Rozhovor – Alžběta Jungrová

Zakládající členka spolku 400 ASA, ve kterém coby jediná žena spolu se šesti muži hájí klasické hodnoty fotografie bez ohledu na žánry, ale zabývá se převážně fotografií dokumentární.

Tak nějak to zní v úvodním manifestu tohoto výjimečného spolku profesionálů, jenž za svou poměrně krátkou dobu existence vybudoval značce 400 ASA velmi prestižní postavení.

Dle mého názoru se jedná o neobyčejně významný a stabilizační počin na poli české profesionální fotografie, stále trochu rozhárané. S tímto vlastním přesvědčením a přiznám se i obdivem jsem přistupoval k následujícímu rozhovoru, jehož milý a příjemný průběh mě o Alžbětině naprosté profesionalitě totálně přesvědčil.

Alžběto, zeptám se netradičně na současnost a možná i zdánlivě naivně: co právě děláte?
Asi vidíte, jak jsem uhnaná! Dnes ráno volali z nemocnice na Karlově náměstí, okamžitě schůzka, kterou jsem ale zvládla ještě před naším setkáním, a odpoledne tam jedu znovu. Připravuji svou výstavu v dost netradičních prostorách, všichni jsou od počátku nadšení, jen jako obvykle, technických a organizačních zádrhelů je opravdu dost. Řeším knížku, která má vyjít současně, řeším grafiky a do toho i takové drobnosti, kam budou během mé výstavy chodit uklízečky na záchod.

Vaše minulá výstava v Rajhradu byla jednodušší?
Rajhrad? Ani omylem! Dělat výstavu je vždycky záhul. Když už vše vypadá zvládnuté a zdá se, že to funguje, přijdou technické problémy. V Rajhradě jsme hodně řešili potíže se zahradníkem, který nám stále chtěl mluvit do všeho i do deinstalace. Jinak Rajhrad byl fantastický, prodlužoval se téměř o čtyři měsíce, přijelo tam strašně lidí, až to byl s kvantem návštěvníků trochu problém…

Pro mě to byl velký úspěch se spoustou problémů. Výstava je nevděčná akce. Vždycky říkám: takové práce, takových peněz, takový stres a pak všichni přijdou na vernisáž, řeknou: „Máš to pěkný, a kde je červené víno, už došlo?“ Samozřejmě je to radost, všechny starosti se před výstavou opakují, ale výsledek to převáží. V Rajhradě jsme se vlastně z původních nabízených prostor dostali až k nezrekonstruované části, která mě uchvátila tím, jak byla obrovská.

„Tady chci výstavu,“ jsem řekla okamžitě. Ze všech stran jsem si okamžitě vyslechla, že to nejde, že je to jen na vlastní nebezpečí atd., ale po měsíci přemýšlení jsme dostali svolení. Pak to vše najednou visí a člověk má takovou radost, že se to dá těžko popsat. Ostatně teď ten prostor ve fakultní nemocnici – prádelna – bude hodně podobný.

Upřesněme si to: výstava v prádelně fakultní nemocnice na Karlově náměstí v Praze bude kdy?
Vernisáž bude 18. dubna a plánujeme ji na šest měsíců, takže by vše mělo viset do půlky října. Jinak na konci roku bych měla mít ještě...

Celý článek najdete v dubnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!