LAOWA PŘEDSTAVUJE Laowa 12–24 mm f/5,6 Zoom

Ultraširoký zoom od Laowy už tu byl, ohlas vyvolal, tak tu máme další. Ne tak široký, ale kompaktní, vylepšený, pro bajonety Canon RF, Leica M, Nikon Z a Sony FE.

Text a foto: Boris Stojanov, Facebook

Prcek do dlaně. Ano, máme bezzrcadla, tak to chci malé, lehké a kompaktní. První bod hned při doručení, plus za doporučenou cenu 21 300 Kč vč. DPH bych mu odpustil při hmotnosti 497 g i tu clonu f/5,6.

Upřímně, hodnota f/1,8 na širokáči je sice lákavá, ale většina běžných fotografů si kupuje „šíra“ na vytváření širokých, hlubokých a ostrých fotografií – takže za mě na pohodu.

Ale k věci: byli jsme pozváni na svatbu. Jako hosté. Normálně tam přijet, zhlédnout obřad a bavit se, bez focení novomanželů, žádné nervy, upocená záda, prostě krásný sváteční den. Samozřejmě mi to nedalo, tak jsem si vzal s sebou alespoň pevnou „padinu“ a Laowu 12–24.

Milostivý Bože, jak moudré to bylo rozhodnutí! Svatba se konala ve Starém Mlýně u Byšic a touto cestou si dovolím poděkovat majitelům za svolení k focení a použití fotografií v tomto článku. Ale nedá mi to, musím také vystřihnout hlubokou poklonu citu, s jakým této ruině vrátili život a laskavou náruč, se kterou je o svatebčany postaráno.

Vyšší moc, abych tak řekl, se postarala i o naprosto luxusní počasí… teda pro kolegu, co fotil svatbu asi moc ne, ale v lehkých kalhotách, světlé košili, s jedním sklem a foťákem to byla paráda. Nebe s krásnými mráčky, modrá v odstínu končícího léta a architektura, která přiznává trpkou minulost a šrámy několika století, s dotekem lásky v opravených částech. Jediné, co rušilo celodenní rozjímání a hledání nejvhodnějších podmínek, byly milé povinnosti svatebních hostů. Během poobřadního focení novomanželů jsem to oběhl, abych si podruhé vyzkoušel, co v tom objektivu je.

První zkušenost jsem udělal na pražském Vyšehradě, kam jsem se vypravil na procházku, že si cvaknu kostel z podhledu, pak monumentální Slavín, a jak by řekla stará Homolková – „nějaký ty panoramata“ z hradeb. Ale jasně, když neprší tři měsíce, tak ten den prostě muselo. Jediné, co jsem zkusil, byla pohřební limuzína před kostelem, ale cvaknul jsem to v tak blbém úhlu, že z ní soudkovitost udělala jakousi nahrbenou obludu. Asi to bylo znamení, že mám do testů fotit jen krásno a za tu limuzínu jsem sklidil bouřku, abych ani neprošel branami hřbitova.

Nicméně všechno špatné je k něčemu dobré. I tato Laowa nese označení C-Dreamer, takže jsem čekal kvalitní a rovný výstup. Ovšem pak jsem si uvědomil, že je potřeba jít štěstíčku trochu naproti, a pustil si v hledáčku mé Sony A7 RIII vodováhu. Hups! To je jinačí kafe, zjistil jsem posléze. Pokud si opravdu pohlídáte svislice a dáte obraz do roviny, dostanete široký prokreslený snímek s pěknými barvami.

Měl jsem sice trochu pocit, že jdou vstříc zelenému nádechu, ale zas tolik mě to nedráždilo. Čeho jsem se bál, byla vinětace i přes titěrnou a ještě přídavnou sluneční clonu, která slouží spíš jako redukce na filtry o průměru 77 mm, ale ta byl na clonu f/5,6 viditelná, na clonu f/11 už mírná. Zato s bordelem na čipu to bylo přesně obráceně – buď ho musím nechat odborně vyčistit, nebo se nesmím vzdalovat z bezpečných clon f/1,4 a f/1,2, vše ostatní mi škodí.

Abyste viděli jak, přidávám pro pobavení printscreen odstraňování prachu při vyvolání v jednom ze snímků v programu Capture One Pro. Jinak hvězdičky ze světelných zdrojů jsou efektní – čím vyšší clona, tím delší paprsky. Občas unikne i nějaký ten duhový odlesk, pro někoho oblíbené zpestření výstupu, pro jiného tragedie. Mě to tak nějak nechává v klidu, stačí změnit úhel záběru.

