Základní principy filmu: negativ versus diapozitiv

Filmová fotografie si i v digitální éře uchovává své nezaměnitelné kouzlo, a to mimo jiné i díky široké škále filmových materiálů, které fotografům nabízejí rozmanité tvůrčí možnosti.

Základním rozlišením filmů je formát, který historicky koresponduje s typem používaných fotoaparátů. Během téměř dvousetleté historie fotografie se objevila celá řada filmových formátů, z nichž se do dnešních dnů udržely především dva: kinofilm (24 × 36 mm) a svitkový film (6 cm šířka, délka políčka 4–12 cm). Kromě těchto dvou se okrajově setkáváme s formátem 110 a s plochými filmy, které jsou stále využívány ve velkoformátové fotografii.

Výběr filmu podle typu obrazu

Vedle formátu filmového materiálu hraje klíčovou roli i typ záznamu obrazu z pohledu barevnosti. Klasické je rozdělení na černobílý a barevný film, které významně ovlivňuje proces zpracování v temné komoře.

Zpracování barevného filmu je technicky náročnější a vyžaduje specializované vybavení, proto se mu v domácích podmínkách věnuje spíše úzký okruh zkušených fotografů. Naopak zpracování černobílého filmu je relativně jednoduché a zvládnutelné i v domácím prostředí, což fotografům umožňuje větší kontrolu nad výsledným obrazem.

Dalším zásadním rozlišením je dělení na negativní a diapozitivní (inverzní) film. Negativní film zaznamenává obraz v inverzních barvách, které je nutné převést na pozitivní obraz při zvětšování fotografií v temné komoře. Diapozitivní film naopak vytváří pozitivní obraz přímo na filmu, který se pak často prezentuje promítáním (odtud slangové označení diáky).

Diapozitivní film byl tradičně dostupný v barevném i černobílém provedení a v různých formátech, podobně jako film negativní. Nicméně současná nabídka diapozitivních filmů je na trhu omezená, neboť se jedná o méně rozšířený materiál. V minulosti byl diapozitiv doménou především profesionálních fotografů.

Zásadním aspektem při volbě filmového materiálu je způsob prezentace výsledných fotografií. Negativní film se obvykle prezentuje formou zvětšenin, zatímco diapozitivní vyžaduje promítací zařízení. Zhotovení pozitivní fotografie z diapozitivního filmu v temné komoře je sice možné, ale jedná se o specifický proces pozitiv-pozitiv, který se nazývá cibachrome či ilfochrome, kdy je tomuto postupu uzpůsobena světlocitlivá vrstva fotopapíru, který je určen pouze pro tyto účely.

Odlišnosti ve výrobě filmu

Odlišný charakter výsledného obrazu diapozitivu je přímo spojen s rozdílným výrobním procesem filmového materiálu. U černobílého negativního filmu je na filmový pás nanesena vrstva solí stříbra, které se při expozici světlem transformují na kovové stříbro, čímž vznikají tmavé oblasti negativního obrazu – tedy místa, která ve skutečnosti odpovídají světlým partiím scény.

V případě barevného negativního filmu se na pás nanášejí tři vrstvy stříbrných solí s přidanými barvivy, které zajišťují citlivost jednotlivých vrstev na různé vlnové délky světelného spektra. Obvykle se jedná o vrstvy citlivé na modré, zelené a červené světlo. Během zpracování filmu se soli stříbra přeměňují na kovové stříbro podobně jako u černobílého procesu, avšak vedlejší produkty této chemické reakce vytvářejí barviva. Počet vrstev se může lišit v závislosti na konkrétním typu filmu.

I zde platí, že nejtmavší místa na negativu odpovídají nejsvětlejším místům fotografované scény. Navíc se tu projevuje princip doplňkových barev: modrá odpovídá žluté, červená azurové a zelená purpurové. Při zvětšování fotografií je proto nutné používat barevné filtry, které korigují tyto inverze a zajišťují věrné podání barev na výsledné fotografii.

U inverzních filmů, které po vyvolání produkují pozitivní obraz, je technologie nanášení vrstev obdobná. Černobílé filmy využívají jednu vrstvu, zatímco barevné filmy minimálně tři. Rozdílné jsou však použité chemické sloučeniny a proces vyvolání filmu. Ten zahrnuje další fázi, během níž se neexponované krystaly halogenidu stříbra, které se v první fázi nevyvolaly na kovové stříbro, přeměňují na pozitivní barvivové obrazy a uvolňují kovové stříbro. Po dokončení vyvolání se film bělí a ustálí, čímž vzniká pozitivní barevný obraz.

Denní nebo umělé světlo

Při výběru barevného filmu je klíčová i jeho citlivost na různé typy osvětlení. Filmy určené pro denní světlo jsou citlivější na červené světlo a méně citlivé na modré. Při použití nevhodné kombinace filmu a osvětlení mohou vznikat fotografie s nežádoucím...

Celý článek najdete v květnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!