Rozhovor – Patrik Staněk o wildlife

Co se musí stát, aby se z člověka, který tráví většinu času za počítačem, stal uznávaný fotograf zvířat? Své o tom ví Patrik Staněk, který své dvě největší vášně – IT obor a fotografování – dokázal spojit a věnovat dostatek prostoru oběma…

Jste IT specialista. Jak se to přihodí, že člověk zcela mimo obor podlehne kouzlu focení a ještě se v něm stane tolik úspěšným?
Vždy jsem měl rád přírodu a zvířata – posledních 15 let ještě více. Asi z toho důvodu, že v práci celý den mluvím s kolegy, řeším jejich problémy a po práci chci mít klid. Proto vždy vyrážím do lesa a užívám si pohody.

Kdysi jsem chtěl fotografovat své psy a vůbec mi to nešlo, tak jsem začal chodit na workshopy, učil se fotit a postupně zlepšoval a to vesměs dělám dodnes, pořád se učím. V té době jsem ale chodil třeba šedesátkrát ročně do zoologických zahrad a trénoval.

Nejste tedy ten typ, který se pro kariéru fotografa rozhodl už v plenkách a ani svůj profesní život nestavíte pouze na focení. Co vás baví na IT světě?
Po deseti letech působení v IT jsem si dal více než dvouletou pauzu a pouze fotil, dělal workshopy atd. Ale upřímně, po čase mě to přestalo naplňovat, a tak jsem se do IT zase vrátil. Aktuálně mám na starosti IT na generálním ředitelství společnosti ČEPRO. Nesmírně mi vyhovuje tyto dvě profese kombinovat a mít tak život pestřejší. Je to samozřejmě na úkor volného času.

Pondělí až pátek jsem klasicky v práci a vesměs každý víkend v roce někde po zoologických zahradách, v národních parcích, pořádám workshopy nebo přednáším. Když se nevěnuji ani jednomu z toho, tak letím s klienty do Afriky nebo deštných pralesů v Asii. Mám rád, když mám co dělat a nenudím se.

Co se musí stát, aby se fotografování jen tak pro radost stalo hlavním tématem výstav, workshopů a přednášek? Musela to být náročná cesta a začátky byly asi divoké, že?
Je to opravdu o letech práce. Dneska si každý myslí, že si koupí bezzrcadlovku, nějaký základní objektiv, udělá logo a lidé mu budou platit tisíce za jeho fotky, mnohdy podprůměrné. Není to tak… Mně cesta k dobré fotografii stála roky života, než přišel nějaký adekvátní výsledek.

Prošel jsem desítkami workshopů, hodně se sám učil a trénoval, věnoval tisíce hodin sociálním sítím, zaplatil jsem nemalé peníze za reklamy, taktéž za techniku a tak dále. Ta cesta je složitá a komplikovaná, ale stojí za to. Důležité je zkrátka fotit, fotit a fotit, jinak se to nikdy nenaučíte.

Na fotovýbavu se vás ptá jistě každý – mě ale zajímá, co cítíte, když zmáčknete spoušť.
Cítím nervozitu, zda jsem tu momentku stihl zachytit, nebo ne. Zvířata jsou právem jednou z nejtěžších fotografických disciplín. Člověk nemůže moc předpokládat, kdy se „to“ stane.

Kdy přijde ta pravá chvíle, kdy se na vás zvíře podívá a zda při tom bude dobré světlo, jestli bude pozadí správně barevné a dostatečně daleko. Je to zkrátka adrenalin, zvlášť v případech, když...

Celý článek najdete v květnovém čísle FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!