Nikon Z9 z ptačí perspektivy – test bezzrcadlovky

Publikováno: 18. března 2022 | autor Redakce
z9-24-70-2.8-front34r.jpg

Jako se děti těší na Vánoce, upíraly se touhy, naděje a očekávání mnoha fotografů na konec loňského roku. Co způsobilo takový poprask? Příčina byla vlastně úplně stejná jako u dětí. I oni čekali, že začátkem zimy dostanou novou hračku.

Text a foto: Libor Vaicenbacher

Zatímco Sony mělo v podobě modelu A1 nadílku už koncem ledna 2021, příznivci značek Canon a Nikon teprve vyřizují první předobjednávky. Modely R3 od Canonu a Z9 od Nikonu jsou v době vzniku tohoto článku ve většině obchodů „na cestě“. Do Česka ale jako první vlaštovka doputovala jedna předváděcí Z9 a my se na ni v dnešním článku podíváme trochu blíže. Protože mým hlavním fotografickým zájmem je fotografování ptáků, bude tento pohled odpovídat právě tomuto žánru.

z9-24-70-2.8-front34r.jpg

Nečekejte zatím žádný zevrubný test. Berte následující řádky jako první postřehy, které jsem během svého krátkého dostaveníčka se Z9 nashromáždil. Pojďme se společně podívat na klíčové parametry nového fotoaparátu optikou wildlife fotografa v kontextu s jeho předchůdci v rámci značky. A jaké že vlastnosti předurčují fotoaparát jako vhodný nástroj pro fotografování živé přírody? Ideální fotoaparát by měl být…

…rychlý jako sokol stěhovavý

Málokterý žánr klade takový důraz na rychlost dvojice fotoaparát / autor jako fotografování ptáků. Snad jen fotografové sportu by se mnou mohli polemizovat o tom, že i oni potřebují superrychlé přístroje a světelné superteleobjektivy. Ale ruku na srdce, jakkoliv úchvatné je pozorovat rychlost atleta na dráze, ženoucího se za olympijskou medailí rychlostí přesahující 40 km/h, ve srovnání se zvířecími atlety se jedná jen o lehký poklus. A co motoristický sport?

Ano, tam jsou rychlosti srovnatelné s těmi nejrychlejšími zvířecími šampiony, ale na rozdíl od nich je trajektorie jejich pohybu většinou až nudně předvídatelná. Pokud bychom tedy chtěli rychlost fotoaparátu podrobit opravdové výzvě, měli bychom se poohlédnout mezi těmi přeborníky, které rychlost přímo živí – dravými ptáky. Právě na dvou rychlých letcích jsem schopnosti nového fotoaparátu prověřil. Jako model mi posloužil eurasijský orel skalní a pro mezinárodní přesah mého testování se zúčastnila i jedna americká káně Harrisova. Celou dobu používám slovo rychlost – co tím mám ale na mysli? Ohledně dravců budu stručný: střemhlav letící sokol může dosáhnout rychlosti přesahující 300 km/h. Ale jaké atributy činí rychlým fotoaparát?

lv-nikon-z9-02.jpg

Předně je to rychlost automatického zaostřování. V téhle disciplíně Nikon v posledních letech mírně dýchal na záda světové špičce v podání Sony a v poslední době i Canonu. V dnes již historické době digitálních zrcadlovek patřil Nikon se svým zaostřováním na špici. Situace se ale poněkud změnila přechodem na systém Z, tedy k bezzrcadlovkám. Přestože Nikon brzy nabídl zaostřování na oko lidské, kočičí a psí, mnozí očekávali více. Pokud bych se soustředil vyloženě na tyto tři druhy živočichů, asi bych už byl šťastným majitelem Z6 nebo Z7. Jenže zaostřování na mnou požadované oko ptačí zůstalo pouze nesplněným přáním.

Zbývaly tedy standardní zaostřovací režimy (dynamická volba zaostřovacích polí, wide area nebo 3D sledování objektu), z nichž ale žádný nefungoval úplně přesvědčivě. Vyšší úspěšnosti jsem dosahoval s léty prověřeným fotoaparátem Nikon D500. Kam jsem umístil zaostřovací bod (většinou dynamická volba 9), tam jsem také zaostřil. Jednoduché, spolehlivé a většinou účinné. Střih. Píše se 11. prosince 2021 a já držím poprvé v ruce novou Z9. Přímo na mě se řítí rychlostí kolem 80 km/h orel skalní. Zvedám k oku fotoaparát a mířím. Ne na oko, jak jsem zvyklý, ale… no prostě na orla. Foťák si oko najde sám. Funguje to!

