Stanislav Petera – Studená válka

Nejzajímavější zážitky, zkušenosti i fotky se nacházejí za hranicemi. Ne nutně republiky, mám na mysli spíš hranice pohodlí, strachu, možností a toho, co si člověk myslí, že dokáže zvládnout. Rád bych laskavému čtenáři představil fotografický projekt, díky kterému jsem měl možnost všechny výše zmíněné hranice důkladně prozkoumat.

Text a foto: Stanislav Petera, www.stanislavpetera.com, www.studenavalka.com, www.facebook.com/stanislav.petera.9, www.instagram.com/stanislavpetera

Odvážnějším fotografům pak mohou následující řádky posloužit jako návod pro případ, že by je popadla podobně bláznivá myšlenka jako mě. Psát budu jak o technické stránce, tak o přípravě a výzkumu, bez kterých bych vlastně nemohl ani začít. Ale teď už pojďme na věc.

Studená válka: Šéf v autě.

Studená válka je osobní fotografický projekt. Vzniká od jara 2020 a je inspirován obdobím 70.–80. let 20. století, kdy v komunistickém Československu probíhala skrytá válka tajných služeb. Ve víru těchto událostí se odehrává příběh, v jehož srdci figuruje britský agent, odhalený a zatčený pracovníky StB.

Jeho výslech a následné vytěžení povedou k drastickým změnám přístupu i doktríny tehdejší Československé armády.

Studená válka: Poprava.

Jak se připravit?

Na začátku každého mého projektu je myšlenka. Často neurčitá, mlhavá, spíš pocit než konkrétní plán. Ani tady to nebylo jiné: chtěl jsem si prostě nafotit příběh ze studené války. O špionech, krásných agentkách, se starými auty, zajímavými lokacemi, které diváka vezmou do komunistické Prahy s dobovými kostýmy a rekvizitami. Chtěl jsem tam hodně lidí, a aby to celé vypadalo jako obrázky z filmu.

Jenže je tu problém: o studené válce nevím téměř nic. Sám jsem ji nezažil, takže jsem začal výzkumem – pokud se tedy čtení knížek a koukání na desítky hodin filmů a seriálů dá říkat výzkum. Postupně jsem se prokousal životopisy špionů, historickou literaturou i odbornými texty. Četl jsem o dobové technice či výbavě agentů STB. Prošel jsem dostupná muzea a do toho pokládal hromady hloupých otázek chytrým lidem, kteří toho o studené válce věděli daleko víc než já. Nakonec jsem dal dohromady dvě nejdůležitější složky.

Zaprvé jsem si sám ujasnil, jaký příběh chci vůbec jako fotograf vyprávět a které záběry bych chtěl na fotkách mít. Zadruhé jsem si udělal jasno v dobových reáliích, technice i lokacích, takže jsem alespoň zhruba věděl, co bude obnášet produkce.

Hlavní pro mě byly v této fázi dva výstupy. Storyboard, tedy celý příběh rozkreslený zjednodušenou komiksovou formou. A také moodboardy, referenční obrázky, díky kterým jsem měl kompletní přehled o lokacích, kostýmech, světle nebo barvách.

Studená válka: Před výslechem.

Jak sehnat modely, lokace, kostýmy a rekvizity?

Tuhle část focení mám rád. Je to chvíle, kdy se v aranžované fotce oddělí zrno od plev. Je totiž jednoduché hýřit velkými myšlenkami, kreativními vizemi a dlouze mluvit o velkolepých projektech. Úplně jiná liga je takové focení skutečně zrealizovat.

Studená válka: Odposlech STB.

Se storyboardem a moodboardy v ruce jsem se pustil do produkční fáze. Zjednodušeně řečeno jde o proces, ve kterém je potřeba všechno sehnat a zařídit. Vzhledem k tomu, že moje osobní projekty vznikají bez sponzorů a pouze s rozpočtem, který dokážu dát dohromady sám (třeba tak, že si odpustím jednu, někdy i tři dovolené), je to komplikovaný proces plný kompromisů.

Zařizuju vždy od velkých věcí, případně těch, u kterých tuším nějakou zradu či obtíž. Tady to byly lokace. Mé velké štěstí je, že žijeme v Čechách. Lokace, které jako by vypadly z dob hluboké totality, jsou u nás naštěstí stále obvyklé. Focení probíhalo na několika místech, z nichž zajímavé jsou hlavně dvě: bunkr Drnov, vycizelovaný zapálenými nadšenci do úchvatného Muzea protivzdušné obrany, a bývalá slévárna v Králově Dvoře u Berouna, kterou jsme díky ochotě majitele mohli použít pro výslech a následnou popravu agenta.

