Analog | Čím „naplnit“ filmovou kameru?

Publikováno: 12. června 2019 | autor Redakce
field-camera.jpg

V květnovém čísle jsme se zaměřili na analogové videokamery. Podobně, jako u analogových fotoaparátů i v případě kamery je výsledkem obraz (tentokráte však pohyblivý), který má své kouzlo a mnohdy nás vrátí i o několik desítek let nazpět.

Prakticky u jakéhokoli analogového záznamu – ať už se jedná o fotografii nebo o video – je třeba pracovat s vhodným materiálem. Kinofilmové kazety nebo svitky se středoformátovým filmem jsou i v dnešní době stále ještě dostatečně rozšířené a bez problémů je koupíte prakticky ve všech prodejnách s fotografickou technikou.

kodak-ektachrome-100d.jpg

U filmů určených pro záznam obrazu ve videokamerách je však situace poněkud odlišná a jejich nabídka rozhodně není nijak široká. Pokusili jsme se proto zmapovat nabídku trhu, a to pro většinu kamer, které byste mohli v rámci bazarového prodeje zakoupit anebo jste je našli na půdách svých předků.

Je rozdíl mezi filmy?

V průběhu času se na trhu objevilo několik různých formátů filmového pásu – asi nejstarší je filmový pás o šířce 35 mm, který je prakticky shodný s filmovým pásem, určeným do kinofilmových fotoaparátů. Ten se však velmi rychle přestěhoval do filmových studií a na poli poloprofesionálního a amatérského videa jej vystřídal pás šířky 16 mm a posléze ještě menší a ekonomičtější filmový pás o šíři 8 mm, který se stal de facto standardem pro amatérské použití.

Stejně, jako u filmové fotografie i v případě analogového filmového videa je filmový pás tvořen ohebným a průhledným materiálem, na němž je nanesena světlocitlivá vrstva různého typu a je opatřen perforací pro snadný posuv uvnitř kamery. Samotný filmový pás je složen z několika vrstev:

  • pružná pevná podložka – podklad filmového pásu, dříve to byla nitrocelulóza, později diacetát celulózy, v současnosti se nejčastěji používá triacetát celulózy
  • podvrstva (mezivrstva) tvoří pojítko mezi podkladovým materiálem a želatinovou emulzní vrstvou
  • emulzní (želatinová) vrstva citlivá na světlo – emulze, ve které jsou rozptýleny krystalky haloidů stříbra, u barevných filmů je těchto vrstev více, pro zdokonalení vlastností bývá na moderních materiálech mimo tří základních barvonosných vrstev ještě řada vrstev pomocných
  • ochranná (tzv. antifrikční) vrstva proti odření – finální vrstva, která slouží jako ochrana světlocitlivé emulze před poškrábáním

V profesionální praxi se pro filmový záznam používaly především negativní filmy, které se po vyvolání a střihu kopírovaly na pozitivní materiál určený k distribuci. U amatérských kamer však převažovaly a dosud jsou nabízeny prakticky výhradně inverzní materiály, kdy po vyvolání filmového pásu vzniká již pozitivní obraz určený k promítání.

Formát filmového pásu musíte logicky volit podle toho, jakou kameru chcete použít. V zásadě se dnes můžeme setkat se dvěma velikostmi (16 mm a 8 mm), které je možné ještě dále dělit na Super 16 a Super 8, přičemž je možné tyto filmy upravit tak, aby se společně s obrazem zaznamenávaly i zvuk, a to na magnetickou stopu, která se nanáší na jednu stranu filmového pásu, kde již není perforace.

Jaký film potřebuji?

Celý článek si můžete přečíst v červnovém vydání FotoVideo! Více z obsahu vydání najdete zde.

fotovideo-06-2019-vizual-v6-1000px.jpg

Právě vychází
fv04-24-obalka-web3.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.