Dobrá, nefunguje to úplně stoprocentně, ale z každé série vyhodím maximálně několik záběrů, které jsou trochu mimo rovinu ostrosti. Navíc je třeba zohlednit to, že mám v ruce předprodukční vzorek s adaptovaným objektivem Nikon 500 mm f/5,6 AF-S PF. Když se ještě vrátíme do éry zrcadlovek, zaostřování připomínalo daleko více střelbu na pohyblivý cíl. Zaostřovací bod bylo nutné v režimu AF-C držet na hlavě zvířete, ideálně na oku, a být poměrně dost přesný. Pokud se pták v hledáčku přemístil mimo zaostřovací pole tvořené hlavním bodem a jeho parťáky (dynamická volba), už jste ostřili na křídlo, břicho nebo rovnou na les v pozadí.

lv-nikon-z9-03.jpg

Evoluční výhodou bezzrcadlovek ve srovnání se zrcadlovkami je skutečnost, že svými zaostřovacími body pokrývají prakticky celou plochu hledáčku. A když ty body navíc fungují, jak mají, je to koncert. Letícího dravce jsem se snažil držet v hledáčku co nejdéle, proto se často přihodilo, že se jeho oči ocitaly na samém okraji obrazového pole a byly často tak ostré, jak jen oči dravce mohou být. S touto technologií jste prostě víc fotograf a míň střelec.

Na druhou stranu, ani ohledně Z9 nemůžeme mít zcela nerealistická očekávání. Předpokládat, že namíříte objektiv do spletité houštiny a fotoaparát v ní najde zvíře jako vesmírný vetřelec ve filmu Predátor, by bylo pošetilé. V těchto případech se mi ale osvědčila možnost customizace (konečně podsvětlených) tlačítek Z9. Na ukazováčku (tlačítko spouště) jsem měl nastaveno automatické rozpoznávání objektu – zvířata. Palec (tlačítko AF) ovládal 3D sledování objektu a prostředníček (Fn 2) spouštěl staromilský mód dynamická volba. S tímto repertoárem režimů jsem následně pracoval tak, že pokud se pták ukrýval někde ve skrytu větví, použil jsem v první řadě 3D sledování objektu.

Tím jsem provedl nejen prvotní zaměření, ale často jsem u tohoto režimu i zůstal. Ani 3D sledování totiž není netečné k očím uvnitř hledáčku, takže pokud se tam nějaké oko objeví, má snahu se jej držet. V minulosti jsem 3D na zrcadlovce použil jen párkrát a vždy jsem se ihned vrátil k dynamické volbě. U mé Z9 se ale trvale zabydlí na některém z hlavních tlačítek. Většinou jsem ale odpovědnost za správné zaostření hodil na bedra automatickému rozpoznávání objektu. Zaostřování na oko samozřejmě nenajde uplatnění jen u letovek ptáků. Představte si situaci, kdy pták sedí na větvi a neposedně na ní poskakuje, jak už to ptáci dělávají. Běžně jsem v takové situaci přesouval bod joystickem tu doprava, tu doleva. Nová pravidla hry velí komponuj, nechej AF dělat svou práci a čekej, až se něco zajímavého přihodí. Báječné!

lv-nikon-z9-05.jpg

Máme tedy zaostřeno. Teď už jen zachytit dynamickou scénu před námi. D500 zvládá zachytit deset obrázků za sekundu. Kdybych sáhl po zrcadlem vybavené vlajkové lodi, D6, bylo by jich už 14. Bezzrcadlovky Z6 II a Z7 II nabídnou 10, respektive 9 obr./s (při 14bitovém RAW). A co Z9? Připravte se, že při promazávání fotek bude klávesa Delete hodně trpět. Pět vteřin trvající sekvence totiž zapíše na kartu rovných sto 14bitových RAW fotografií. Konkurence (Canon R3 a Sony A1) to sice dokáže ještě rychleji, ale pokud netrváte na formátu RAW a jste ochotni obětovat rozlišení (11 Mpx), Z9 zvládne pálit rekordními 120 snímky za sekundu. K čemu je taková frekvence snímání užitečná? Pasoucí se jelen ani sova sedící nehybně na větvi takovou rychlost nevyžadují. Při fotografování letícího dravce nebo příletu tukana na hnízdo může být každý snímek za vteřinu dobrý.

