ZBYNĚK CINCIBUS

Publikováno: 3. srpna 2012 | autor Redakce
Zbyněk Cincibus

Jsem Jablonecký rodák a žiji v tomto krásném městě dodnes. První kontakty s fotografií jsem zažil jako většina z amatérských fotografů s otcem, když zavřen v koupelně objevoval jsem kouzlo světla.

Další život (vojna, zajištění mých tří synů) mě odvedl od tohoto koníčka. Zdraví mě po roce 2000 zradilo a tak jsem místo pracovního zápřahu hledal něco co by mně donutilo více se pohybovat venku a snad i nějakou radost přineslo. A to mi digitální fotografie nejdříve malým kompaktem a později zrcadlovkou dala mírou vrchovatou.

Dnes fotografování vyplňuje můj život. Fotím všechno co mě zaujme, ovšem vítězí příroda a reportáže z kulturních akcí. Dnes se snažím plnit funkci prezidenta fotoklubu Balvan Jablonec.(Poznámka redakce Fotoklub Balvan získal titul Fotoklub roku 2010 a patří k velice aktivním fotoklubům.)

Kontaktovat mne můžete na Facebooku a moje fotografie najdete zde a také na osobní stránce v soutěži Fotograf roku. Přemýšlím co víc bych napsal, ale protoze to zcela nedávno bylo napsáno tak využiji jako zdroj můj rozhovor s  Jaroslavou Očenášovou, který vyšel v Jabloneckém deníku.

Vy znáte Jablonec od narození. Je to z pohledu fotografa zajímavé město?

Určitě jo. Už jenom proto, že tady je hnízdo fotografů. Tady se rodí fotografové jak na běžícím pásu. Když vyjedeme po celé republice, tak nám všichni závidí, že v Jablonci je jednoduché fotit. Krásná města po republice jsou, ale ten Jablonec má prostě nějaký šmrnc, zvláštní kouzlo. Bude to možná tím, že nabízí hodně v kultuře, ve sportu, v krajině, v přírodě, že je tady širší záběr.

Příčí se vám něco fotit?

Asi úplně ne. Ale jednou mi studentka umělecké školy řekla, že bych měl být odvážnější. Tak jsem se ptal, jak to mám udělat. Řekla, že, když uvidím na chodníku babičku s taškou a ona upadne, tak ji mám nejdřív vyfotit, a pak jí teprve pomoct. A to se asi nikdy nestane, protože to prostě nedokážu.

Fotoklubu Balvan budou v září teprve tři roky, ale sklízí úspěchy. Letos druhé místo v nové soutěži vyhlášené Českou federací fotografického umění, první místo v mapovém okruhu Blatenská růže, druhé místo v mapovém okruhu Český ráj... Čím si vysvětlujete, že je tak úspěšný?

To je úplně neuvěřitelné... Na Blatenské růži jsme byli vloni poprvé a letos podruhé a zase jsme byli první. Tentokrát s takovým náskokem, že to je až nepříjemné, protože jsme v první desítce obsadili osm míst. V Českém ráji, který je nejstarší z mapových okruhů, teď byl už jednapadesátý ročník, jsme byli třikrát druzí.

V soutěži Fotograf roku časopisu FotoVideo jsme hned poprvé získali titul Fotoklub roku, loni jsme byli druzí a letos bojujeme opět o první místo. V letošním roce jsme v konkurenci čtyřiceti šesti fotoklubů z celé republiky skončili druzí v soutěži České federace fotografického umění.

No a co za tím úspěchem stojí?

Na to nepřijdu nikdy. Snad že jsme tak dobrá parta lidí se stejným koníčkem. A třeba je to tím městem a okolím.

 

 

 


Právě vychází
FotoVideo 10/2016
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.