V tomto ročníku se sešla opět spousta krásných fotografií z celého světa. Národní kola byla bohatě obsazena, i když téma Joy (u nás Radost) vnímali autoři opravdu rozličnými způsoby. Ale o tom už fotografie je, o nápadech a tvůrčí představivosti jednotlivců.
Věříme, že v příštím ročníku této prestižní soutěže se v novém (zatím tajném) tématu umístí mezi prvními třemi i český zástupce. Tentokrát měli radost z Radosti zástupci jiných zemí…
Získává 1500 eur a trofej EISA Photo Maestro 2022.
Autor o sobě:
Jsem profesionálem na volné noze a dokumentárním fotografem. Pracoval jsem jako ilustrátor různých časopisů. Od té doby, co jsem začal fotografovat, což bylo někdy koncem roku 1980, jsem našel svou inspiraci v podstatě vždy na ulici. Zpočátku černobíle stejně jako mé tehdejší velké vzory Robert Doisneau a Robert Frank. Ale pak jsem rychle přijal barvu a už nikdy jsem ji neopustil. Web, Instagram
O mých fotografiích:
Více než dvacet let se věnuji tzv. „stolen photography“, a to jak v Paříži, tak na mých častých cestách. Při jedné pauze mezi fotografováním a natáčením dvou dokumentárních filmů jsem vzal fotoaparát a šel se seznamovat s uprchlíky, kteří tábořili pár kroků od mého domova pod stanicí metra La Chapelle.
V táboře ale nebylo možné fotografovat lidi bez jejich vědomí, takže jsem se musel naučit zacházet s pózami a inscenovanými fotografiemi a naučil jsem se mít rád i tento fotografický žánr. Když fotografuji lidi, nedávám jim žádné pokyny, neříkám jim, jak pózovat. Dávají mi to, co mi chtějí dát, takže vytváříme obrazy společně.
Už sedm let chodím po ulicích a fotografuji lidi v celé jejich různorodosti a rozmanitosti. Čím déle chodím, tím více si uvědomuji významné poselství tohoto přístupu: to, že musíme žít společně a využívat našich rozdílů, místo abychom si nedůvěřovali.
Získává 1000 eur a trofej EISA Photo Maestro 2022.
Autorka o sobě:
Moje fotografická cesta začala už dávno v dobách, kdy jsem byla pečovatelkou dětí. Fotografovala jsem jejich každodenní dobrodružství a činnosti tak, aby jejich rodiče viděli, co dělali, když byli v práci. Po dlouhé době, teprve když se mi narodilo mé vlastní čtvrté dítě, naučila jsem se, jak fotoaparát správně používat.
V současnosti fotografuji jak pro sebe, tedy pro své vlastní potěšení, tak pro ostatní a snažím se zachytit zvláštní okamžiky, které by oni sami chtěli zachytit a zapamatovat si je. Pro sebe ráda fotím cokoliv, co považuji za krásné nebo co mi přináší radost. To může být docela impulzivní, pokud je například světlo ten dotyčný večer obzvláště krásné… Světlo je pro mě obvykle rozhodujícím faktorem. Pokud je krásné, tak nemůže být nic špatně!
O mých fotografiích:
Pro mě je tato soutěž s tématem Radost vším, co se snažím zachytit na svých snímcích, ať už jsou to klienti a jejich rodiny, svatby nebo vlastní děti. Není to vlastně vše, v co v životě doufáme? I když při stisknutí spouště se jedná jen o velmi prchavý okamžik radosti, tyto nádherné chvíle a vzpomínky jsou důvodem, proč to vše dělám.
Ohlédnout se za tímto nádherným okamžikem, zamrzlým v čase, a ohlédnout se zpět a doufat, že jej bude divák schopen znovu prožít. Ještě úžasnější je pak někdo, kdo tam v tom okamžiku ani nebyl a může mít radost z toho, že vidí tyto velmi zvláštní chvíle a cítí novou radost uvnitř sebe sama.