Další komponent, který měl hodně prostoru pro zvyšování rychlosti, byl elektronický hledáček. Ponechme teď stranou jeho rozlišení a jas a zaměřme se čistě na rychlost. Pro běžné focení jsem neměl displeji v hledáčku Z6/Z7 co vytknout. Při fotografování akčnějších scén jsem se ale v trhaném a mírně opožděném zobrazení poněkud ztrácel. Ano, dá se na to zvyknout, ale i tady pro mě byl optický hledáček příjemnější alternativou. Střih… no dobrá nebudu se opakovat. Hledáček u Z9 je přesně takový, jaký má být. Nejenže je krásně světlý a s rozlišením podle mě naprosto dostatečným, ale hlavně je opravdu „blackout free“. V hledáčku nic nehledám, prostě to v něm nacházím. Pro ty, kterým by se stýskalo po frenetickém plácání, je možné nastavit aspoň blikající čáry po okrajích zorného pole. A komu by snad chyběl typický zvuk zrcátka, může si ho nasimulovat z vestavěného reproduktoru.

Ano, Z9 zrcátko nemá. To je ovšem u bezzrcadlovky celkem očekávatelná skutečnost. Že ale nemá ani závěrku, to už přeci jen nadzvedne nejedno obočí. Tím se dostáváme k další důležité vlastnosti špičkového wildlife nástroje, mělo by být…

…tichý jako sova pálená

Tento noční predátor dokáže plachtit tak tiše, že se jeho kořist ani nestačí vylekat. Podobně to má ve vztahu ke své „kořisti“ i Z9. Kdo jste kdy pracoval se zrcadlovkou, víte, kam mířím. Pokud jste například někdy fotili svatbu nebo jinou společenskou událost s okamžiky pronikavého ticha, asi jste postřehli, jakou ránu dokážou udělat zrcátko a závěrka. „Táži se vás, slečno nevěsto…“ CVAK! CVAK! „…zda vstupujete dobrovolně do manželství se zde přítomným panem ženichem…“ CVAK! „…budete mu oporou v dobrém i zlém, ve zdraví i nemoci?“ „Ano.“ CVAK! CVAK! CVAK! CVAK! CVAK!

lv-nikon-z9-09.jpg

A teď si představte, že není ani zrcátko, ani závěrka, jen absolutní ticho. To mají zvířata ráda, na rozdíl od nevěsty často utečou už po prvním cvaku. Další přidaná hodnota? Neexistující závěrka má neexistující poruchovost. Pokud by vás snad zející díra odhalující útroby fotoaparátu děsila, běžnou závěrku nahradil Nikon jakousi oponou chránící senzor před nečistotami. Velmi užitečná věc, která určitě prodlouží intervaly mezi čištěními snímače. Ptáte se, proč se k tomu některý výrobce neodhodlal dříve? Důvodem je, že konvenční senzory trpí při kombinaci elektronické závěrky a rychle se pohybujícího objektu deformacemi obrazu (rolling shutter effect).

Fotoaparát totiž nečte zobrazovanou scénu jako celek, ale podobně jako když my čteme knihu, tedy poměrně pomalu odshora dolů. Rozdíl je v tom, že při čtení knihy se příběh na konci stránky v průběhu našeho čtení nemění. Scénu před fotoaparátem ale nelze zastavit. Výsledkem pak bude například pádící gepard s křivýma nohama nebo vířící kolibřík s křídly do oblouku. Stacked snímač osazený v Z9 umí scénu přečíst tak rychle, že se mi výše zmíněné deformity vykouzlit nepodařilo. Kolibříci sice v centru Prahy nelétají, ale i racek dokáže mávat křídly obstojně rychle.

