Fujifilm GFX 100 II – novinka pod drobnohledem

Nová vlajková loď staví na již tak vynikajících základech systému s velkým snímačem a útočí na fotografy žánrů, které dříve nebyly myslitelné.

Zatímco na poli fullframových bezzrcadlovek je litý boj, přístrojů s větším čipem na trhu moc není. Milovníci klasických filmů namítnou, že čip 44 × 33 mm není žádný středoformát, ale v oboru digitální fotografie jde stále o velký a netypický snímač. Existují sice i čipy větší, ale jde o vysloveně okrajovou záležitost a raritu, nikoli o běžně použitelný systém. GFX sám výrobce označuje jako superfullframe a dělá dobře.

Když v roce 2016 na Photokině uvedli první přístroj řady – model GFX 50 S – a několik objektivů, vzbudilo to ve fotografickém světě hodně rozruchu. Padesátimegový snímač s velkými pixely nabízel úžasnou kvalitu obrazu a nové možnosti práce. Protože tento snímač nenabízel ostření pomocí fázové detekce, ale pouze kontrastně, byl pro spoustu lidí nepoužitelný a rychle si nechali zajít chuť. O něco později přišla doslova bomba v podobě GFX 100, nové vlajkové lodi. Velké tělo s integrovaným gripem, 102 megapixelů, joystick na volbu ostřicích bodů a ještě brutálnější kvalitu výstupu.

Čím ale systém zabodoval, byla na tehdejší dobu skvělá rychlost ostření – díky fázové detekci. Naopak cenou skoro 300 tisíc korun byl nedostupný. Poučeni zpětnou vazbou na GFX 100 vydali japonští odborníci na barvy zatím nejlepší přístroj GFX 100 S.

Ten již neměl tak velké tělo, používal klasické baterie jako řada X a nabízen byl za skoro lidovou cenu kolem 160 tisíc korun. To je méně, než stojí některé profesionální fullframové přístroje. V září letošního roku vypustil Fujifilm dlouho očekávaného nástupce vlajkové lodi, model GFX 100 II. Parametry zůstaly v tom dobrém stejné jako u GFX 100 S, použitý čip je stejný, ale změnilo se vše ostatní.

Rychle a zběsile ve 102 megapixelech

Vývojáři modelu zoptimalizovali novým procesorem a jiným systémem odečtu dat ze snímače rychlost zpracování obrazu. Zachytit je teď možné až osm snímků za sekundu včetně automatického ostření a měření expozice. To znamená osmkrát 102 megapixelů na zpracování a zápis na kartu. Protože jeden snímek v 16bitovém formátu RAW má hravě kolem 220 MB, musí přístroj zpracovat a zapsat kolem 1,6 GB za sekundu.

To s sebou nese nutnost použití nových a rychlých karet CFexpress. Výrobce zvolil rozšířenější formát B, stejný jako má třeba řada X-H2 nebo Canon a Nikon. Naštěstí pro kompatibilitu a větší pohodlí pro fotografy nevyžaduje tak velkou rychlost, má i SD slot UHS-II. Protože má nová vlajková loď 1GB buffer, tedy vyrovnávací paměť, dokáže i na SD kartu nafotit cca deset snímků v plné rychlosti, poté se paměť zaplní a je nutno počkat na pomalou SD kartu, která přinejlepším zvládne 300 MB/s, tedy jeden a něco málo snímku za sekundu. Ano, tak obrovský datový tok to je. Karty máme tedy dvě, ale jednu na rychlost a jednu na kompatibilitu a pohodlí.

Rychlost a možnosti automatické ostření

Rychlost odečtu dat ze snímače je dvojnásobná a to znamená, že procesor rychleji „vidí“, co je na snímači a dokáže s tím pracovat. Tím se rapidně zvýšily možnosti automatického ostření. AF funguje opět nejlepší dnešní metodou kombinace fázové detekce a kontrastního ostření jako u předchůdce. U modelu 100 II ale dokáže rozpoznávat objekty.

Fujifilm tvrdí, že novinka má i čip se „samoučící“ funkcí Deep Learning AI, tedy s umělou inteligencí. V rukou fotografa je tedy nutnost umět komponovat, ale při zapnutém ostření na auta, motorky, ptáky, zvířata, lidi nebo letadla přichází nekompromisní zjednodušení a odpadá nutnost hledat objekt v záběru, umístit na něj ostřicí bod a udržet jej. Obrovské ulehčení, které známe již několik let z fullframových a menších přístrojů je tedy dostupné i pro ty, kdo baží po maximálním rozlišení a kvalitě výstupu.

Stačí zvolit například AF rozpoznání motorky a systém si ji v záběru najde, zaostří na to nejzajímavější, tedy na helmu jezdce, a sleduje ji. Stačí komponovat a držet spoušť. Nutno dodat, že i předchůdce a dostupnější model 100 S umí sledování objektu, tam se ale jedná o v podstatě „hloupé“ sledování nějakého skupenství kontrastních bodů, které fotograf vybral, bez inteligentního rozpoznání. Autor se musí nejdříve rozhodnout, co sledovat, to fotoaparátu zadat a doufat, že tvar a kontrast se příliš nezmění. Co když ale motorka zajede za strom nebo jinou překážku? Tento problém nově odpadá a přichází obrovské usnadnění.

Nové možnosti videa

Video natáčené na takto velký snímač rozhodně není tradicí, zejména z fyzikálních důvodů – odečet dat byl dosud tak pomalý, že například model 100 S sice zvládal 4K při 30 obr./s, ale teď se posouváme rovnou ke 8K 30 obr./s a ve 4K rovnou ke 60 obr./s při 4:2:2 v 10bitové hloubce. To je velký posun i při formátu snímače 4:3, neobvyklém pro video. Potěší podpora anamorfních objektivů a série Premista.

