Pavel Lebeda – Plány sportovního fotografa se často mění

Představovat vám jeden z pilířů české sportovní fotografie? Trochu troufalost, že? Kdysi a kdesi řekl, že důležitá sportovní fotka vzniká na poslední chvíli. S tím bych chtěl ale výrazně polemizovat a následující řádky a Pavlovy odpovědi vám to myslím potvrdí.

On totiž dokáže svou práci a své fotografické zážitky líčit tak, že by se z nich rovnou dala tisknout kniha, a je asi nejen pro mě ikonou a vzorem dokonale připravené a poctivě odpracované reportážní fotografie. Má v sobě to, co řada současných i „profesionálních“ fotografů nutně potřebuje – zkušenost, píli, totální zájem o fotografii nejvyšší kvality a výbornou hlavu pro příběh.

Možná to nedokážu tak dobře vyjádřit, možná byly mé dotazy příliš obecné, ale ne nadarmo má Pavel skvělou databanku vynikajících sportovních fotografií, z nichž každá je krásným příběhem. Posuďte sami…

Milý Pavle, díky za možnost si povídat na našich stránkách. Když si tak pomalu procházím vaše velmi obsáhlé portfolio, cítím, že každý sport vidíte přes jeho vynikající, převážně české reprezentanty. Mýlím se? Vyvraťte mi třeba názor, budu velmi rád, když nám přiblížíte způsob, jakým dosahujete tak blízkého vztahu s fotografovanými sportovci?
Nevím přesně, jak to vysvětlit. Žádný recept nebo manuál, je to přirozená věc. Na blízkou komunikaci s reprezentanty jsem si zvykl od začátku své kariery, když jsem pracoval ve sportovních časopisech, jezdili jsme s redaktory na delší reportáže ke sportovcům a byli i v jejich soukromí. Pak to pokračovalo i po mém odchodu na volnou nohu. Mel jsem štěstí, že jsem pracoval pro firmy či kluby zastupující naše sportovce (Petr Čech, Martina Sáblíková, Filip Jícha, Gabriela Soukalová, Ondřej Moravec, Markéta Davidova či Jiří Lipták), ale nejblíže jsem se ocitl u tenisových reprezentačních výběrů, kde v té době byly hlavní hvězdy Tomáš Berdych, Radek Štěpánek, Lucie Šafářová, Barbora Strýcová a především Petra Kvitová.

Díky tomu, že jsem součástí reprezentační výpravy, mám stejný program jako oni, bydlím s výpravou ve stejném hotelu, mé pracoviště je v prostorách pro tým, ne v tiskovém středisku v jiné části areálu, tak vzniká bližší vztah, než jaký mají kolegové z agentur nebo novin, kteří se se sportovci potkávají jen na tiskovkách nebo samotných zápasech.

Mimochodem, nebude vám chybět Petra Kvitová, kterou jste tolikrát zvěčnil při jejích největších úspěších a kterou čeká krásné mateřství, jež jí ze srdce přeji?
To jsme dva! Teď ji čeká úplně jiný život než doposud. A já jí hlavně přeju, aby vše bylo ok. Byla to opravdu náhoda, že jsem byl u jejího vítězství ve Wimbledonu 2011. Do té doby jsem fotil nejvíc fotbal. Měl jsem smlouvy s několika ligovými kluby, seděl v létě, v zimě, ve vedru, v dešti a blátě nebo v mrazu a sněhu za brankovou čárou a dokumentoval zápasy.

Rok 2011 byl ale i pro mě zlomem, začal jsem se více věnovat tenisu. Navíc přišly další úspěchy jednotlivců i týmů ve Fed Cupu nebo Davis Cupu. Pro mě to znamenalo více práce, za kterou jsem byl...

Celý článek najdete v únorovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!