Tomáš Holcbecher – rozhovor

Jeho fotografie znají nejen milovníci koní a jezdeckých sportů. S Tomášovou prací profesionálního fotografa se setkáte také na sociálních sítích, ale hlavně v řadě médií, například v časopise Jezdectví, se kterým spolupracuje již od roku 1996, nebo v časopisech, které se věnují jezdeckému sportu či chovatelství.

U nás existuje opravdu málo tak dlouhodobě a jasně zaměřených profesionálů na tak vysoké úrovni.

foto: Tomáš Holcbecher, Facebook, Instagram

Tomáši, nedávno jsem si se svou dobrou známou Martinou Růžičkovou povídal o koních a došlo mi, že jsme už dlouho snímky těchto ušlechtilých zvířat v našem časopise neměli. Je podzim, sezona pokračuje – co právě fotíte nebo jste aktuálně fotil?

Trefil jste se akorát do období, kdy jsem fotil v Chuchli mistrovství republiky juniorů a dětí v parkuru, a teď jsem v dánském Herningu (mimochodem, podívejte se na web Herning2200.com) na mistrovství světa v disciplínách paradrezura, drezura, skoky a voltiž, dříve se to nazývalo Světové jezdecké hry, letos je to rozdělené na jednotlivé disciplíny.

Je to tudíž standardní mistrovství světa, které začalo pátečními tréninky a od soboty se závodí naplno do 14. srpna. Za Českou republiku je tam jeden zástupce v kategorii voltiž a pak dva skokani, tedy pouze v individuálu, tým tam bohužel nemáme. Tolik k mému aktuálnímu focení, jinak mám samozřejmě celý rok naplánovaný, vlastně od ledna až do prosince.

Když to trochu rozdělím, v Čechách jsem jen na mistrovství republiky, pokud ho fotím, nebo některé jeho vybrané závody a pak už poslední čtyři roky v rámci spolupráce s Chuchle Arenou (dříve Dostihové závodiště Chuchle) fotím jednotlivé dostihové dny a parkurové závody. Ve zbytku času, pokud mi to zapadá do kalendáře, se snažím jezdit na závody v zahraničí, a to hlavně na ty, které mě zajímají a které patří do absolutní špičky.

Pokud se nepletu, tomuto krásnému fotografickému žánru se věnujete už skoro třicet let. Jak jste začínal s focením a zaměření na koně pak přišlo samo, když jste mezi nimi vyrůstal?

Ano, fotím myslím někdy od roku 1996. U tohoto sportu jsem vyrostl. Můj otec se zabýval drezurou, byl poměrně známým drezurním jezdcem a mistrem republiky, mistrem sportu atd. Pro zajímavost jen uvedu, že titul mistra sportu dostal stejně jako Václav Opatrný, což je otec Aleše Opatrného, našeho současného nejlepšího parkurového jezdce. Fotím od svých 23 let, chtěl jsem u tohoto sportu nějak zůstat, vojna mi trochu změnila plány, a tak jsem ho začal fotit, je to jeden z nejhezčích sportů na světě.

Málokdo si to uvědomuje, ale klasické jezdecké disciplíny si u nás málokdo dokázal vůbec představit, protože jezdecký sport byl vždy spojován pouze s Velkou pardubickou nebo překážkovými dostihy. Otec se ale zaobíral drezurou a já se v drtivé většině věnuji...

Celý článek najdete v záříjovém čísle časopisu FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!