PETR LUSK – Fotili jsme Dakar s panem prezidentem

Zůstane asi už navždy faktem, že letošní Dakar byl výjimečný nejen co do úspěchů českých motoristických sportovců, kterým určitě nechybí naše široká podpora. Tím myslím nejen mediální.

O obrovskou sledovanost se zasloužili skvělé ženy a muži za volanty i řídítky, jejich nádherné stroje a určitě i několikadenní přítomnost prvního muže státu, který je všechny přijel podpořit a také si zafotit. Děkuji Petru Luskovi, že byl ochotný se s námi o tyto zážitky podělit.

Petře, nejdříve otázka, která měla být pro vás společná, ale Honzu Altnera se mi nepodařilo zastihnout: Oba jste s Honzou sportovní, hlavně motorističtí novináři, povězte každý za sebe prosím, jak jste s focením začínali a co vás přivedlo k focení motorismu, motorek, aut, závodů, letecké akrobacie a dalších adrenalinů?
Za sebe se vrátím na začátek tisíciletí, kdy mě pohltila nastupující nová technologie digitální fotografie spolu se zálibou v motosportu. Začínal jsem u tuzemských závodů v rally. Malým a neskutečně pomalým kompaktíkem od Olympusu jsem se snažil zachytit závodní speciály v plné rychlosti a byl to naprosto nerovný boj. Když se náhodou podařila použitelná fotka, byl to doslova zázrak.

Pak se mi podařilo našetřit na první vysněný 4Mpx fotoaparát Canon EOS 1D a sportovní fotografii jsem doslova propadl. Začalo cestování po světových rally WRC Švédsko, Finsko, Austrálie, Argentina a Nový Zéland a první opravdové úspěchy na poli motoristické fotografie. Jako každý, kdo chce nějak vyniknout, jsem vyhledával to nejtěžší, co v oboru existuje, a to je v legendární Rallye Dakar. Mám jich na kontě 15 a nevypadá to, že bych ještě viděl na konec.

Petře, Honza je současně i motorkář a také závodí, jestli se nepletu. Nejste proti němu v nevýhodě, když „jen“ fotíte? Vynahrazujete si to focením letadel?
Pozor, nechybělo mnoho a už jsem také seděl v závodním speciálu na startu dakarského maratonu, ale kdo by to pak za mě vyfotil? Fotit tento bláznivý podnik je vlastně skoro stejné – ne-li těžší – než ho jet jako závod.

Absolvuji skoro stejnou trasu v závodním autě se startovním číslem, rozdíl je akorát v tom, že nejedu na čas a vláčím s sebou fotoaparáty. Co týká focení letadel, to je jenom trénink postřehu, abych v průběhu roku nevyšel ze cviku, taková střelba na asfaltové holuby. Ne, dělám si srandu, moc rád fotím všechno, co se rychle hýbe, a to trysková letadla splňují dokonale. A motorkář jsem také...

Celý článek najdete v březnovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!