Laowa představuje – Laowa 10 mm f/4 Cookie

Když jsem cestou ze zámku ve Staré Boleslavi přemýšlel nad vtipným názvem ve smyslu „Pankáč, Pankrác, Pokáč nebo Pancake, prostě šíro od Laowy“, netušil jsem, že je to jen obyčejná sušenka… Ale na rozdíl od těch tisíců sušenek, jež nám díky nařízením otravují na internetu denně život, tahle „šušu“ je skvělá.

Text a foto: Boris Stojanov, Facebook

Klasika, jako vždycky – na poslední chvíli, v den termínu. Pche, ale to mě nemůže přece rozhodit, stejně jako mě nezlomí zaslaný APS-C objektiv na fullframové bezzrcátko. Sony to má zaplať bůh udělaný tak, že stačí jen přepnout formát a je to. Samozřejmě že jsem to zkusil, ale je to tak, jak jsem si myslel. Na plném formátu je to jen pro šmíráky, obraz vypadá jak z kukátka od dveří.

Takže 10 mm na APS-C, to znamená 15 mm po přepočtu. Držím v dlani něco jako krytku na bajonet s výškou 25 mm a přemýšlím, zda toto chce opravdu konkurovat mému Distagonu 15 mm f/2,8 od Zeisse, který je asi sedmkrát těžší a desetkrát větší. Inu, tentokrát se ukáže, jestli na velikosti opravdu záleží a jestli tenhle kašpárek zahraje velký divadlo.

Ke všemu jsem si vzal velký Gitzo Mountaineer namísto Traveleru, tak vypadám jak zeměměřič, protože ten objektiv sotva přečuhuje přes grip foťáku. Na druhou stranu, co by dělali zeměměřiči v šest večer u zámku, že ano? Tak první pokus

Focus peaking neboli zvýraznění zaostřené oblasti a první cvaknutí. Hm, trochu vinětace v rozích, ale je to fakt rovný. Teda pro mě, nemusí to být až tak pravda, protože na jedno oko neumím ostřit a druhý je po těch desetiletích v dost opotřebovaným stavu.

Uvidíme doma na počítači. Pěkně roztrhaný mraky, než jsem dorazil na místo, se samozřejmě slily do jednotné šedi, tak to rychle oběhnu, říkám si v duchu. Zkoušel jsem jen tři clony: f/4, f/8 a f/11. Která fotka je pořízena na jakou clonu, poznáte, jen pokud jsem zapomněl vyretušovat bordel na čipu, ale 90 % je stejně na plnou díru. Jako vždycky u mě.

Ovládání

Už mi začíná připadat, že píšu pořád totéž. Kovové tělo, pečlivě zpracované. Blíže k bajonetu je clonový kroužek s rozsahem f/4–22 v pěti krocích. Jmenovitá světelnost f/4 a zaostřovací vzdálenost od 10 cm přináší spoustu prostoru pro kreativní blbnutí třeba proti zapadajícímu slunci v nějakých travinách atd.

Chtěl jsem vám i zjistit, jestli budou pěkný hvězdičky kolem zdrojů světla, ale odpoledne nebylo slunečno a večer začalo pršet, takže tentokrát pardónek, ale třeba si to zjistíte jinde. Když to tak člověk nosí v ruce, pořád má pocit, že je to nějaká plastová čočka na styl Holgy, ale jakmile začnete s objektivem pracovat, jste tvrdě vyvedeni z omylu.

Chod clony je přesný a důsledný – mezi celými expozičními kroky není žádná možnost zastavit, vždy klikne jen celé EV. Ostřicí kroužek má pěkný odpor, s lehoučkým pocitem jemného zrnění v chodu. Nic neskřípe, sesazení je vynikající, v ostření cítíte klid a jistotu. Jen si věčně strkáte prsty před objektiv, neboť se sluneční clonou se nepočítalo.

Výstup

Mechanický objektiv bez kontaktů, tím pádem jej nelze podezřívat z jakýchkoliv informací vepsaných do EXIF, což zamezuje i hochům od Capture One v tom, aby vymysleli jakýkoliv korekční algoritmus. Ovšem pozor, dámy a páni, ono není co korigovat.

