Blízké setkání s objektivem Tamron 90 mm f/2,8 Di III Macro VXD

Když se řekne Tamron devadesátka makro, znalci si možná vzpomenou na rok 1979, kdy firma začala s asi nejslavnější sérií objektivů. Jestli dobře počítám, tak v pořadí už desátou generací loni Tamron oslavil 45. výročí uvedení makroobjektivu Tamron 90 mm f/2,5 Macro.

Nejnovější má označení Tamron 90 mm f/2,8 Di III Macro VXD a kromě toho, že je určen pro bezzrcadlovky s bajonety Nikon Z a Sony E, je technologicky i kvalitativně na neporovnatelně vyšší úrovni.

Recenze objektivu Tamron 90 mm f/2,8 Di III Macro VXD

Makroobjektivy nezkouším moc často, ale vždycky si to náramně užiju. Poslední dobou se mi dostaly do ruky především moderní autofokusové makroobjektivy s omezovačem rozsahu zaostřovacích vzdáleností a dalšími moderními vychytávkami. Nejinak je tomu i v případě tohoto skla.

Při běžné makrofotografii se někdy docela hojně využívá manuálního zaostřování, ale u objektivu Tamron 90 mm f/2,8 Di III Macro VXD jsem ho vlastně vůbec nepotřeboval. Při zvětšení 1:1 je hloubka ostrosti tak minimální, že pořídit jeden snímek, na kterém bude zachycen objekt v celé své hloubce, je téměř nemožné. V takové situaci je doslova k nezaplacení právě automatické zaostřování s funkcí focus bracketing. To mi u současných makroobjektivů určených pro bezzrcadlovky připadá jako úplně největší výhoda, protože skládáním postupně zaostřených snímků máte naprostou kontrolu nejen nad hloubkou ostrosti, ale také nad kvalitou obrazu. Nejste nuceni používat příliš vysoká clonová čísla, takže výslednou ostrost nijak nezničí difrakce.

Rozhodně dnes už nemůžeme říci, že by pro fullframové bezzrcadlovky byl malý výběr makroobjektivů, spíš naopak. Kromě nativních originálních objektivů můžete použít prostřednictvím vhodných redukcí prakticky jakýkoliv objektiv jiného výrobce. Chcete-li, aby plnohodnotně fungoval včetně podpory všech funkcí jako u originálních objektivů, už to taková sláva není. Jestliže jste skutečně nároční a chtěli byste naopak ještě více funkcí, než nabízí výrobce těla v kombinaci s originálním objektivem, je dnes Tamron 90 mm f/2,8 Di III Macro VXD díky USB-C konektoru a aplikaci Tamron Lens Utility jednoznačně nejzajímavější volba.

Kvalita obrazu

Při prohlížení nafocených snímků (z uvedeného odkazu vřele doporučuji stáhnout v plném rozlišení, na webu nejsou v plné kvalitě) jsem zjistil, že ostrost je až překvapivě dobrá už na clonu f/2,8 a s přicloněním se už téměř vůbec nezlepšuje – při minimální zaostřovací vzdálenosti 23 cm klesne světelnost vlivem velkého „výtahu“ až na hodnotu f/5,6, ale to je normální i u ostatních makroobjektivů, jen aby vás to nepřekvapilo. Bývá běžné, že po mírném zaclonění je ostrost lepší, přičemž u podobných objektivů je kresba nejlepší cca při clonách f/4–8 (přesněji s přicloněním o 1 až 3 EV).

Maximum bývá cca na cloně f/5,6 a na cloně f/11 se už začíná projevovat difrakce. Tohoto „běžného“ zlepšování ostrosti jsem si tedy u objektivu Tamron 90 mm f/2,8 Di III Macro VXD nijak nevšiml – ostrost je špičková už na otevřenou clonu. Musím podotknout, že ukázkové fotky jsou z Nikonu Z 8 s rozlišením 45 Mpx. Tak vysoké rozlišení snímače je ke všem optickým vadám naprosto nemilosrdné, jakékoliv chyby okamžitě vyniknou.

Chromatickou aberací se také nijak zvlášť trápit nemusíte, je velmi dobře korigována. Při zpracování souborů RAW se mi podařilo už tak velice mírnou aberaci odstranit v podstatě dokonale. Úplně stejně je na tom vinětace, není žádný problém ji při zpracování opravit. Vinětace se zacloněním klesá a už mezi clonami cca f/4 až f/5,6 zmizí úplně.

