Kevin V. Ton. Ulice je jeho druhým domovem

Je známou postavou fotografické scény v oblasti street fotografie a nearanžované fotografie. Má své dlouhodobé projekty a workshopy. Je mužem, kterého obdivuji a mám velice ráda. Nejen za to, co dělá, ale hlavně za to, jaký je.
Foto a odpovědi: Kevin V. Ton, Instagram: @kevinvton, Facebook: Kevin V. Ton, www.kevin-v-ton.com, www.verumphoto.cz

Rozhovor vedla: Kateřina Janišová: www.janisovafoto.cz

Keve, zajímají mě tvé projekty. Vím, že jsi dělal projekt o lidech bez střechy nad hlavou a také jsi pracoval na projektu, který se týkal návratu k tradičnímu vztahu člověk a příroda. Řekni nám o tom něco víc, a co tě vedlo k myšlence se do něčeho takového pustit.

Téma lidí z okraje společností, potažmo teda bez střechy nad hlavou, sleduju už léta. Vlastně od chvíle, kdy jsem na gymplu zhltnul jedním dechem Steinbeckovo Na Plechárně, zhlédl v telce Tuláka Archimeda a ve filmovém klubu viděl Felliniho Silnici. Fotograficky jsem s ním pak začal někdy kolem roku 1993, kdy jsem při toulkách tehdejšími pražskými zákoutími zabrousil pod Libeňský most. Narazil jsem tam na páreček přebývající v maringotce. Chlápka před nedávnem pustili z lapáku a čekal tam se svojí holkou, až pro ně přijedou kámoši s náklaďákem a přetáhnou je někam mimo Prahu. Chodil jsem tam pár dní, fotil, kecali jsme, pili kafe, kouřili cigára a na noc jsem pak slítnul domů, vyvolal filmy, nějaké fotky nazvětšoval a zase jsem se vrátil, abych jim je dal a zase třeba něco nafotil. Pohoda. Bohužel, povodeň roku 2002, co Karlín změnila na dočasné Benátky, mi zároveň odplavila fotokomoru a v podstatě i kompletní archiv. Zůstal mi možná tucet filmů, všechno ostatní je fuč. Dost mě to tenkrát rozhodilo, co ti budu vykládat.

Celý článek najdete v srpnovém vydání FotoVideo.

Obsah srpnového vydání najdete zde.