Já teda nevím a vlastně ani nechci vědět, jak to v té Laowě dělají, ale to sklo nemá žádnou zabijáckou soudkovitost nebo poduškovité zkreslení. Vinětace tam je, ale řekněme v rozsahu 0,5–1 EV, což je na jedno kliknutí v počítači. Není ani nijak otravná, já ji dost často používám jako součást výrazového prostředku, když chci podtrhnout soustředěnost na objekt.

Sedím u počítače a vyvolávám soubory RAW. Nutno říci, že použitá Sony A7 RIII má rozlišení 42,4 Mpx a před čipem nemá AA filtr. Pokud ji přepnu do režimu APS-C, dostanu rozlišení kolem 18 Mpx. Vezmu-li v potaz, že 99 % procent fotek skončí maximálně na sociálních sítích, kde nemá smysl překročit delší stranu 2048 px, pak mě napadá, proč vlastně s sebou tahat obrovská fullframová skla, když jedu třeba vlakem na výlet?

Upřímně, to si těch ušetřených více, než 500 g doplním raději lahví vody a chlebem s řízkem, protože co do výsledného efektu na tom nebudu o tolik hůře. Až něčí praxe ukáže, jak se to sklo bude chovat na opravdovém senzoru APS-C, ale s ohledem na to, že moje R III je vlastně už tak trochu pravěk, nebojím se.

Kresba je perfektní, ostrost je taková „širokáčová“, neřekl bych, že by rozdíl s tím mým referenčním sklem byl až tak propastný – pro běžného uživatele už vůbec. Hnidopich samozřejmě vidí na snímcích zámku pěknou kresbu na zdech baráku, ale tomu nebi by ještě trochu hloubky prospělo.

Možná tam je, pokud se zacloní ještě víc, ale to bych se uretušoval k smrti, neboť na čipu dlouhodobě pěstuju asi tak čtyři řádky brambor a asi i nějaké pavučiny. Nemám prostě čas ani chuť to pořád čistit, proto fotím na plnou díru. Ani jsem nedělal nijak neobvyklé čáry máry mimo svoje zaběhlé standardy při volání dat RAW. Projev je trochu chladnější, tak jsem trochu obrazy ohřál. Lehké dotažení tonálního kontrastu, občas rozsvícení vinětace a utažení oblohy, žádné drama.

Sečteno, podtrženo

Pokud se někdo – včetně mě – objektivovým novátorům před léty vysmíval, šeredně se mýlil. Laowa za těch pár let vychytala spoustu much, balení objektivů má na vyšší úrovni než kdejaká renomovaná značka, zpracování a optická kvalita překvapují s každou novinkou.

Desítka „šušu“ je toho zdárným příkladem, kdy naprosto perfektní optické vlastnosti buď nasadíte jako neviditelnou zbraň přímo na foťák, nebo si ji prostě vezmete do kapsy, překážet a obtěžovat vás nebude. Za deset tisíc s daní (přesně 9999 Kč) dostanete parťáka, se kterým uděláte skvělé snímky architektury s rovnými svislicemi. Pokud ne, můžete tomu dát trochu té šikmé dynamiky, ale abyste dosáhli alespoň nějakého náznaku deformace perspektivy, budete se muset hodně snažit.

Cvaknete si přírodu, a pokud bude dost světla a osaháte si hyperfokální ostření, dá se s tím chodit na krku a cvakat zajímavou street fotografii. Kluci a holky od kol a skejtů si určitě zablbnou na U-rampě a ti odvážnější co maj protekci, udělají pěkné fotky na Velké pardubické.

Sice je to objektiv APS-C, ale Laowa ukázala, že lze vměstnat dobrou optiku do velikosti skla, které vás neobtěžuje a vezmete jej rádi na výlet. Pokud bych tedy mohl chlapíkům něco vnuknout do budoucnosti, poslal bych je na exkurzi do Wetzlaru.

Je tam taková malá, skoro rodinná firmička, která dělá takovýhle maličkatý skla na fullframová bezzrcadla už přes sto let. Oni tomu teda říkají honosně dálkoměry, ale to je fuk. Tak já bych si, pánové, prosil pětatřicítku a padesátku, stačí v f/1,4 na plnej formát v podobný velikosti, jako je tato „šušu“ roztomilost. Ta vaše 35 mm f/0,95 je super, ale pořád dost velká. Tak dík.

Celý článek najdete v listopadovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!