Modelové – kde sehnat třicet švarných chlapců, kteří by mi zahráli osazenstvo bunkru protiletecké obrany? Na Facebooku. Stačilo slíbit neopakovatelný zážitek a krásné kostýmy, zájemce jsem musel dokonce odmítat. Kostýmy je pak vybavil barrandovský fundus, kde se obléká většina českých filmových produkcí. S rekvizitami vypomohli kamarádi, kteří se věnují bohulibým koníčkům, jako například sbírání dobové techniky STB. Nakonec se mi podařilo poskládat všechny kousky skládačky.

Studená válka: Centrum protiletecké obrany.

Technická stránka

Celý projekt byl technicky poměrně náročný. V několika případech jsme museli nasvítit komplexní a rozsáhlé prostory a často jsme fotili i na místech a v časech, kde se světla vůbec nedostávalo. Zdaleka nejsložitější bylo focení v bunkru Drnov. Tam jsme ve výsledku použili desítky světelných zdrojů.

Světlo

U světla se ale trochu zastavím a prozradím pár fotografických tajemství a postupů, které používám při svícení komplexních scén. Důležité jsou v mé práci tři koncepty: hlavní a motivované světlo a hloubka prostoru.

Hlavní světlo je jednoduše to, co svítí do obličeje hrdinům. Světlo, které mu vykresluje rysy a díky němuž vypadá přesně tak ladně, dramaticky nebo drsně, jak to příběh vyžaduje. Jako zdroj hlavního světla používám v posledních letech výhradně LED fresnely FOMEI. Jde o tvrdé směrové světlo, které sluší každému, pokud se dobře použije. Proto ho ostatně mají v oblibě i filmaři a chudáci fotografové se pak marně snaží je se svými softboxy dohnat – což nejde.

S motivovaným světlem je to trochu složitější. Ve zjednodušené verzi přichází ze zdroje, který ve scéně vidíme nebo alespoň tušíme. Může to být lampička na stole, lustr nebo měsíční světlo zpoza okna. Všechny zmíněné zdroje jsou ale v praxi pro focení příliš slabé, takže je používám jen jako jakousi motivaci (proto motivované světlo) a nahrazuji je světlem vlastním. U toho mám naprostou kontrolu nad silou, tvrdostí či barvou. K vytvoření motivovaného světla mám nejraději LED RGB panely FOMEI. Hlavně kvůli tomu, že mám stoprocentní kontrolu nad barvou a měsíční světlo tak může mít přesnou modrou barvu, kterou potřebuji – i bez barevných filtrů.

A nakonec hloubka prostoru: můj hlavní trik. U všech fotek se snažím vytvořit pocit prostoru či hloubky. K dispozici mám hned několik nástrojů. Zaprvé clonu objektivu (a následně malou hloubku ostrosti), jemný opar (vytvořený pomocí mlhostroje), kompozici (ve které skládám jednotlivé vrstvy obrazu), ale hlavně světlo. Ve scéně se většinou snažím nasvítit jednotlivé vrstvy obrazu zvlášť a střídám buď vrstvy světlo / stín, nebo od sebe jednotlivé části odděluji pomocí teplého a studeného světla. To byl ostatně i případ většiny fotek v téhle sérii. Nakonec pak používám miniaturní zdroje světla, které přidají detaily a komplexnost. V tomto případě šlo zhruba o patnáct miniaturních LED RGB panelů FOMEI, které jsou rozmístěné ve všech scénách.

Storyboard

Postup při svícení

Je snadné se ve svícení komplexních scén ztratit. Proto jsem si v posledních letech vypracoval systém, který mi pomáhá pracovat efektivně a co nejrychleji. Začínám vždy kompozicí: každý model dostane své místo a já si ujasním, odkud je budu zabírat. Tím se vyhnu přestavování scény nebo světel. Následuje hlavní světlo na hrdinu, aby mu to slušelo. V dalším kroku přidám motivovaná světla a jako poslední pak rozmístím další lampy do prostoru, aby vytvořily hloubku. Tím je celá scéna hotová, asistent ji projde s mlhostrojem, necháme mlhu rozptýlit až do chvíle, kdy zbude jen lehounký opar, a můžu fotit.

