžitě rozláme, a mokré oblečení není kde usušit, protože byty nemají topení a zahřát se můžete jen tam, kde je klimatizace. Na druhou stranu se na přelomu ledna a února může stát, že napadne několik desítek centimetrů sněhu a vy máte půl dne na jedinečné snímky zasněženého Jeruzaléma, kreativních lidí stavějících sněhuláky s využitím nejrůznějších rekvizit a koulování jedné skupiny obyvatel města se sousední čtvrtí nebo koulovačku na střeše policejní stanice uprostřed Starého Města.

Za pár dní je po všem a země se zazelená a rozkvete i ten nejsušší kout. To platí i pro sousední Jordánsko. Poté stačí ke konci jara pár horkých týdnů a vše je okamžitě sežehnuto a krajina dostává typický pouštní hnědožlutý charakter bez vegetace. V létě máte jistotu, že vás nezaskočí ani kapka vody, Mrtvé moře má nižší přítok, a tak je v něm voda koncentrovanější solí a více nadnáší. Jenže tato doba není ideální pro cestování pouštní krajinou a zdolávání kopců, vyhlídek a památek.

Nejlépe je v útrobách měst, chrámů a na tržištích, kde jsou ventilátory či klimatizace a dají se pořídit zajímavé snímky z těchto míst. Podzim může zpestřit první přeháňka a bouřka, ale mnoho věcí se děje na ulici, protože se konají velké židovské svátky a při některých je možné fotit všemožné rituály přímo na ulici, u Zdi nářků i jinde. Klima na podzim a na jaře je příjemnější a dá se cestovat, aniž by člověk trpěl. Daní za to je brzké a rychlé stmívání – stačí s tím jen počítat přizpůsobit tomu své plány.

Jak se nejlépe dostat do Izraele a Jordánka a jaká je bezpečnostní situace?
Začněme Jordánskem. Přímou linkou z Prahy dosednete v hlavním městě Ammánu za necelých pět hodin. Vízum lze zakoupit přímo na letišti, ale mnohem praktičtější je pořízení Jordan Passu, který slouží jako vízum a zároveň jako vstupenka na vybrané památky, ještě před odletem. Do Izraele se z Prahy létá každý den, ceny letenek jsou hodně ovlivněny židovskými svátky a roční dobou.

Vízum je pro české občany udíleno zdarma po příletu na dobu tří měsíců. Izraelská strana vám vystaví speciální kartičku, kterou je potřeba nosit s pasem u sebe, do pasu už razítka nedávají. Určité komplikace mohou nastat v případě, že máte v pase razítka zemí, které nemají s Izraelem nejlepší vztahy.

Všechna turistická místa v Jordánsku jsou i českými úřady označována za bezpečná, nicméně je dobré dávat pozor na osobní věci, asi jako všude ve světě. V Izraeli je vždy dobré situaci sledovat dopředu, je těžko předvídatelná a má spoustu proměnných. Na turistických a frekventovaných místech se o bezpečnost stará bezpočet vojáků a policistů, což bych vnímal spíše jako pozitivní aspekt.

Vždy je lepší být ve skupině s více lidmi, asi bych nedoporučoval samotným ženám toulání mimo turistická místa. Místní na to mohou reagovat nevhodným...

Celý článek najdete v únorovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!