Petr Jan Juračka na vysněné štaci – v prosincovém vydání FotoVideo

Publikováno: 20. listopadu 2019 | autor Redakce
pjj-island-2019-nikonz7-03371-edit-copy.jpg

Zeptáte-li se náhodně vybraného čtenáře časopisu FotoVideo, kde by si jednou rád zafotil, odhaduji, že se zhruba třiceti- až padesátiprocentní pravděpodobností odpoví Island. Tento fenomenální severský ostrov přitahuje nejen fotografy, ale také dobrodruhy a romantické snílky déle než století. Však kde jinde na jednom místě nalezneme majestátní černé pláže, živoucí vulkány, rozeklané ledovce či rozvodněné řeky vtékající do moře rozlehlými deltami? Právě pro ně patřil Island mezi moje vysněné destinace, kam bych se rád jednou podíval, až bude příležitost. Jenomže, kdy nastane „to jednou“?

Text a foto: Petr Jan Juračka: http://www.srdcari.cz/, https://www.facebook.com/srdcari/

Je pozdní večer a všechny obchody, zejména ty s alkoholem, jsou na pražském letišti již uzavřeny. Přestože s tím nepočítali, stojí u odletové brány čtyři rozjaření přátelé v bujarém duchu a překvapují se vzájemně novými, neuvěřitelnými, a přitom zaručeně pravdivými historkami. Občas někdo vytasí utajenou plechovku piva, kterou si hned všichni podávají a do minuty vypijí. Partu Srdcařů, tedy nás, čeká nové dobrodružství. Za chvilku nás čeká přímý let na vysněný Island.

pjj-island-2019-nikonz7-01231-edit.jpg11. září 2019 20:30, Jökulsárlón,
Nikon Z7, FTZ, Nikon 105 mm f/1,4 E ED AF-S, 1/10 s, f/7,1, ISO 64, z ruky se zapnutou stabilizací snímače

Vůdčí osobou naší cesty je Miroslav Náplava, se kterým jsem naposledy cestoval po Jižní Africe a Lesothu. Jako kameraman tam byl tehdy Ondra Hošek, který je druhým z naší islandské party. A tím třetím nemohl být nikdo jiný než Petr Horký, tedy Horkáč, s nímž jsem byl v Ekvádoru, několika balkánských zemích nebo v Egyptě. Horkáč, který procestoval s Mirkem například Albánii a Kubu, o nichž napsali své zásadní společné knihy. Nikdy jsem však s nimi nebyl na cestách společně. Těším se na to, co přijde. I kdyby nám to mělo celé propršet a my ty dva nadcházející týdny měli prosedět v Mance, sdrcařském dvanáctitunovém náklaďáku, bude to sranda. Máme sice v hlavách každý několik dílčích cílů, které si od filmování slibujeme, ale nechceme na nich lpět. Odlétáme zcela otevření tomu, co přijde. Jsem jediný z party, který letí na Island poprvé, ale očka nadšení těkají všem stejně. Všichni totiž vědí, že Island je úplně jiná země. Let si nepamatuju. Vzbudilo mě až klapaní skříněk nad hlavou. Naše cesta začala teď.

pjj-island-2019-nikonz7-03371-edit-copy.jpg14 září 2019 19:39 cestou na Snæfell
Toto je naše dvanáctitunová Manka, řidič Ondřej Hošek, spolujezdec Miroslav Náplava.
Nikon Z7, FTZ, Nikon 105 mm f/1,4 E ED AF-S, 1/1000 s, f/7,1, ISO 360, z ruky v režimu ultrarychlého snímání

Když jsem se druhý den k obědu konečně tak nějak probral, kluci mi ukázali mapu Islandu s vyznačenými body, kde mají přibližně vymyšlený program. Mirek s Ondrou potřebovali dotočit záběry kolem nádherné hory Snæfell a chtěli nám ukázat unikátní lávový jeskynní systém Surtshellir. Paráda! Horkáč má jediný cíl − natočit do svého velkolepého filmu pomník zaniklému ledovci Okjokull, kterému tady všichni říkají familiárně Ok. Nakonec přichází na řadu moje přání. „Kluci, já tu chci prostě bejt a je mi to všechno jedno. Kdybych si ale mohl něco přát, strašně, strašně rád bych si vyfotil Kirkjufell − je to strašně krásnej kopec a viděl jsem z něj perfektní fotky na instáči.“ Takže plány by byly. Rychlý oběd z pytlíku a rozdělujeme se na dva týmy. Mirek a Ondra pojedou napřed Mankou na Ok a počkají na nás před jeskyněmi. Horkáč a já bereme Koďoura, jak přezdíváme naleštěnému Kodiaqu, a míříme na jih, kde se chceme ještě přesvědčit o tom, kolik turistů najdeme na nejvykřičenějších místech Islandu.

Celý článek si můžete přečíst v prosincovém vydání FotoVideo.


fv12-2019-web-1000x600px-v4.jpg

Za 8 dní
vyjde nové číslo FotoVideo.
fv12-2019-web1-119px.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.