TOMÁŠ GRIM: PRAVIDLA RÁD KREATIVNĚ PORUŠUJI

Vím, že jsem Tomáše lámal v čase trochu víc, než je zdrávo, ale v zimě se nejvíce čte a přemýšlí o tom, co budeme dělat a fotit v příznivějším období.

Řekl jsem si, že byste si jeho fotografie s perfektními příběhy chtěli co nejdříve prohlédnout a jeho myšlenky přečíst. Navíc je jedním z fotografů, kteří tvrdí, že technika má s kvalitou fotky co do činění pramálo.

Začnu sedmičkami. Asi mi, Tomáši, budete rozumět. Je to moje šťastné číslo a vám umožnilo dát dohromady překrásnou knihu Ptačí svět očima fotografa, kterou dokonce někteří naši šťastní předplatitelé mají možnost získat spolu s ročním předplatným. Opravdu ta kniha vznikala sedm let na sedmi kontinentech? To už je pořádný kus života.
Sedmička je šťastné číslo obecně, a nejen když odkazuje na objem lahve červeného či bílého… (směje se) Před lety mě zpovídal novinář a překvapil mě sdělením, že jsem navštívil přes 70 zemí a strávil tam tehdy celkem skoro sedm let života – sám jsem to spočítané neměl.

Ta čísla mě trkla právě kvůli šťastným sedmičkám. Použil jsem je k propagaci svého webu, vždyť i světadílů je šťastných 7. Dnes už „mám“ zemí nějakých 85, ale na svém webu to tajím, sedmičky za to stojí.

Díky za vysvětlení, ale vrátím se k vašemu pozemskému bytí ještě jednou a pořádně. Vysvětlete mi, čím vším vlastně jste? Spisovatel, vědec, průzkumník, lektor, cestovatel, fotograf, mediální hvězda, pivař, badatel na mnoha frontách? Tak bych mohl pokračovat. Ono Nerudovské „vším, čím jsem byl, byl jsem rád" je vám vlastní? Čím tedy jste nejvíc a čím nejméně?
Uf, těžká otázka. V čase se moje těžiště mění. Třeba z amatérského ptáčkaře, kterým jsem začal pomalu být před nějakými 35 lety, se ze mě po získání pozice na univerzitě stal profesionální ornitolog. Ale ptáčkařem (birderem) jsem zůstal a bez té podvojnosti "ptáčkař i ornitolog" by nová kniha nevznikla v té – troufám si říct – jedinečné podobě.

Cestovatel se ze mě stal, až když jsem navštívil i poslední kontinent – Antarktidu. Hrozně se mi příčí, jak rychle se z úplných zelenáčů stávají po první dvoutýdenní návštěvě Austrálie „cestovatelé“, to je prostě jen nabubřelé, namyšlené, směšné. Pro mě jsou cestovatelé až lidé, kteří strávili alespoň pár let v zahraničí, projeli desítky zemí, většinu nebo ideálně všechny světadíly, kteří se „umazali“ místní realitou. Žádné válení v resortu a bezpečí turistické restaurace v Thajsku, fuj! (směje se)

A do třetice: začal jste dříve fotografovat, nebo nejdříve jen pozorovat ptáky? A fotíte jenom je?
Nejdřív přišlo ptáčkaření. V Česku na jaře 1989, taková moje soukromá „sametová“. Focení až o půl dekády později, jen dokumentačně, fotky k diplomce. Pak klasické fotky z cest.

Opravdu myslím klasické, tedy žádné dnes módní selfie – z většiny cest nemám ani jednu fotku vlastní osoby. Vlastně nemám důkaz, že jsem ty ostatní fotky, krajiny a zvířátka a lidi, fotil já. (směje se) Focení opeřenců se u mě pořádně rozjelo asi až před deseti lety....

Celý článek najdete v lednovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!