Nejsem ten typ, který by používal tabulky nebo kalkulačky na výpočet hyperfokální vzdálenosti, spíš si cvaknu jeden dva snímky, mrknu, jak to vypadá a pak rozhodnu klasicky jako ve sklípku: „Dá sa piť, nedá sa piť, dá sa pro Pražáky!“ Navíc, manuálním ostřením mě zásobuje jen Laowa, takže je svět v rovnováze. Zde se ukázalo, že souhra clony, ohniska vzdálenosti nejbližšího místa zaostření celkem funguje i odhadem.

Tedy v případě, že nemáte tak zaprasený čip jako já. S trochou nadsázky se dá říct a kalkulačka hloubky ostrosti to potvrdila, že při nastavení zaostřovací vzdálenosti 1 m a cloně f/11 máte ostré všechno od vzdálenosti zhruba 0,7 m až po nekonečno. A to je vlastně fér. Stačí si vyčistit čip a pak se jen díváte, držíte rovinu a mačkáte spoušť.

Mechanicky jsem byl velmi spokojen, hladký a pevný chod všech prstenců – clona, ohnisko, ostření (bráno od bajonetu k frontální čočce) i vyvážení do ruky – dohromady s tělem kolem 1,25 kg, to jsou předpoklady, které mě činí šťastným. I přesto, že Capture One neposkytuje žádné automatické korekce pro objektivy Laowa, výsledek mě díky fantastickému počasí nadchnul. Kdyby bylo více času, asi bych vrkal blahem.

Jak jsem se již zmínil, všechny snímky jsem zpracovával v programu Capture One Pro, verze 22. Po stažení z karet byly data RAW poněkud tmavší, než jsem očekával, s již zmíněnou vinětací, kterou však lze v programu jedním šoupátkem snadno odstranit. Hodně mě překvapila až na hranu nasycená barevnost, ale okamžitě jsem si zvykl. Ostrost a kresba nepotřebovaly extra kouzla, občas jsem však přidal trochu clarity, která se nikdy neztratí.

Nástroj Dehaze na odstranění oparu a závoje jsem taktéž neordinoval víc než obvykle, vlastně jsem jen zkorigoval světla a stíny, na obloze přidal ještě jednu vrstvu pro šťavnatost a odstranil snad všechny fleky od prachu. Nerad používám další retuše a zlepšováky ve Photoshopu, takže přes moje síto potřeb tento objektiv prošel jako nůž máslem.

Laowa nám tedy opět naservírovala něco, čeho je jinde málo a je to drahé. Oni to opět udělali pěkně, vkusně, kompaktně a nebojím se říci, že za velmi dobrou cenu s ohledem na zpracování a výkon. Netvrdím, že je to nejlevnější širokáč na planetě, na druhou stranu absolutní highendový objektiv pro bajonet Sony FE 12–24 mm f/2,8 GM je o pár centimetrů větší, téměř o polovinu těžší, má o 2 EV lepší světelnost a stojí čtyřikrát více než tato Laowa.

Ano, je to monstrózní optická technologie s automatickým ostřením, rychlým jako blesk a fantastickou světelností. Pokud vás živí využití takových záběrů s bokehem na otevřenou clonu, přesným zaostřením a nekompromisní kvalitou, máte asi jen jednu volbu. Ti, co potřebují automatické ostření a stačí jim o 1 EV lepší světelnost, mohou u Sony sáhnout po 12–24 mm f/4 G. Ale my ostatní smrtelníci jsme vděční za každou zaplatitelnou čočku, kterou nám společnosti jako Laowa naservírují.

Za ušetřené peníze si koupíme třeba trochu té elektřiny na nabíjení baterek a vyvolávání fotek. Možná zbude i trochu proudu na zevlování po těch internetech. Neberte to prosím jako srovnání, je to jen výčet nabídky v rámci bajonetu s nativními skly. U ostatních značek to bude tuším velmi podobné.

Nezbývá než říct: běžte a toto sklo si zkuste. Na podzimní a zimní toulky, na velkou šíři záběru ve fotu i videu – při dodržení roviny dostanete fajn výsledek. Jen si při blbnutí typu „jé, hele, jak to zkresluje perspektivu“ dejte pozor na objekty u země. Mohou vypadat dosti legračně.

Celý článek najdete v říjnovém čísle časopisu FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!