ROMAN JAROŠ

Publikováno: 10. srpna 2012 | autor Redakce
Roman Jaroš

O Albánii jsem četl, že je zemí, která dokáže okouzlit a zároveň dohnat k zuřivosti. U lidí, kteří ji milují, však okouzlení převáží nad rozhořčením. Mě se stalo, že mě okouzlila velkolepá pohoří, krásná příroda, milí a pohostinní lidé, skvělá rybí kuchyně a zajímavá chuť piva Tirana.

To vše převládlo nad nebezpečným dopravním provozem, špatným přístupem k odpadkům a ne zrovna čistými toaletami.

Naše cestování po Albánii trvalo jen týden,tak jsme stihli projet jen horní polovinu země: město Shkoder - plavba po jezeře Komani - údolí řeky Valbona-hlavní město Tirana-Shengjini u jadranského moře. Přesuny jsme dělali s domácími v minibuskách pro deset lidí, ale vždy nás namačkalo minimálně dvakrát více :-), rozbitým vlakem, anebo nás někdo za nějaký ten peníz odvezl svým mercedesem (těch je plná Albánie).

Co se týče náboženství,tak většina Albánců se hlásí k muslimům.Ve městech stojí vedle sebe mešita, pravoslavný kostel, křesťanský kostel. V ulicích chodí hezké Albánky v minisukýnkách,v barech se popíjí raki (destilát z hroznové štávy).

Jediný velký "problém", co jsme měli a díky kterému jsme zažili hodně nedorozumění je naše slovo "jo", což v albánštině znamená "ne". Například na otázku jedete do Tirany, odpověděl albánský řidič "jo" a my nasedli a jelo se jinam :-). Rád se do této země zase vrátím. Doporučuji Albánii "zemi orlů" všem fotografům dobrodruhům. Další foto z cesty po Albánii najdete zde.

Právě vychází
fv03-24-web3.jpg
Tento web používá k poskytování služeb soubory cookie.