Moodboard

Která světla jsme používali

Celá série je nasvícena trvalými LED světly FOMEI. Používali jsme tři typy zdrojů: silné dvojbarevné LED fresnely (bicolor) o výkonech 150–700 W, které většinou slouží jako hlavní světlo. Doplňují je RGB LED panely (100 W), ty jsem využil ve stísněnějších prostorách a jako výplňové světlo. Celou atmosféru pak dokreslují miniaturní RGB LED panely o výkonu 12 a 24 W pro vymodelování prostoru, hloubky a dotvoření atmosféry. Občas jsme používali bezmála 40 světelných zdrojů v jednom okamžiku.

Studená válka: Výslech.

Dotek budoucnosti

Při práci se světlem jsem u této série nepřestával vycházet z úžasu nad tím, že vůbec mohu projekt tohoto rozsahu realizovat vlastními silami, navíc se svou technikou, což by před deseti lety vůbec možné nebylo. Světla zlevnila (LED Fresnely stojí zlomek toho, co před pár lety), zdroje se zmenšily (LED Mini RGB 12 a 24 W jsou toho zářným příkladem) a spousta světel už má vestavěnou baterii. Práce fotografa je daleko snazší, levnější, jednodušší a příjemnější. Díkybohu za technologický pokrok.

Studená válka: Poprava.

Práce s lidmi

Jako jeden z největších problémů na projektu se ukázala práce s modely. Ne kvůli tomu, že by modelové nespolupracovali (právě naopak), bylo jich ale jednoduše příliš mnoho. Na několika fotkách bylo potřeba precizně pracovat zároveň s bezmála dvaceti lidmi, aby každý stál na vybraném místě, ve správné póze, a dokonce i s vhodným výrazem.

Fotka totiž oproti filmu autorovi nic neodpustí. Zmrazí realitu v jediném okamžiku, který ale tím pádem musí být dokonalý. Jako nejlepší přístup se nakonec osvědčilo rozdat modelům konkrétní úkoly a role. Každý člen vojenského štábu dostal funkci, úkol a hrubý popis vztahu k okolním postavám. Dál si svou roli dotvořili podle sebe a já jako fotograf jsem měl volné ruce. Díky tomuto přístupu jsem se mohl věnovat hlavním modelům v popředí a pouze ladit jemné nuance.

Úpravy

Jakkoliv se u tohoto projektu může zdát, že byla postprodukce rozsáhlá, opak je pravdou. Většiny barevné tonality jsme dosáhli už na místě, dále vyvážením barev ve formátu RAW a díky práci se světlem a jeho barvou. Velké zásahy se pak odehrávaly jen u fotografií z letadla, kde neexistovala jiná možnost než exteriér „domontovat“. Jinak je ale celá série z 95 % totožná s tím, co bylo přímo ve fotoaparátu.

Použitá technika

Canon 5DS R
Sigma 24 mm f/1,4 Art
Sigma 50 mm f/1,4 Art

FOMEI LED 160–480 W Fresnel
FOMEI LED RGB 100D
FOMEI LED Mini RGB 12 a 24 W

Capture One
Adobe Photoshop

---

Už máte květnové rozšíření vydání časopisu FOTOVIDEO?

Mistři fotografické reportáže

Obrovskou radost nám udělali dva skvělí fotoreportéři ověnčení spoustou fotografických ocenění, se kterými se nám poštěstilo udělat (v té době ještě z karantény na dálku…) neobvyklý dvojrozhovor. Michal Růžička a Jan Zátorský patří k naší naprosté novinářské špičce, a přestože ten rozhovor měl onu zvláštní lockdownovou atmosféru, tak se určitě stane jedním ze zlatých materiálů naší časopisecké historie. Doporučujeme!

Horká láva neměla šanci!

Další, naprostou „bombou“ tohoto květnového vydání je horká fotografická lekce a vyprávění neskutečného Petra Jana Juračky. Tento náš dlouholetý kolega si opět po čase dal laťku ještě trochu výš a vyrazil si povídat s několika drony a dalším fotografickým vybavením s aktuálně velmi žhavým vulkánem na Islandu. Fotografie této nádherné přírodní události jsou sice vidět na sociálních sítích, ale vytištěné na papíře jste je už viděli? A dokonce s neuvěřitelně vtipným textovým doprovodem Petra Jana Juračky? To určitě ne! A na závěr článku ještě jako přídavek najdete jeho skvěle nastříhané video, které si můžete přes QR kód přehrát ve vašem smartphonu.

