V minulém čísle vyšel vůbec první spisovatelský počin mojí ženy, pojednávající o svízelích života té nebohé zranitelné bytosti po mém boku.
Nezbývá mi než doufat, že už nic dalšího v dohledné době psát nebude, protože měl ten článek nebývale pozitivní ohlas a mnoho z vás mě teď bude patrně považovat za totálního „mačodespotu“,zcela ignorujícího ony křehké ženské city a postupujícího s jediným vytčeným cílem – pořídit perfektní záběr.
Text a foto: Petr Jan Juračka