OČI DOKOŘÁN – KEVIN V. TON

S radostí vám přinášíme informaci o výstavě, na které jsme byli, která se nás bytostně (a to nejen jako časopisu) týká a kterou musíte vidět i vy. Hlavně ji nepropásněte, máte šanci do 20. dubna. Připravte se na nevídaný zážitek. K některým fotografiím si opravdu potřebujete sednout!

Pavlína Vogelová, kurátorka této výstavy, v úvodním textu píše:

Kevin V. Ton v elementu člověčenství

Černobílá fotografie Kevina V. Tona ve stupních šedi zachycuje podstatu existence elementu člověčenství v každodennosti pražské ulice. Ulice je místem, živým organismem, kde se odehrávají nesčetné nahodilé situace a spontánní lidské interakce všeho druhu.

Fascinace neustálým tokem lidí a jejich reakcemi v mikrosekundovém společenství se pro Kevina stala celoživotním fotografickým impulzem k zachycování empatií, emocionálních vazeb či míry porozumění jednotlivce nebo komunit napříč časem a prostorem. V průběhu historie jsou právě ulice přirozeným prostorem k vyjádření běžného stavu bytí, jde ale i o prostor vypovídající o triumfech i pádech jednotlivců a společnosti obecně.

Ulice pro Kevina V. Tona představuje zásadní fotografický prostor pro výjevy scén hodných k zachycení. Je řeč o prostoru pro sebeuvědomění si sebe sama i zpětnou reflexi, vnímání, komunikaci a vytváření vztahů, jež mohou spouštět zvídavost i kreativitu. Skrze černobílou fotografii Kevin eliminuje vnější vjemy a koncentruje se na ryzí stav dění tady a teď. Jeho snímky získávají univerzální platnost a co víc, pro historický kontext vytváří neobyčejně silnou stopu současnosti. Jde o souhru estetiky, ale i filozofického a sociologického aspektu zachycení lidské existence tady a teď.

Je to právě pouliční žánr fotografie, jenž sehrál svou klíčovou roli při dokumentování sociální historie a uchovávání kulturních narativů vizuálního komentáře každodennosti. Kevin V. Ton je jedním ze současných fotografů, kteří v pouliční fotografii bez ohledu na aktuální dobové trendy pokračují. Kevin nutně pracuje s nepředvídatelností.

Téměř každodenně se nenápadně potuluje pražskými ulicemi a s nejvyšší možnou morální citlivostí předkládá čistou podívanou současného života Prahy. Dává nahlédnout do různorodých obrazů žitých životů skrze výpověď ulice a dost často se specificky dotýká lidí na okraji společnosti. Skrze své fotografie vypráví příběhy lidí, sociálních komunit často anonymních, neznámých. Velmi dobře vnímá své prostředí, ve kterém se s fotoaparátem pohybuje a podvědomě cítí a předvídá...

Celý článek najdete v dubnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!