Z deníku Veroniky Souralové

Nedávno jsme si s Veronikou zase povídali při jedné z mnoha výstav, které vedle velkých soutěží organizuje a pořádá, a došli jsme až na Borneo, samozřejmě v rozhovoru. Ale co jsem opravdu nevěděl, že si během výprav píše velmi pěkné a podrobné deníky. Slovo dalo slovo, deník mi přistál v mailu a já se do něj začetl.

Je moc fajn a čtivě napsaný, takže si myslím, že by autorka své zážitky měla vydat knižně. Vybral jsem několik úryvků, doplnil jejími fotografiemi, a pokud se vám budou líbit, můžeme Veroniku společně začít přemlouvat, aby vznikla její další hezká publikace. Posuďte sami:

Aby těch úvodů nebylo málo, ocituji také řádky, kterými deník s dlouhým názvem Fotovýprava na Borneo poklidná jako tok řeky Kinabatangan aneb Kropte to! začíná:

…kdysi, asi před 20 lety jsem v televizi viděla dokument z Bornea. Přírodovědci tam v nasvícené vzducholodi zkoumali velkou jeskyni plnou netopýrů, na jejímž dně byla navršená vysoká vrstva guána hemžící se hmyzem. Nádhera, tam bych jednou chtěla jet, řekla jsem si tehdy… A konečně se mi sen splnil.

Na cestu se vydáváme s osvědčenou fotografickou skupinou: vůdcové výpravy Michal a Igor. Tomáš a Petr si jako spolubydlící dobře rozuměli už v loňském roce na Kostarice a ženský element skupiny tvoříme já s Naďou.

Let a mezipřistání vynecháme a jdeme se podívat na žábu:

2. den
Lodge Sutera Sanctuary Lodges At Poring Hot Springs.

Lázně aneb První den nočního zkoumání pralesa
Zamluvené auto nám na letišti bez problémů půjčili – je to dokonce ten typ, který jsme chtěli a do něhož se všichni vejdeme i s kufry (ne jako ve Španělsku). Protože jsem jako obvykle neměla čas předem číst instrukce, myslím si, že jedeme do opuštěné divočiny. Přivítala nás hornatá krajina porostlá pralesem, ale naše cílová destinace je lázeňský rezort s horkými prameny. Docela luxus. Nevadí, to sneseme…

Hlavním cílem je vyfotit vzácnou žábu pablatnici
Hned po setmění se vydáváme za brány resortu na pralesní cestičky… Se zhasnutými baterkami, inkognito, neboť courat v noci lesem není povoleno. Do pralesa můžete ve dne, ideálně s průvodcem. Jenže to nic nevyfotíme. Až v notné vzdálenosti od brány rozsvítíme čelovky a baterky. Okolo potoka hledáme život, který bychom mohli zachytit na naše čipy. Tři canonisti, jeden nikonista a jeden nadšený fujista.

A jak takové noční focení vypadá?
Oblečete si dlouhé kalhoty, košili s dlouhými rukávy (vedro ignorujete) a obujete holínky: tím vyvádím z omylu všechny kamarády, kteří na informaci, že jedu na Borneo, reagovali slovy: „Jé, ty se máš, to budeš ležet na pláži, opalovat se a provětráš nejnovější módní garderobu…“

Na hlavu si nasadíte čelovku, do ruky vezmete pořádnou laserovou svítilnu, na záda hodíte batoh s náhradními baterkami, popř. s objektivy a blesky. Na krk si zavěsíte fotoaparát – v mém případě Canon 5D – s makroobjektivem, bleskem a neforemným difuzérem. Ještě přibalit telefon (na dokumentování zákulisí), láhev vody (žízeň se určitě dostaví) a energy tyčinku (budeme bloumat pralesem až do pozdní noci nebo časného rána).

Takto vybaveni postupujete krok za krokem doprovázeni kakofonií zvuků hustou neproniknutelnou zelenou, nyní spíše černou hradbou, lépe řečeno tunelem, protože nad vámi se vysoké stromy uzavírají v neproniknutelnou klenbu. Baterkou osvětlujete výseky pralesa, lístek po lístečku prohlížíte nejbližší okolí a hledáte objekty k focení. Je to adrenalin, dobrodružství a překvapení. Nikdy nevíte, co objevíte.

V mých původních představách se prales hemžil všemožnými tvory, ale ono to tak ve skutečnosti není. Musíte hledat, musíte vědět kde hledat a musíte mít dobré oči…

Celý článek najdete v květnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!