Takže to by bylo ticho. A co dál? Jeden z důvodů, proč jsem doposud zůstával u D500, byla výdrž baterie. Po foťáku prostě chci, aby byl…

…vytrvalý jako břehouš rudý

Tento rekordman ptačí říše v nonstop migraci dokázal překonat na jedno „nabití“ během cesty z Aljašky na zimoviště na Novém Zélandu 12 tisíc kilometrů. Mně by stačilo překonat na jedno nabití pouhý den bez elektrické zásuvky. To byla výzva i pro D500. Vytrvalost D5 a D6 s velkými akumulátory je přeci jen výrazně vyšší. Jak jsou na tom bezzrcadlovky? Při posledním workshopu v Ekvádoru jsme měli k dispozici Z6 II a Z7 II. Držely se statečně, ale i tak jsme večer nabíjeli tři baterie ke každému fotoaparátu.

lv-nikon-z9-10.jpg

Chování Z9 jsem neměl možnost sledovat dlouhodobě, ale 65% kapacitu baterie po 5000 snímcích a permanentně zapnuté GPS považuju za velmi slibný výsledek. Samozřejmě jsem fotil v rychlých dávkách, které jsou pro baterii relativně šetrné. Pokud bych fotoaparát využíval na fotografování krajiny, byl by poměr spotřebované energie na jeden snímek daleko méně příznivý.

V reálných podmínkách ale zase neuděláte tisíce krajinek za den… nebo ano? Z9 tedy možná není vytrvalá jako břehouš rudý, ale celodenní focení na jednu baterii si s ní představit rozhodně dokážu. Nejpůsobivější fotografie zvířat často vznikají v extrémních klimatických podmínkách. Foťák, který tohle snese by měl být…

…odolný jako tučňák císařský

Dobrá, v minus 70 stupních Celsia bych už nefungoval ani já. Jak bych to mohl chtít po technice? Osobně se snažím k fotoaparátům chovat hezky. Většinou je nenořím do bahna ani je jinak fyzicky netrápím. Na druhou stranu neřeším to, jestli s fotoaparátem zmoknu, zmrznu nebo zda ho vláčím vlhkou tropickou vegetací. Ke svému vybavení se chovám férově. Chci od něj, aby vydrželo to co já.

Nutno dodat, že to tak zatím většinou dopadlo. Předpokládám, že Z9 bude v tomto ohledu stejně odolná jako její předchůdci, kteří si nechali líbit opravdu hodně, a bude to opravdový společník do nepohody. Fotoaparát je ale především umělecký nástroj, proto by měl mít…

lv-nikon-z9-11.jpg

…barvy jako rajka holohlavá

Nejde jen o zářivé odstíny červené, modré a žluté, kterými disponuje tento indonéský tropický klenot, ale i o tisíce zemitých odstínů hnědé, šedé a zejména zelené barvy, na kterou je naše oko tak citlivé. Ohledně barev jsem si na paletu Nikonu nikdy nestěžoval. Co jsem naopak velmi oceňoval, byl vysoký dynamický rozsah fotografií. V době psaní tohoto článku jsem nemohl fotografie zpracovat obvyklým způsobem, ale věřím, že ze 14bitových bezeztrátově komprimovaných souborů RAW půjde dostat opravdu hodně.

Ve srovnání s D6 je nárůst rozlišení více než dvojnásobný, což je po nesmělém navyšování rozlišení u vlajkových lodí Nikonu obrovský skok, který navíc není penalizován ztrátou rychlosti, ale právě naopak. Troufám si tvrdit, že revoluce na poli obrazové kvality se u nového senzoru konat nebude. Nejmarkantnější přínos nového těla osobně vidím právě v rychlosti, které je schopno dosahovat při zachování špičkové kvality, na kterou jsme zvyklí.

lv-nikon-z9-12.jpg

Znáte to rčení, že nejlepší fotoaparát na světě je ten, který máte právě po ruce? Takový by vás neměl zbytečně obtěžovat svou hmotností. Měl by tedy být…

…lehký jako kalypta nejmenší

Dobrá, tady jsem možná trochu přestřelil. Z9 se svými 1340 g ve skutečnosti váží asi jako 750 těchto drobných kubánských kolibříků. Oproti svému předchůdci D6 ale „zhubnul“ o rovných 100 g, tedy o celých 55 kalypt nejmenších. To už na krku pocítíte. Z9 je s vestavěným vertikálním gripem kus fotoaparátu, ale i když bych se rozhodně zdržel adjektiv jako kompaktní nebo drobný, do ruky sedne skvěle.

