Minifolio: Janina Foldynová

Studovala Výtvarnou školu Václava Hollara a nejblíže vždy měla k portrétnímu a figurálnímu kreslení. Život ji však zavál do jiných vod, a tak se pro ni kresba a malba staly dnes už téměř nedosažitelným koníčkem. I přes několik výstav tuto svoji milovanou činnost pověsila na hřebík. Říká, že se k ní jednou vrátí. Studium na výtvarné škole jí však vlilo do žil i chuť pro zachycování krásných životních okamžiků, touhu fotit kdykoli cokoli a těšit se ze vzpomínek při prohlížení alb. Od Flexarety přes Prakticu a vyvolávání filmů i fotek v temné komoře a dodnes do paměti vryté vůně vývojky se zamilovala do digitálního pořizování zobrazovacího záznamu a touto zálibou pečlivě zahlcuje zálohovací zařízení ve snaze se neustále zdokonalit. Ví, že její cesta bude ještě dlouhá, ale těší se na ni.

Simona Nálepková

Povídáme si...

Ahoj Jani, předem ti chci poděkovat za možnost rozhovoru. Patříš mezi špičky ve svém oboru, zaměřuješ se především na dětskou fotografii. Co tě k fotografování dětí přivedlo?

Ahoj Simi, i já děkuji. Nemohu úplně říct, že mě něco přivedlo k tomuto tématu. Vše bylo a je součástí přirozeného dění kolem mne, takže když jsem byla svobodná a bezdětná, nejraději jsem fotila své psy. S rodinným životem se můj úhel záběru rozšířil a fotky jsou odrazem toho, co opravdu děláme, našich zálib a každodenních činností i povinností. A protože i můj muž rád fotí, je to navíc naše dlouholetá společná záliba.

Pokud fotíš děti se zvířaty, je jednoduché sehnat taková zvířátka na focení? Jakým způsobem ses k takovému tématu dopracovala? Nebojíš se někdy, jak budou zvířata a děti reagovat?

V rámci svého charitativního projektu Pomoc opuštěným, který se letos konal podruhé, jsem poznala spoustu skvělých lidí z ČR, kteří chovají tradiční i exotická zvířata a sami je k focení nabízejí. S naprostou většinou z nich se setkávám pravidelně a jsme přáteli. Odměnou pro ně je být součástí něčeho, co pomáhá. Do tohoto projektu zapojuji pouze své děti, které jsou již skutečnými odborníky v přístupu ke zvířatům a velmi rychle se s nimi vždy sžijí. Opatrnosti je však třeba, u focení musí vždy být majitel, který svého mazlíka dobře zná a ví, kdy případně zasáhnout. Fotím ale i své klienty, a to na minifarmě, kterou můj muž vybudoval pro naše děti. Vlastníme spoustu různorodé drůbeže, ovce, kozy, králíky a podobně. Za těmito zvířaty jezdí rodiče dětí, kteří jsou i nejsou na zvířata zvyklé. I zde je vždy asistence. Všem vysvětluji, že v bezpečí musí být děti, ale i zvířátka, aby vše fungovalo, jak má. Ještě se nám nestalo, že bychom nic nenafotili, přestože začátky bývají leckdy velice složité.

V naší facebookové skupině Fotograf roku patříš mezi nejoblíbenější fotografky a hodně členů se tě často ptá, jakou používáš techniku. Prozradíš nám svůj repertoár technického vybavení? Používáš jen přirozené světlo,nebo i odrazky, případně nějaké záblesky?Jestli ano, tak jaké?

Jsem již dlouho věrná značce Canon, aktuálně vlastním typ 5D EOS Mark III. Objektivů mám několik, mými nejoblíbenějšími jsou pevná skla od Sigmy řady Art. Vždy se snažím fotit co nejdelším ohniskem a nejraději fotím venku na denním světle. Odrazek mám několik, leží už pár let ve skříni, ještě jsem je nestihla vybalit.

Na závěr bych se tě ráda zeptala, jaké máš plány do budoucna?

V blízké budoucnosti neplánuji nic zásadního, vyjma rozšíření charitativního projektu. Děti rostou rychle, takže jsou pro mě naprostou prioritou. Milujeme cestování, a až děti dospějí, ráda bych, aby v mém hledáčku pořád zůstala stejná tematika, jen přesunutá do asijských a afrických zemí. Tam je tolik krás a netradiční podívané…A to je veliká výzva.

Fotografku Janinu Foldynovou vyzpovídala v lednovém FotoVideo Simona Nálepková!