Dopis z jižního pólu od Petra Horkého

Ahoj Rudo, už jsem se smířil s tím, že Antarktida asi bude můj platonický, nikdy nesplněný sen. A pak – snad v tu nejvíc nepravděpodobnou cestovatelskou dobu covidových omezení – se to celé uskutečnilo.

Někteří lidi se mě pořád dokola ptají, proč jezdím do polárních krajů a co mě na tom láká. Tak ve skrytu duše doufám, že tyto fotky alespoň někomu ukážou krásu, jakou ta často neviděná zamrzlá tvář naší planety má.

Mám dvě motta, dvě hesla, která mě vedou celým životem. První: Kdo má malé cíle, má malé výsledky. Jo, někdy si toho naložím moc a pak v půli cesty řeším co dál, jak to všechno unést. V Antarktidě to vyšlo doslova. Spojil jsem pochod na jižní pól spolu s výstupem na nejvyšší horu bílého kontinentu Mount Vinson.

Bylo třeba pobrat polárnickou i horolezeckou výbavu a k tomu jsem na místě chtěl fotit a natáčet. Je pravděpodobné, že už se sem nikdy znovu nepodívám, takže představa, že bych si udělal expediční obhlídku a následně to všechno absolvoval s fototechnikou, je nesmyslná.

Hledal jsem ideální kompromis výkon / hmotnost / odolnost baterek. Měl jsem nějaké mikrokamery, které dobře fungují na zajímavé prostřihy, kdy zazvoní netypický úhel pohledu, ale jako nosný materiál musí posloužit...

Celý článek najdete v květnovém čísle časopisu FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!