Recenze knihy – FRANTIŠEK DOSTÁL – Nádraží Braník aneb vlak do stanice touha

Vždycky jsem si říkal, že se určitě zase někdy do svého milovaného Posázaví dostanu. O Františkových branických fotografiích vím samozřejmě dávno, ale že jich je tolik a vydají na poctivou stošedesátistránkovou fotografickou knihu a ještě jich spousta zbude, to jsem opravdu netušil.

Coby mladý vodák a milovník tamního kraje často jsem svou čtrnáctidenní posázavskou cestu na nádraží v Braníku končil a František tam své cestování opačným směrem zahajuje, tedy alespoň v této konkrétní knize, protože vím, že má celé Posázaví skutečně procestované.

Text: Rudolf Stáhlich s citacemi z knihy Nádraž í Braník, foto: František Dostál, www.facebook.com/frantisek.dostal

Emoce

Všechny fotografie Františka Dostála jsou velmi emotivní a mnoho z nich je skutečně vtipných, až na ty silně ironické a také smutné z osmašedesátého, kdy nás obsadili Rusové.

Ale snímky v této nové knize jsou pozitivní, navíc plné vzpomínek na zašlé časy, pro mnohé krásné a romantické, pro jiné pracovní a mnohdy až kuriózní. Typický cestující, který nastupoval na dlouhou cestu Posázavským pacifikem? Těžko specifikovat. Na fotografiích z nástupiště a přilehlých prostor starého nádraží najdete všehochuť postav a postaviček od zarostlých trempů s klasickým báglem, cigárem a pivem přes rozkvetlé maminy a mladé rodinky s početnými ratolestmi až po klasické chataře přesunující se na víkend na své haciendy. Nádherné jsou i smějící se nádražačky a oplácaní průvodčí, z jejichž rtů téměř čtete klasickou „jízdenkovou“, trošičku obhroublou češtinu…