LUCIE NECHANICKÁ

Často fotím svůj osobní život. Ať už s mým přítelem, či bez něj. Má to pro mě smysl. Naše fotky totiž jednou můžou být krásným příběhem našeho vztahu, ale nakonec i krásnou vzpomínkou na jeho vývoj a veškeré naše prožitky a nedostatky.

Líbí se mi nahota - at už mužská či ženská. Zejména ve spojení s přírodou. Zdá se mi, že tyto dva prvky k sobě neodlučitelně patří. Člověk je jen zvíře žijící v moderní civilizaci a návraty do přírody v jeho přirozené nahé podobě mají pro mě v sobě cosi uklidňujícího.

Zrovna tak mé autoportréty jednou budou vzpomínkou na to, jak jsem kdysi vypadala a jaký jsem měla život.

Krom toho mě se selfies baví experimentovat. Za prvé proto, že to je celkem výzva - není totiž úplně jednoduché udělat dobré selfie. A za druhé proto, že před nikým nikdy nebudu tak uvolněná jako sama před sebou. V tom je to kouzlo.

Sem tam si cvaknu i něčí portrét nebo pustim uzdu fantazii a vytvořím moody fotku. To mě taky dost baví. Záleží na momentálním rozpoložení a nebo chci jen využít příležitosti, že je zrovna dobré světlo.

Více z mé práce najdete zde.