Při fotografování kontrastních scén s bodovými zdroji světla mimo rovinu ostrosti si můžete užívat velmi příjemného vzhledu rozostřeného pozadí. Rozptylné kroužky jsou poměrně přesně ohraničené (viz ukázkový snímek s růží v popředí a střechou v pozadí), ale rozhodně nepůsobí nijak rušivě. Nezaznamenal jsem ani tzv. „cibulové kroužky“ (soustředné kružnice), které obvykle dost ruší.

Design, ergonomie, ovládací prvky

Když se na objektiv podíváte, nemůžete ani na minutu pochybovat o tom, do jaké rodiny patří. Tamron přišel s novým designem už před pár lety, takže všechny nové modely spolehlivě poznáte podle stříbřitého prstence u bajonetu. Samotný design je velice střídmý, což se mi moc líbí.

Na těle objektivu najdete poměrně široký zaostřovací prstenec, na levé straně mezi prstencem a bajonetem je umístěno funkční uživatelsky definovatelné tlačítko a nad ním přepínač rozsahu zaostřovacích vzdáleností. U autofokusových makroobjektivů je tento přepínač neocenitelný v situaci, kdy je přesné zaostření obtížné a autofokus by se snadno mohl splést. Nejblíže k tělu se nachází USB-C konektor pro připojení k telefonu a aplikaci Tamron Lens Utility.

Určitě nesmím zapomenout na utěsnění proti vnikání prachu a nečistot. Právě absence utěsnění by mohl být jeden z argumentů, proč si koupit raději dražší, větší a těžší objektiv. U tohoto Tamronu najdete navíc ještě ochrannou vrstvu přední čočky. Nečistoty se na ní neusazují zdaleka tak snadno jako na klasických antireflexních vrstvách, a když už, jdou daleko lépe odstranit. To je další velká výhoda.

Výhodou je také poměrně hluboká kruhová sluneční clona, která je vybavena zavíracím „okénkem“ pro ovládání polarizačního filtru.

Co mi ale na objektivu trochu chybí, je displej nebo stupnice zaostřovacích vzdáleností, respektive stupnice s vyznačeným poměrem zvětšení. Při manuálním zaostřování se aktuální zaostřovací vzdálenost zobrazuje buď na displeji fotoaparátu, anebo na displeji chytrého telefonu v aplikaci Tamron Lens Utility. Stačí jen telefon propojit USB-C kabelem přímo s objektivem. Zobrazení aktuálního poměru zvětšení by šlo do aplikace velice snadno doplnit v podstatě zadarmo. Třeba se v nějaké novější aktualizaci dočkáme.

Autofokus

Automatické zaostřování funguje opravdu naprosto tiše a rychle, takže fotografa nijak nelimituje. Použití nového VXD krokového AF motoru bylo jednoznačně dobrým tahem, který oceníte především při natáčení videí – autofokus není ve videu nijak slyšet.

Focus bracketing

Jestliže se nespokojíte s tzv. one shot snímáním, protože je výsledná hloubka ostrosti příliš malá, máte k dispozici funkci Focus bracketing. Pak můžete pořídit sérii až 300 snímků (u Nikonu), které mohou být i v RAW a všechny jsou uloženy samostatně. U každého záběru je o trošku posunuta rovina ostrosti, přičemž si můžete nastavit v deseti krocích, jak velký chcete posun zaostření mezi jednotlivými snímky. Pokud je přístroj na stativu, máte skoro vyhráno. Po stisku spouště fotoaparát zaostří na pozici zaostřovacího bodu, postupně přeostřuje směrem k pozadí a pořizuje jednotlivé snímky.

Způsob zpracování si můžete zvolit podle toho, jaké máte softwarové vybavení. Někdo pracuje například ve Photoshopu, já vyzkoušel program Helicon Focus 8. Samotné skládání probíhá víceméně automaticky, ale ani jeden ze tří dostupných režimů nemůže pracovat úplně dokonale. Právě pro dosažení naprosté dokonalosti je potřeba výsledný spojený záběr „proretušovat“, protože při skládání se mohou objevit nejrůznější nepřesnosti, které na dokonale zpracovaném výsledném snímku nechcete, a to může zabrat klidně několik desítek minut. Tolik času jsem při zpracování ukázkových snímků bohužel neměl, takže prosím omluvte drobné nedokonalosti. Nicméně je na fotografiích krásně vidět, jakých výsledků lze dosáhnout.

Testovací snímky v plné kvalitě si můžete prohlédnout zde: QR_1

Ještě vám přidám video, které zpracoval Rado Holan: QR_2 (přijde asi v pondělí, ještě dodám na google, nech si místo a můžeš z něho i udělat tu úvodní video fotku...!)

