Barbora Gajová – mám teď foťák, co mi prostě sedí

Přečetl jsem si na jejím webu, prohlédl moc zajímavé fotografie a musel se začít ptát: „Odjakživa jsem měla potřebu se umělecky vyjadřovat − ať už malováním, psaním nebo focením. Dodnes si pamatuju, když mi bylo 6 let a dostala jsem svůj první kinofilmový fotoaparát. Od té doby uběhlo pár (spousta) let a já miluju focení každým dnem víc a víc. Do každé fotky vkládám duši a má pro mě neobyčejné místo v srdci, proto nestřílím jednu fotku za druhou, ale dbám na atmosféru každé z nich.“

Otázky kladl: Rudolf Stáhlich, odpovědi a foto: Barbora Gajová: https://besignphoto.cz/#portfolio, www.instagram.com/barunkaga/?hl=cs

Na vašem webu jsem se dočetl, že jste se odmalička chtěla nějak umělecky vyjadřovat. To máte v rodině, nebo to platí jen ve vašem případě?

V podstatě už od doby, kdy jsem byla schopná něco udržet v rukách, jsem malovala, vyráběla a hlavně teda měla foťák, byť jsem tenkrát vůbec nevěděla, jak se s ním zachází. Rodiče museli být opravdu nadšení, když vyvolávali spoustu nepovedených snímků. Každopádně myslím, že oba mají velké umělecké nadání, i když se uměním jako takovým neživí. Táta si hraje se dřevem a mamka se zase věnuje keramice. 

Dospěla jste k fotografování, začala jste prý velmi brzy, takže focení se stalo jediným vaším uměleckým vyjadřovacím médiem?

Je to tak, svůj první profi foťák jsem dostala ve čtrnácti letech, začínala jsem ale ještě mnohem dříve. Focení je můj nejčastější způsob vyjadřování, druhý oblíbený obor je například psaní. Nepíšu nic velkého, jen krátké příspěvky a většinou se ani nedostanou mezi lidi, mám je jen tak pro sebe. V tom lepším případě přistanou někde pod fotkami nebo na mém webu.

Foto: Michaela Martinátová

Celý rozhovor si můžete přečíst v zářijovém vydání FotoVideo!
Více o obsahu zářijového vydání najdete zde.