Vladimír Lemberk je na Borneu víc než doma

Vláďa je zoolog a fotograf na volné noze, skvělý průvodce a cestovatel. Nebylo tomu tak vždy – přes čtvrt století pracoval jako zoolog v krajském muzeu, ale pak se rozhodl jít vlastní cestou a svobodně.

Specializuje se na fotografování přírody a krajiny, ale nejen to… Asi největším potěšením je pro něj cestování do nepřístupných oblastí, kde hledá vzácná zvířata a ta se snaží fotografovat. Jaké jsou jeho rady?

Vláďo, Borneo je určitě krásná země. Čím je tak zajímavá pro fotografy a měli by tam jet?
Především pro atraktivní divokost tropické přírody. Malajská část Bornea je relativně snadno dostupná, nabízí fotografům fungující logistiku, solidní standard služeb, a přitom propracovaný systém chráněných území, kde se návštěvník může pohybovat zcela sám bez průvodce (pokud chce). K tomu si připočti možnost vidět a fotografovat zvířata, která jinde nežijí.

Hodně čteme o problémech, které přinášejí likvidace deštných pralesů na úkor palmových plantáží. Je to opravdu takový problém?
Ano, je to obrovský problém. Na Borneo jezdím s přestávkami přes 20 let a při každém návratu nacházím rozsáhlé oblasti, kde dříve byl deštný prales a dnes je jen „zelená poušť“. V porostech olejných palem totiž naprosto nic nežije a neroste, proto je přirovnání k poušti velmi trefné. Bohužel!

Jaká zvířata tam fotografové najdou? Vím, že je jich opravdu hodně, ale vypíchni ta, za kterými tam fotografové jezdí.
Určitě nejatraktivnější jsou orangutani, ale také bizarní nosaté opice kahau nebo několik druhů hulmanů a makaků. Velkou výzvou jsou noční primáti – nártouni s obrovskýma očima nebo roztomilí outloni. Mezi ptáky jsou určitě nejčastěji fotografovaní zoborožci, kterých tam žije osm druhů včetně parádního dvojzoborožce nosorožčího. A to ani nezmiňuji pestře vybarvené vlhy, mandelíky, trogony, 12 druhů ledňáčků nebo ikonického loboše červenočerného. Kdo fotí hmyz, přijde si rozhodně taky na své. Zjednodušeně: od komára po slona…

Jaké fotografické vybavení si mají zájemci vzít?
To samozřejmě záleží na každém fotografovi a jeho preferencích, ale pochopitelně teleobjektiv s co nejdelším ohniskem, základní objektiv na focení krajiny a interiéru pralesa, makroobjektiv včetně stativu, světla a rozptylek. Focení v nitru pralesa má každopádně svá specifika, je to „boj o světlo“.

Kam tam jezdíte fotografovat? Prozradíš nám nejlepší lokace?
Nejlepší se nám zdají být jednak národní parky, např. Bako či Mt. Kinabalu, ale mezi fotografy je asi nejoblíbenější řeka Kinabatangan na severu Bornea. Sevřena plantážemi olejných palem ve zbytku pralesa žije bohatá fauna včetně divokých orangutanů, krokodýlů a slonů, která se docela snadno fotografuje z lodě, na níž se vždy ráno a večer plavíme.

Kdy tam zase jedeš fotografovat?
Na jaro 2025 máme nachystány dvě expedice. Jedna bude spíše poznávací a navštívíme při ní řadu lokalit provincií Sarawak i Sabah. Druhá expedice bude zaměřena na fotografování přírody a zvířat, takže se bude méně cestovat a o to více fotit. V obou případech doplníme zážitky z džungle tropické o džungli městskou a zastavíme se na závěr v neuvěřitelně fotogenickém Singapuru.

Celý článek najdete v říjnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!