Hlavní rysy

• světelnost f/2,8
• speciální fluoridová povrchová úprava proti znečištění
• přesná barevná reprodukce a skvělá ostrost
• utěsnění proti povětrnostním vlivům
• nový tichý VXD AF motor
• kompaktní rozměry: délka 126 mm
• nejkratší zaostřovací vzdálenost 23 cm
• hmotnost 630 g

Výhody

špičkový optický výkon
velmi tiché a rychlé zaostřování
světelnost f/2,8
perfektní ostrost na všech clonách
utěsnění proti povětrnostním vlivům
fluoridová ochranná vrstva přední čočky
použitelný na fullframové i APS-C snímače

Nevýhody

nemá vestavěný stabilizátor obrazu
chybí displej nebo ukazatel zaostřovacích vzdáleností a poměru zvětšení

Shrnutí na závěr

Objektiv Tamron 90 mm f/2,8 Di III Macro VXD mi udělal opravdu radost. I když je o mnoho levnější ve srovnání s originálními objektivy, troufnu si říci, že s nimi bezpochyby drží krok po všech stránkách – opticky, mechanicky, utěsněním, odolností i funkčně, protože podporuje všechny dostupné režimy automatického zaostřování.

V jednom ohledu ale veškerou konkurenci o hodně převyšuje díky několikrát zmíněné možnosti propojení s chytrým telefonem (nebo počítačem) a aplikací Tamron Lens Utility. Co víc si přát? Za cenu cca 17 500 Kč (jaro 2025) neexistuje žádný jiný objektiv, který by mohl nabídnout podobné vlastnosti.

Co umí Tamron Lens Utility s objektivem Tamron 90 mm f/2,8 Macro

Pro zajištění bezproblémového chodu objektivů a dostupnosti nejnovějších funkcí je třeba pravidelně aktualizovat jejich firmware. Dříve to šlo jen přes tělo fotoaparátu nebo dokovací konzoli – řešení funkční, ale uživatelsky trochu neohrabané. Tamron na to šel po svém: vybavil objektivy USB-C portem a vytvořil aplikaci Tamron Lens Utility, díky které lze aktualizace i pokročilá nastavení pohodlně zvládnout doma.

Software je zdarma a funguje jak na Windows, tak macOS. Majitelé mobilních zařízení se systémem Android mohou navíc použít i mobilní verzi a přizpůsobit si tak objektiv svým potřebám a stylu tvorby rovnou v terénu (Apple prozatím bohužel ostrouhal).

U Tamronu 90 mm f/2,8 Macro najdeme díky Lens Utility řadu funkcí, které ocení hlavně tvůrci zaměření na makro a video. Mobilní aplikace přidává i několik exkluzivit:

• Focus Stopper umožňuje omezit rozsah manuálního ostření – ideální při focení drobných detailů.
• FC Marker (Focus Control Marker) dovoluje nastavit konkrétní body ostření (třeba květ a pozadí), mezi kterými může objektiv automaticky přeostřovat – rychle, přesně a bez ručního otáčení.
• Ve spojení s FC Ease si můžete nastavit rychlost přeostření a dosáhnout tak hladkého, filmově působícího efektu.
• Další kreativní vychytávkou je možnost změnit funkci ostřicího prstence na ovládání clony. Během záběru tak můžete plynule otevírat nebo zavírat clonu a tím měnit hloubku ostrosti v reálném čase. V kombinaci s přeostřením mezi dvěma body to umožňuje ještě větší kontrolu nad tím, co má být ostré a co ne – například když chcete, aby se po přeostření do pozadí začal postupně zostřovat celý obraz.

Desktopová verze pak přidává další nástroje pro jemné doladění chování objektivu:

• MF Ring Rotation umožňuje změnit směr i úhel otáčení ostřicího prstence – například na 450°, 540°, 630° nebo 720°.
• MF Method nastavuje, zda má prstenec reagovat lineárně (konzistentně) nebo nelineárně (rychleji podle pohybu ruky). Tedy třeba pro makro budete rozhodně volit lineární režim.
• Pomocí Select AF/MF lze tlačítkem na objektivu přepínat mezi automatickým a manuálním ostřením.
• A–B Focus dovoluje nastavit dva body ostření a nechat objektiv plynule přeostřit mezi nimi – funkčně jde o obdobu mobilního FC Marker, jen v desktopovém provedení.
• Za zmínku stojí i funkce Focus Preset, kdy si nastavíte konkrétní zaostřenou vzdálenost a kdykoli se k ní vrátíte jediným stiskem tlačítka.

Tamron Lens Utility tak dává nové „devadesátce“ další skvělé možnosti – od přesného ostření až po filmově vypadající záběry. A hlavně, všechno zvládnete sami a bez složitého vybavení.

Celý článek najdete v červnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!