Petr Slavík: Krásu je velice jednoduché si zamilovat

Tentokrát si představování známého a větrem ošlehaného fotografa divoké přírody odpustím a s upřímnou radostí ho po dlouhé době na našich stránkách uvítám. Je jedním z těch, které rád a bez přestání sledují nejen na sociálních sítích, čekám na jeho návraty z dalekých cest a nové fotky s dalšími příběhy a překvapeními.

Jak to ten Petr dělá? Patří mezi lidi, kteří se s láskou k divočině už narodili…

Ptal se Rudolf Stáhlich, odpovídal a fotil: Petr Slavík, Facebook

Petře, pokud správně tuším, tak jste se nedávno vrátil ze Špicberků. I když je počátek léta, trochu se ochladíme… Jaké bylo focení, co vše jste fotil a jak jste se tam vlastně dostal?

Můžu vám hned na začátku slíbit, že se neochladíme trochu, ale poměrně výrazně. Teploty v květnu často padají pod nulu docela výrazně a pocitová teplota je díky větru a vlhkosti od moře daleko nižší, než ukazuje teploměr. Expedici za krásami arktické přírody jsem připravil pro své klienty již v roce 2019, nepříznivá situace kolem pandemie nám ale umožnila vyplout až letos.

Vyplouvali jsme z Longyearbyernu stejně jako všichni ostatní, kteří mají ambice poznat krásy arktické přírody. Schválně jsem volil menší loď s kapacitou deseti lůžek, abych se vyhnul plovoucím hotelovým kolosům, které podle sezony pendlují mezi Arktidou a Antarktidou. Cílem cesty bylo focení drsné přírody Arktidy a jejích zvířecích obyvatel. V těchto zeměpisných šířkách je to vždy sázka do loterie. Rychle se měnící počasí může na několik dní zahalit ostrovy mlhou a prostě máte smůlu.

Chtěl jsem se dost až na osmdesátou rovnoběžku, někam k ostrovu Moffen. Silný vítr ze severu a s ním i vysoké vlny nás ale donutily schovávat se ve fjordech, kde bylo moře klidné. Na druhou stranu jsme měli téměř týden slunečné počasí, a to je na Špicberkách vlastně zázrak. Když zakotvíte ve fjordu na hladině rovné jako stůl, přestane foukat vítr a voda kolem pomalu zamrzá, tak vás to ticho naprosto pohltí. Ledová nádhera se svými dlouhými studenými prsty přímo dotkne vašeho srdce a ten dotek tam prostě zůstane navždy.

Druhý den plavby se nám podařilo pozorovat dvě samice ledního medvěda, jehož touží vidět a fotografovat každý, kdo ostrovy navštíví. Světelné podmínky byly docela dobré, jen vzdálenost příliš velká, nezbývalo než zakomponovat zvíře do krajiny. K dalším obrům severních moří, mrožům, jsme se dostali poměrně blízko. Jen to nejsou po většinu času příliš akční tvorové. To nám vynahrazovali buřňáci, kteří při svém letu kopírují hladinu moře a až těsně před lodí vzlétnou. Bavili jsme se jejich focením během plavby, byl to takový trenažér na letovky. Když odjíždíte fotit do Arktidy, nikdy nevíte, co přivezete a zda vůbec něco… Je to čisté dobrodružství.

Když půjdu trochu nazpět, tak vás znám spíše jako velkého cestovatele po Africe a tropických krajích. Máte za sebou neuvěřitelné množství expedic. Osobně na Facebooku sleduji, jak stále někam odjíždíte a odněkud přijíždíte. Kolik takových cest zvládáte ročně a které jsou vaše nejoblíbenější fotografické lokality?

S oblibou říkám, že nejlepší místa na cestování jsou ta, kde vám k životu stačí trenky. Teplo mám rád, a snad proto vedou mé cesty tak často do tropů. Z nich jasně vede Afrika. Já se do ní před dvaceti lety zamiloval a musím se tam vracet.

Je to jakýsi druh závislosti. Často mívám pocit, že mě volá, že se jí stýská taky. Pak přiletím a ona mi nějakým způsobem láskyplně nakope zadek. Zatknou mě, zabaví mi foťáky, auto odejde uprostřed ničeho…..

Celý článek najdete v červencovém čísle časopisu FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!