Laowa představuje – Laowa 6 mm f/2 Zero-D MFT

Laowa se mezi fotografy trvale zapsala velmi nekonvenčním přístupem k produkci objektivů. Téměř každý nese nějaký unikátní prvek, proto kdykoli se chystá na trh nový kousek, zajímá mě, co to bude tentokrát.

Text a foto: Petr Bambousek, Facebook, Instagram

U objektivu Laowa 6 mm f/2 Zero-D MFT, který jsem měl možnost několik týdnů testovat, je to na první pohled patrné – s ohniskem 6 mm je Laowa aktuálně nejširším tzv. rektilineárním objektivem v celém systému MFT. To znamená, že úhlu záběru téměř 122° je dosaženo klasickou optickou soustavou bez efektu rybího oka. Objektiv se navíc pyšní přídomkem Zero-D, což znamená, že by měl vykazovat prakticky nulové zkreslení linií.

Clona f/2 zase napovídá, že bude možné využít objektiv i za zhoršených světelných situací. Svým pojetím je primárně určen na focení krajiny či architektury. Já se věnuji především fotografii přírody a byl jsem zvědav, na jakých motivech najdu jeho uplatnění při své tvorbě. Měl jsem příležitost ho využít na cestě do Kostariky a při zachycení nástupu jara v našich končinách. Následujícími řádky se chci podělit o své postřehy.

V Kostarice jsem široký rozsah objektivu ocenil především při návštěvách místních vodopádů. Zatímco u nás potkáváme vodopády spíše nižší, málokdy přesahující 10 metrů na výšku, tropické vodopády jsou monumentální s výškou nezřídka přes 30 až 40 metrů. V Kostarice je navíc u těch nejatraktivnějších regulován pohyb, takže snímky často vznikají z jediného bodu s vyhlídkou. I proto si bývají fotky z těchto míst tak podobné.

Při omezených možnostech pohybu je pak znát každý milimetr objektivu a byl jsem rád, že mám v tu chvíli právě 6mm Laowu po ruce. Při focení tyrkysového vodopádu na řece Rio Celeste mě zastihla i velká nepřízeň počasí – déšť a vítr. I když objektiv Laowa 6 mm f/2 Zero-D MFT nemá oficiálně certifikaci na odolnost vůči rozmarům počasí, přežil několikaminutovou expozici na dešti naprosto bez úhony. To je pro výpravy do podobných končin dobrá zpráva.

Dalším z benefitů tohoto 6mm objektivu je schopnost ostřit zblízka. Papírově je nejkratší zaostřitelná vzdálenost 9 cm od roviny čipu, což pak v praxi znamená cca 3 cm od přední čočky objektivu. Pro milovníky fotek přírodních motivů s kontextem prostředí je díky tomu Laowa skvělou volbou. Já jsem ji využil při focení květin, které se u nás staly symbolem příchodu jara. Díky kombinaci kompaktního těla OM System OM-1, miniaturních rozměrů objektivu a opravdu nevídaně krátké minimální ostřicí vzdálenosti jsem si mohl vyzkoušet i velmi netradiční pohled třeba vsunutím foťáku pod kvetoucí sněženky.

Focení sněženek z podhledu mi umožnilo v praxi otestovat další pozoruhodnou vlastnost objektivu. Clona Laowy 6 mm f/2 Zero-D MFT je tvořena pouze pěti lamelami. Kruhový bokeh se tvoří prakticky jen při otevřené cloně f/2, při vyšších clonách má tvar pětiúhelníku. Pokud se dostane do záběru bodové světlo (například slunce), vytváří objektiv krásné desetipaprskovité hvězdy.

Z technického hlediska má objektiv své silné i slabší stránky. Mechanické zpracování je na dotyk poctivé, na objektivu nic nevrže, vše sedí, sluneční clona má aretační uchycení dost pevné, takže clona na objektivu výborně drží a samovolně nepadá. Objektiv ostří pouze manuálně, ovšem plně spolupracuje s elektronikou foťáku a umí zobrazit rovinu ostření pomocí focus peakingu. Kromě toho je foťákem také plně řízeno ovládání clony a všechna data se zapisují i do EXIF. Objektiv má tedy mechanicky vyřešeno prakticky vše, co mě bolelo u první generace miniskel Laowa (konkrétně 7,5 mm f/2).

U optických vlastností je znát, že zkrotit tak extrémní ohnisko v tak miniaturních rozměrech vyžaduje určité ústupky. Pro běžné focení krajinných celků, kde bude nejběžnější využití clon f/4–5,6, přináší objektiv poměrně kvalitní výstupy s nejlepší kresbou uprostřed snímku. Nejslabší výkon má toto sklo naopak na plně otevřenou clonu f/2, kde se naplno projeví (s ohledem na extrémní úhel pohledu i celkem pochopitelné) optické neduhy – fotky mají silnější vinětaci, na kontrastních přechodech je patrná barevná aberace a kresba směrem k okrajům viditelně ustupuje. Naštěstí se situace prakticky skokově zlepší použitím hodnot f/2,8 a výše.

Na focení noční oblohy, kde se používá clona plně otevřená, tak tento objektiv není nejvhodnější. Hvězdy na okrajích snímku ze 6 mm získávají při použití otevřené clony tvar čárek i při kratší expozici, než je doporučena pro zachycení hvězd jako teček. Řešením může být ořez problematických okrajů nebo volba objektivu s vyrovnanějším poměrem ostrosti v celém rozsahu, který umožní využít plné rozlišení foťáku. Při zachování stejně miniaturních rozměrů je z mých zkušeností pro noční fotografii vhodnější volbou třeba Laowa 7,5 mm f/2 Zero-D MFT nebo 10 mm f/2 Zero-D MFT.

Fotografové architektury jistě ocení, že objektiv nese označení Zero-D, které je příslibem (téměř) nulového zkreslení. I když v reálu k drobnému zkreslení dochází, ale pokud fotograf uzná za vhodné, dá se snadno korigovat při zpracování v počítači a je pochopitelně nesrovnatelně menší, než jaké bychom řešili s rybím okem.

Focení s Laowou 6 mm f/2 Zero-D MFT jsem si celkově užil. Vnímám ji jako výborný doplňkový objektiv, který osvěží portfolio netradičně širokým úhlem pohledu. Vzhledem k manuálnímu ostření je vhodný zejména na statické motivy. Primárně je určen pro focení architektury a interiérů, kde naplno vyzní jeho téměř nulové zkreslení. Na základě zkušeností si umím jeho nasazení představit i u focení přírodních motivů. Díky minimálním rozměrům a váze ho lze mít kdykoli u sebe a nasadit ve chvíli, kdy jsou podmínky pro extra široký záběr příznivé.

Celý článek najdete v květnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!