A ještě jeden skvělý fotoreportér!

Když už byl úvodní rozhovor tohoto vydání s Michalem Růžičkou a Janem Zátorským skoro hotový, dostaly se nám do ruky nádherné velikonoční snímky špičkového fotoreportéra Reuters a Slovenské tlačové agentury, Radovana Stoklasy. To musíme mít, rozhodlo se téměř jednohlasně. A tak se volalo a psalo na Slovensko, Radovan byl velmi vstřícný a na svět přišla další nezapomenutelná radost s neskutečnými fotografiemi.

Fotograf roku má aktuální téma: Zlatá hodinka

Vkládejte do něj své fotografie! Je to úžasně barevné téma. Všichni se společně rádi zaměříme na hru světel a stínů a ikonickou zlatou hodinu – poslední hodinu denního svitu, kdy slunce svým měkkým světlem krásně maluje a stíny se stávají plastickými a vytvářejí neskutečné obrazce, které podněcují fotografovu představivost. Foťte a vkládejte své příspěvky na toto téma do soutěže Fotograf roku průběžně a kdykoli a nejpozději do 30. 5. 2021 na http://fotografroku.ifotovideo.cz

VE VLAKU

Mimochodem! Všimli jste si také této speciální kategorie Fotografa roku! Foťte ve vlaku, vkládejte své snímky na web fotografroku.ifotovideo.cz, vyhrajte kilometrickou banku na 2000 kilometrů a cestujte s Českými drahami, kam se vám zachce!  Více na stranách 102 a 103.

Je toho hodně, co vám v tomto vydání nabízíme.

Přejeme vám s naším květnovým vydáním hezké chvíle a vybíráme z jeho rozšířeného obsahu například následující články:

ROZHOVOR: Michal Růžička a Jan Zátorský

Tyto dvě velké osobnosti české fotožurnalistiky není třeba představovat. Prohlédněte si jejich úžasné snímky!

DOBRODRUŽSTVÍ: PETR JAN JURAČKA NA ISLANDU

Davídci a Goliáš, aneb s drony do hrdla vulkánu? Myslíte si, že je to možné? Petr vás přesvědčí, že ano!

RADOVAN STOKLASA: Bolo by to dlhé rozprávanie…

Asi jste si všimli, že dokumentární a reportážní fotografové si v tomto vydání udělali na dálku něco jako přátelské setkání.

ROZHOVOR: Odpovídá pan Dayong Li

CEO Venus Optics o jeho začátcích, současnosti i o tom, že je to velmi příjemný a chytrý člověk. Krásně jsme si popovídali. Čtěte pozorně.

PRAXE: SVÍCENÍ A FOTOGRAFICKÝ PROJEKT

Stanislav Petera – Jak se fotila Studená válka? Standa má obrovské fotografické projekty a my představujeme jeden z nich.

PRAXE: DALŠÍ VELKÁ VIDEOPORADNA

Akustika a záznam zvuku při tvorbě videa, dvě velmi důležité věci a rady pro videonadšence.

TECHNIKA: Hasselblad 907X 50C

Podívejte se s námi, co umí tato lahůdka, kterou měli někteří členové naší redakce v rukou.

POZOR, máme nový dárek k vašemu předplatnému, vyberte si ho! Už jste si objednali vaše FotoVideo až domů! Je to stejně jednoduché, jako v jiných e-shopech!

K celoročnímu předplatnému časopisu FotoVideo prostě dárky odjakživa patří. Udělejte si radost (a také vašim blízkým?) na dalších dvanáct měsíců! S naším předplatným opravdu ušetříte. Vybírejte dle chuti, ale rychle, dárků je dost, ale některé jen v omezeném množství! Předplaťte si nás natrvalo, nebo si vyzkoušejte, zda nás chcete odebírat po jednom či dvou či třech či šesti či dvanácti výtiscích. Jak se vám to bude líbit. Ale s delší dobou předplatného výrazně klesá jeho cena a dárek je ZDARME k novému, celoročnímu předplatnému.

Vybírejte si na našem webu:

http://www.ifotovideo.cz/rubriky/predplatne/