Ve druhé polovině minulého století zaznamenala obrovský rozmach kinofilmová fotografie, kde se využíval klasický formát s políčkem o velikosti 24 × 36 mm. Dříve dominantní středoformáty pracující se svitkem šíře 6 cm byly postupně vytlačeny do rukou uměleckých a náročných fotografů. V dnešní době tomu není jinak a středoformátové digitály stále platí za to nejlepší, s čím může fotograf pracovat, pokud prahne po nekompromisní obrazové kvalitě.
S vývojem bezzrcadlovek došlo i na středoformátové aparáty, které jsou na trhu již nějaký ten pátek a jejichž cena se ustálila sice na vyšší hladině, pro běžného smrtelníka však není nedostupná. Do 150 tisíc korun dnes bez problémů pořídíte některý z modelů Fujifilm GFX nebo Hasselblad X1D či poměrně oblíbený Pentax 645Z, který nabídne odlišnou zrcadlovkovou konstrukci.
Všechny tři zmíněné fotoaparáty mají také jeden společný parametr a tím je použitý snímač, který ve skutečnosti není středoformátový, tedy 6 × 6 cm, ale menší, i když stále větší, než je kinofilmové políčko.
Konkrétně se jedná o snímač, jehož rozměry jsou 44 × 33 mm (zcela přesně je to 43,9 × 32,9 mm) a má rozlišení 50 Mpx. I zde najdeme mírné rozdíly, Fuji udává rozlišení 51,4 Mpx. Ostatní (dražší) modely zařazené mezi digitální středoformáty nabídnou jak vyšší rozlišení, tak větší snímač a analogicky mají také vyšší cenu.
U objektivů pro středoformátovou fotografii vždy platilo, že
...
Celý článek a kvalitně vytištěné fotografie najdete v tištěném lednovém vydání FotoVideo.
Více o obsahu celého lednového vydání roku 2020 najdete zde.