Konkurence u Sony vsadila na odlišné pojetí a vertikální grip ponechala jako volitelné příslušenství. Osobně preferuji koncept jednolitého monobloku. Proč? Mohutnější tělo tvoří vyváženější celek s těžšími teleobjektivy. Monoblok na mě také působí robustnějším a odolnějším dojmem. Občas fotoaparát přeci jen položím do mokra a dvířka baterie, případně kontakty mezi externím gripem a tělem, vidím v tomto případě jako možnou vstupní bránu vlhkosti, nečistot a tím i problémů.

lv-nikon-z9-15.jpg

Hlavní přínos spatřuju ale v samotné vertikální spoušti, která je přístupná kdykoliv. Pokoušeli jste se někdy fotografovat z ruky na výšku s objektivem typu 400 mm f/2,8? Bez vertikálního gripu je to utrpení s malou šancí na dobrý výsledek.

Shrnutí

Po přečtení předchozích řádků jste možná nabyli dojmu, že jsem k nové Z9 nekritický. Je ale velmi těžké být kritický k fotoaparátu, do něhož Nikon vložil to nejlepší, co má v současnosti k dispozici. Nějakou dobu to vývojářům trvalo, ale zároveň měli čas pilovat chyby, za které to modely Z6 a Z7 schytaly v minulosti. Je snad také o něco snazší překonávat laťku nastavenou konkurencí než ustavovat zcela novou. Některé neduhy, které trápí konkurenční fotoaparáty z vlastní stáje i u konkurence, se tak Nikonu podařilo vyřešit a úroveň fotografické techniky posunout zase o stupínek výše. Klasický projev zdravé konkurence, na které vydělají všechny strany.

Zůstal nějaký prostor pro kritiku? Klasická výtka, která se váže k top modelům všech značek, je jejich cena. Ano, ani tady není nízká. Navzdory tomu se ale nevyplnilo očekávání většiny a je nižší než u podobných modelů Canonu a Sony. Se 152 990 Kč je ve skutečnosti o 30 tisíc níže, než je aktuální cena jeho staršího sourozence D6. Koupí fotoaparátu ale náklady nekončí. Obrovské datové toky při sériovém snímání a především 8K videu kladou nebývalé požadavky na paměťové karty. Mysleli jste si, že máte ty nejrychlejší?

lv-nikon-z9-19.jpg

Se Z9 svůj názor asi budete muset „draze přehodnotit“. Rozdíl mezi velmi rychlou a super rychlou kartou, které jsem v rámci testu používal, byl znatelný. Další drobné negativum možná zaznamenají ti, kteří rádi pracují s bleskem za denního světla. Nejkratší synchronizační čas závěrky je „pouze“ 1/200 s. Mně také ergonomicky trochu nesedí vystupující konektory (10pinový a flash sync), pod nimiž hůře nahmatám tlačítko pro uvolnění objektivu. Asi se budu muset naučit sundávat objektiv jiným způsobem. Rád tuto nepříjemnost časem podstoupím. Tím ale má kritika prozatím končí.

A na co se tedy ve zkratce můžu těšit, až na mě přijde řada v dlouhé frontě zájemců o Z9? Do mého arzenálu přibude tělo, které v sobě spojuje obrovskou rychlost, jež zároveň není vykoupena kompromisy v obrazové kvalitě. Tělo, které má konečně špičkové zaostřování, jež si zasluhují skvělé objektivy systému Z. Tělo, které v sobě spojuje prvotřídní fotoaparát a profesionální kameru.

Tělo, které jen tak rychle technologicky nezastará. Tělo, se kterým se Nikon vrátil do hry doslova v hollywoodském stylu. Chvílemi už to vypadalo, že to hlavní hrdina schytá. Několik úderů na hledáček, kop kolenem do závěrky, levý hák do oblasti spouště, ale v poslední chvíli se oklepe a všem vrátí úder ve skvělém comebacku. Bravo, Nikone!

Právě vychází
fv04-24-obalka-web3.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.