Ráda mám plnou kontrolu nad svým fotoaparátem, a proto fotografuji jedině v manuálním režimu. Naučila jsem se, že je důležité používat kvalitní objektivy a absolutně nemohu žít bez svých špičkových pevných skel. Umožňují mi fotografovat naplno s otevřenou clonou a vysokou rychlostí závěrky, což je nezbytné například u pohybu dětí.
Také miluji krémový měkký bokeh, který tyto objektivy nabízejí, pozadí, jež přitahuje pozornost k objektům. Oblíbeným objektivem je 85 mm f/1,2, se kterým pořizuji většinu portrétů. Používám také Canon 135 mm. Když jdu fotit ven, vezmu si jak 5D Mark IV, tak R5, obvykle s 85mm na jednom a 135mm sklem na druhém, takže je mohu snadno a rychle měnit a využívat obou.
Získává 750 eur a trofej EISA Photo Maestro 2022.
Autorka o sobě:
Jsem profesionální freelance cestovatelka, dokumentární fotografka a fotografická mentorka z Indie. Pracovala jsem přes deset let jako učitelka ekonomie. Zaměstnání jsem opustila, abych se mohla věnovat fotografii na plný úvazek. Jsem také hodně vytížená jako porotkyně národních fotografických soutěží.
Byla jsem poctěna vyznamenáními AFIP a AFIAP. Do dnešního dne byly moje práce oceněny a vystaveny ve více než šedesáti zemích a také jsem byla oceněna jako nejlepší fotografka v šestnácti různých národních a mezinárodních fotografických soutěžích. Za svou práci jsem získala více než 450 ocenění z celého světa.
Moje snímky byly publikovány v časopisech Chiiz, Smart Photography, Viewfinder, Asian Photography, The Times (UK) a mnoha dalších. Moje fotografie získaly cenu Lalitkala National Academy i v mnoha dalších soutěžích, jako je prestižní World Photographer Club. Můj snímek byl vybrán do finále soutěže Siena Awards Contest. Obdržela jsem také prestižní FIAP Blue Pin z Gruzie.
O mých fotografiích:
Hodně cestuji, ráda komunikuji s lidmi a snažím se zachytit jejich různé nálady. Pro mě je radost nejvyšším vyjádřením lásky a jednou z nejdůležitějších nálad. Proč? Spojuje lidi bez ohledu na věk, kastu, rasu, dokonce pomáhá i vztahu ke zvířatům. Radost zpevňuje pouta lásky a dokáže vymýtit smutek, agónii, pomstu a nepřátelství. Přináší jednotu i v rozmanitosti. Ráda zachycuji hlavně projevy radostné nálady, které mezi okolní lidi rozšiřují lásku a úsměv.
Lidé na mých fotografiích vyjadřují své veselé životní okamžiky, extrahují radost a šíří pozitivitu všude kolem sebe. Moje fotografie ukazují žoviální vztah mezi generacemi, přáteli, matkou a dcerou i mezi lidmi a domácími mazlíčky. Byly pořízeny v různých provinciích Indie a radostnými úsměvy naplňují srdce láskou a rozdávají velkou radost a naději všem. Jak víme, radost se zvyšuje šířením mezi další lidi. Chci prostřednictvím své práce šířit radost a lásku mezi všechny po celém světě. To je důležitý důvod vzniku této série.
Získává Facebook Public’s Choice Award a finanční odměnu 1000 eur.
O autorce:
Conny Müllerová má již mnoho let velmi úzké kontakty s německým kočovným cirkusem Probst. V minulosti s ním při několika příležitostech spolupracovala v rámci každodenní práce marketingové manažerky. A tak se stalo, že byla tato 67letá amatérská fotografka z Essenu svědkem situace, kdy byl rodinný podnik nucen během koronakrize na jeden a půl roku zavřít. Letos se dozvěděla, že cirkus přijal 15 umělců z Ukrajiny, kteří hned na začátku války uprchli ze své země.
Nyní jsou uprchlíci součástí týmu, pracují a cestují společně s ostatními a vystupují i před objektivy Conny Müllerové. Koneckonců, ten úsměv na jejich tvářích není určen jen pro návštěvníky představení. Je to především výraz radosti nad tím, že mohou konečně znovu vystupovat a předvádět své umění divákům.