Minifolio | Specialista tématu měsíce: Němý pohled – Aneta Jungerová

Vyrůstala jsem v klasické atmosféře typu „hlavně si udělej vysokou školu, ať tě někam vezmou“. Vejšku nemám a živím se asi jako jediná v Čechách jen focením psů (občas i jiných zvířat).

Jsem důkaz toho, že co si vymyslíme, to se může stát, pokud tomu budeme věřit a prostě si za tím půjdeme. Zamilovala jsem se do zvířat a do focení a právě proto to můžu dělat tak dobře, že mě to zároveň i živí.

„Teď mám svůj fotoateliér, který funguje na principu obchodu, kam si kdokoliv může přijít nechat vyfotit psa jen tak z ulice bez objednání, pořádám kurzy focení psů a spolupracuji s firmami jako Yoggies, výrobce krmiv pro psy a kočky, nebo Rebel Dog, pro které jsem fotila kampaň na puller do Playboye,“ píše o sobě fotografka zvířat Aneta Jungerová na svých webových stránkách a já jsem se rozhodla s ní udělat rozhovor v souvislosti se soutěžním tématem Fotografa roku Němý pohled.

Ahoj Aneto, v první řadě bych ti chtěla poděkovat za rozhovor pro náš časopis FotoVideo.

Jak ses dostala k focení psů nebo zvířat vůbec?
Ahoj Simčo! Děkuji za oslovení, moc si toho vážím… Ty jo, když jsem začínala fotit, tohle by mě ani ve snu nenapadlo… i když ve snu asi jo, sny se mi totiž plní…

K focení jsem se dostala vlastně přes koně. Už jako malá holka jsem milovala koně a tenkrát existovaly na internetu „virtuální stáje“, kde si člověk mohl vytvořit svého fiktivního koně a starat se o něj − jako. A nejlepší koně měli samozřejmě nejkrásnější fotky… Takže jsem do noci seděla u počítače a hledala fotky koní a rozplývala se nad nimi. Tam vzniklo asi to první „ty jo, to bych chtěla umět“. Tenkrát mi bylo asi jedenáct. Pak přišel můj první kůň Orin (už reálný), zrcadlovka a tak to nějak začalo stylem pokus-omyl. Koník mi pak bohužel odešel na věčné pastviny a začala jsem fotit to, co jsem měla vždy po ruce – svou fenku Sely (dnes jí je 13 let).

Celý článek si můžete přečíst v červnovém vydání FotoVideo! Více z obsahu vydání najdete zde.