KAREL PRSKAVEC

Jmenuji se Karel Prskavec. Narodil jsem se roku 1956 v Mladé Boleslavi, v současnosti bydlím v Liberci. Fotografuji od mládí klasicky i digitálně, nejraději krajinu. Rád cestuji a to pokud možno do Francie. Přikládám několik snímků z dovolené v Bretani.

Chcete-li naplno prožít, co znamená pojem GENIUS LOCI, vypravte se do Bretaně. Na tomto nejzápadnějším výběžku kontinentální Evropy se s mimořádnou silou střetává vliv geologické stavby poloostrova s klimatickými podmínkami a bohatou historií osídlení člověkem. Bouřící živel Atlantického oceánu dá člověku pocítit pokoru před velikostí přírodních živlů.

Poloostrov je budován převážně žulovým tělesem, z části břidlicemi. Na kamenité zemi se těžko rozvíjelo zemědělství, skalnaté útesy žuly jsou sice úchvatnou podívanou pro turisty, ale pro rybáře znamenaly smrtelné nebezpečí. K tomu všemu je nutno přičíst ještě vliv neustálého větru, v němž je prý slyšet nářek utonulých.

To zformovalo zemi velice strohou, kde si člověk v úzkém kontaktu s přírodou musel pracně vydobýt své živobytí. První osídlení sahá do doby kamenné. Památky na osídlení z této doby jsou nejčetnější na jihu Bretaně s nejslavnějšími megalitickými stavbami u Carnacu. Žulové kvádry vztyčené do výšky a srovnané do dlouhých řad (alejí) nebo z velkých plochých kamenů uměle vytvořené podzemní prostory (dolmeny, snad posvátná pohřebiště) či mnohatunové bloky žuly tyčící se do výšky jako strážci vedou k zamyšlení, proč si lidé v době kamenné dali tolik práce s těmito stavbami, jak vůbec dokázali s primitivními prostředky vztyčit tak těžké kamenné bloky, co je vedlo k tomu, aby po sobě zanechali tak výraznou stopu pro příští generace.

Na nejzápadnějším cípu poloostrova zvaném Finistere (konec země) člověk pocítí opravdový konec nejen země, ale bezděky ho napadají i myšlenky o konci života a s tím spojené úvahy o jeho smyslu a naplnění. Asi ne náhodou je ostrov Sein (nejzápadnější část poloostrova) nazýván ostrovem mrtvých, kde keltové pohřbívali své kněží, druidy.

Na severozápadě se nachází „Pobřeží růžové žuly". Obrovské bloky žuly zde vytváří nejroztodivnější skalní útvary a malebné pláže s pohádkově romantickými zámky.

Střed Bretaně tvoří hory, které dosahují výšky až cca 350 m n.m., ale díky klimatickým poměrům se zde můžete cítit jako v horách ve výšce nad hranicí lesa. Lesy jsou tvořeny převážně neprostupnými jehličnatými velmi pichlavými keři. To v kombinaci s podivuhodnými skalními žulovými a břidlicovými útvary přispělo ke vzniku Artušovských legend.

Turisticky nejatraktivnějšími místy jsou historická města Dinan, Saint Malo a hora s klášterem Mont Saint Michel. Nacházejí se na pomezí s Normandií v rozsáhlé zátoce. Oceán zde při odlivu ustupuje o mnoho kilometrů a obnažuje své dno. To vytváří zvláštní záhadnou krajinu. A z této ploché krajiny vystupuje majestátně hora s klášterem. Škoda, že je tu celoročně tolik turistů - bylo by krásné se tu zasnít a nechat se unášet kouzlem tohoto místa.

Lidé v Bretani jsou velmi pohostinní, váží si své země a i to je velká deviza pro turisty. Návštěvník je všude srdečně vítán, vládne tu pořádek a čistota, lidé se k přírodě chovají ohleduplně a je radost se po tomto malebném kraji procházet. A proto „Soyez le bienvenu".

www.prskavec.iprofil.cz