Ačkoli jsou nové digitální fotoaparáty stroje se snímači s vysokou rozlišovací schopností a zaslouží si kvalitní objektivy, které je zvládnou „nasytit“, neznamená to, že by nebylo možné používat i starší skla. Ta totiž mohou nabídnout velmi specifické a podání záběru v několika směrech.
Starší kinofilmové objektivy – ať už s automatickým nebo ručním ostřením – nejsou pro mnoho současných fotografů příliš zajímavé. Důvodem je jejich optimalizace právě pro kinofilm, jehož rozlišovací schopnost je velmi podobná jako zhruba u 12Mpx snímače. Současné snímače, používané v digitálních fotoaparátech s vyměnitelnými objektivy, však mají rozlišení dvoj- až trojnásobné. V praxi to pak znamená, že použití staršího objektivu s sebou obvykle nese měkčí kresbu, horší ostrost a mnohdy i specifické zabarvení nebo podání rozostřených oblastí.
Fotografie pořízená objektivem Trioplan, zdroj: Didier Jordana CC BY-NC-ND 2.0
Právě výše zmíněná specifika jsou ale na druhou stranu natolik zajímavá, že se nemalá skupina fotografů vrací k několika konkrétním objektivům z doby filmové fotografie. Současným trendem je nabídnout fotografům...
...
Celý článek i fotografiemi si můžete přečíst v tištěném (nebo také elektronickém) únorovém vydání FotoVideo.
Více o tom, co najdete v únorovém vydání, najdete tady.