Proč je důležitá správná kompozice obrazu

Při fotografování, respektive při pořizování obrazového záznamu je třeba dbát primárně na dvě zásadní věci. Tou první je expozice, která je exaktně určená, tou druhou je potom kompozice, pro mnohé něco neurčitého a stěží pochopitelného, pro jiné naopak přirozenost.

V očích některých pokročilých autorů je kompozice dokonce důležitější než expozice, která je sice odpovědná za to, jak fotografie vypadá, avšak prim hraje celkové sdělení snímku, nutně odvislé od vhodné kompozice.

Pokud si představíme dobu o 50–70 let dříve, neměl fotograf příliš mnoho možností, jak se od zbytku konkurence odlišit z pohledu používaného filmového materiálu nebo speciálních objektivů. To hlavní, co odlišovalo úspěšné fotografy od těch méně úspěšných, byla zejména práce se světlem a kompozice, která dokázala zaujmout diváky.

V současné době, která je doslova zahlcená obrazovým sdělením a vizuálním obsahem obecně, má většina začátečníků a také těch, kteří fotografují mobilem, tendenci kompoziční pravidla a doporučení v lepším případě ignorovat, v tom horším o nich ani nemají ponětí. Přitom se jedná o jednu z kvalit, které se může fotograf poměrně snadno naučit a využít je ve svůj prospěch.

Co je kompozice

Zřejmě nejjednodušší definice kompozice je taková, že se jedná o způsob poskládání výrazných objektů na fotografii tak, aby snímek zapůsobil na diváka. Vedle pravo-levého rozložení objektů na snímku je třeba také pracovat se směrem předo-zadním – pochopit a naučit se práci s prvním a druhým plánem fotografie, čímž můžete do značné míry ovlivnit nejen čtení fotografie divákem, ale také to, co si ze snímku odnese a co ho bude zajímat nejvíce.

S mírnou nadsázkou je možné konstatovat, že kompozice vám umožňuje částečně s divákem manipulovat, jelikož mu můžete ukázat pouze část toho, co se před vašima očima odehrává, anebo mu ukážete celou realitu, ale z takového úhlu pohledu, že bude vyznění snímku zcela opačné než v ostatních případech.

Z vlastního pohledu fotografa je kompozice proces, který začíná v okamžiku, kdy přicházíme k lokalitě a scéně, kde plánujeme fotografovat. Po příchodu si prohlédneme blízké okolí, identifikujeme vizuálně výrazné prvky a buďto se na ně zaměříme a hledáme optimální záběr, anebo se je snažíme upozadit či využít v druhém plánu fotografie, pokud je objektem našeho zájmu něco či někdo jiný.

Dalším krokem je volba ideálního záběru, což v praxi znamená určit hlavní motiv snímku, ke kterému se má upínat pozornost diváka, a vhodně jej umístit do zvoleného výřezu reality / scény. Následuje někdy zdlouhavější, ovšem nezbytné obcházení tohoto objektu a hledání vhodného záběru, kdy už se snažíme na snímku eliminovat nechtěné, například úkrokem do strany nebo úpravou ohniska.

Po nalezení správného výřezu, který splňuje představu o finálním záběru, ještě...

Celý článek najdete v únorovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!