Nově je možné pracovat i s kodeky Apple ProRes 422 HQ, 422 a 422 LT. Ve formátu Flog2 zvládá dynamický rozsah až 14 EV. Protože práce s kartami CFexpress by mohla být nekomfortní při větších produkcích, je možné nahrávat rovnou pomocí USB-C na externí SSD, které nabízejí rychlý zápis po delší dobu a lze je odpojit rychle, nahradit novým a produkce nemusí čekat na vyklecování kvůli výměně karty.

Skvělé zlepšení, které posouvá GFX i tam, kde doposud vládli „fullframisté“. Navíc i u videa funguje autofokus a rozpoznání objektů. Pro zvýšení doby nahrávání se dá přístroj za displejem dochlazovat stejným větráčkem, který používá systém X-H2 a i při vyšších teplotách nedojde k přehřívání a nechtěnému vypnutí.

Ergonomie a tělo

Vlajková loď musí nabízet maximální pohodlí a rychlost pro profesionály, aby se při zachycování rozhodujícího okamžiku mohli na tělo spolehnout. Zde je GFX 100 II velmi podobné GFX 100 S, tedy menší tělo, ke kterému je možné připojit bateriový grip. Ten pak nejen zvýší výdrž baterie, ale umožní i lepší manipulaci při vertikálním snímání.

Přístroj sám má integrovaný ethernetový port, pomocí nějž lze data nahrávat na službu Frame.io přímo z přístroje, takže například produkce může při drobné pauze nahrát videa rovnou do cloudu, kde jej kdekoliv na světě může sledovat produkce a rovnou komentovat, co ještě chtějí. Skvělé. Nový materiál a textura povrchu nabízí ještě pohodlnější držení a jistotu, kterou ocení i fotografové v horkých letních měsících. Nový povrch totiž snižuje přilnavost nečistot i potu.

Dva sloty na karty jsou po pravé straně, levá pak nabízí plnohodnotné porty HDMI, USB-C pro nabíjení i přenos dat, jacky na mikrofon a na sluchátka. Výklopný dotykový displej není na kloubu, ale na typickém mechanismu Fuji, kdy je možné jej vyklopit dolů, nahoru a pro vertikální snímaní. Nenabízí vyklopení mimo osu objektivu, takže na selfie s GFX 100 II můžeme zapomenout.

Hledáček

Po vzoru GFX 50 S je hledáček odnímací, takže lze vyrazit na lov snímků i s menším tělem bez hledáčku a ušetřit hmotnost a rozměry. To ale není jeho hlavní výhoda. Tou je zatím největší rozlišení, které mají jen nejdražší přístroje – 9,4 milionu bodů. Je jemný, rychlý a nabízí zvětšení 1×, které lze snížit, pokud by toto doslova domácí kino fotografovi nevyhovovalo.

Díky rozlišení a zvětšení má k dispozici zatím nevídanou kvalitu a přesnost zobrazení. Například pro manuální ostření se díky tomu stává ještě použitelnějším. Sejmutí hledáčku je jen jedna z možností, jak si zpříjemnit fotografování. Přístroj totiž nabízí ještě možnost použití adaptéru pro naklápění, jak to umí 50 S.

Stabilizace

IBIS, tedy stabilizace čipu přímo v těle, není žádná novinka, tu už měl i předchozí model v pěti osách. Zde je ale opět velká výhoda rychlého procesoru a odečtu dat ze snímače, protože systém IBIS dokáže použít nejen data z gyroskopu, ale i obrazová data ze snímače a porovnat s předchozími snímky, kam se ruka fotografa třese.

Srovnáním a kombinací všech dat přístroj ví, kam čip směřovat pro stabilnější záběr. V kombinaci se stabilizovanými objektivy by tak měl zvládnout dohromady až 8 EV, což je mimochodem dost třeba právě kvůli vysokému rozlišení. Určitě se nevyplatí nechat stativ doma, ale běžné focení lze zvládnout i bez něj.

Pro koho je určen

Přistroj GFX 100 II je nová vlajková loď a měl by tedy být tím nejlepším, co Fujifilm v tomto systému nabízí. Skok z GFX 100 je velký, hlavně v rychlosti a možnostech automatické ostření. Co se týče modelu 100 S, ten zůstává v nabídce a může spoustě fotografů dostačovat, protože kvalita výstupu je stejná

Rozdíly jsou v rychlosti snímání, záznamu na karty (GFX 100 S má dva SD sloty) a hlavně autofokusu, nižší model umí ostřit na oko, ale mnohem pomaleji a méně spolehlivě. GFX 102 je tedy tím nejlepším, pokud byste toužili po reportážní či sportovní fotografii nebo jakékoliv akci a starší přístroje vám nenabízí dostatečnou rychlost. Pokud fotíte krajinu nebo studiové fotografie, nebude mezi 100 S a 100 II v podstatě žádný rozdíl – až na ergonomii.

Cena a závěr

Za bez mála 200 tisíc korun je GFX 100 II velmi lákavá nabídka. Vždyť například A1, fullframový přístroj nejvyšší třídy od Sony, stojí jen o jednotky tisíc méně, přitom nabízí poloviční rozlišení, a i když má skvělou kvalitu výstupu, stále se jedná „pouze“ o fullframe.

Volbou velkého snímače se rozjasní oko odborníka na kvalitu obrazu a funkce, které nyní superfullframe nabízí, jsou v GFX 100 II na maximu možností dnešních snímačů a procesorů. Fullframe je stále napřed v rychlosti AF i snímání, ale v poměru cena/kvalita výstupu rozhodně nemá GFX 100 II konkurenci.

Celý článek najdete v listopadovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!