Lenka Ulrichová – Česká stopa v Hollywoodu

Jméno fotografky a bývalé modelky Lenky Ulrichové není na české fotografické scéně příliš známé, otázkou je, zda vůbec. Důvod je prostý, Lenka je sice rodilá i vystudovaná Češka, ale jako fotografka se „narodila“ až v Americe – a nevybrala si nejsnadnější místo.

Právě drsný Hollywood je dnes její domovinou a zároveň místem, kde každý den poměřuje svou psychickou odolnost, kreativitu a výtvarné nadání s těmi nejlepšími v oboru módy a reklamy. Její pomyslnou vizitku úspěchu zdobí jména takových klientů jako Vanity Fair, The Hollywood Reporter, Los Angeles Magazine, Elle nebo Cosmopolitan.

Před jejím objektivem se objevily tváře, jako třeba Christina Ricci (Addams Family), oscarový herec Troy Kostur, Claire Foyová (seriál Alžběta z Netflixu) či režisér Dong Hwang (Hra na oliheň) a mnozí další. Pojďte se seznámit se svou krajankou, fotografkou Lenkou Ulrychovou.

Kdo byla Lenka Ulrichová, než se stala fotografkou? Jaká byla tvá česká cesta?
V Praze jsem vystudovala Fakultu humanitních studií Univerzity Karlovy. Během toho jsem se živila jako tlumočnice a překladatelka u filmu. Pracovala jsem například pro Stillking Films a další filmové produkce na Barrandově, které v Praze pomáhaly zahraničním společnostem s realizací jejich filmů. Pro člověka, který se v budoucnu měl stát fotografem, to byl ohromný přínos.

Film a fotografie jsou sice dvě rozdílné umělecké disciplíny, přesto mají mnoho společného a navzájem se inspirují. Během natáčení jsem měla možnost pozorovat při práci opravdové profesionály. Do budoucna mi ale nejvíce pomohlo, že jsem se mohla naučit komunikovat s herci a filmovými hvězdami. Při natáčení filmu XXX s Vinem Dieselem jsem potkala svého muže a vlastně díky němu jsem se po dokončení studií ocitla v L.A.

Jak se přihodilo, že se holka z jihočeských Prachatic dostane do Los Angeles a stane se módní fotografkou?
Původně jsem vyrostla v Karlových Varech. V Prachaticích jsem bydlela relativně krátce, ale dodnes na ně ráda vzpomínám a stále udržuji kontakt s řadou lidí přes Facebook. Po revoluci jsem hodně cestovala, věnovala se trochu modelingu, žila rok v Londýně, na Madeiře a studovala jazyky.

Po návratu z Madeiry jsem začala pracovat jako tlumočnice a šla na UK. Moje cesta k samotnému focení pak byla ale poměrně klikatá. Fotit jsem začala až v L.A. V Čechách bych si asi nikdy nedovolila věnovat se něčemu kreativnímu, sebevědomí tam uvízlo na bodu mrazu. L.A. je magické místo, panuje tam takzvaný „can-do attitude“, úplně jiná konstelace a mně najednou jako by narostla křídla.

První rok v L.A. jsem se opět trochu věnovala modelingu, ale velice brzo jsem si uvědomila, že mě mnohem víc zajímá kreativní stránka věci a hlavně že mám dost jasnou představu, jak mají fotky vypadat. (smích)

Tomu rozumím, ale jak ses poprala s řemeslem? Jedna věc je vrozený talent a druhá řemeslo, muselo to být těžké.
Z velké části jsem samouk, ale jsem taky dost svědomitá studentka, takže jsem se nejdřív zapsala do kurzu grafického designu na Kalifornskou univerzitu (UCLA). Už jsem sice nějakou dobu fotila, ale stále se bála vsadit na nejistou kartu. Nicméně po jednom volitelném kurzu fotografie na UCLA už pro mě nebyla jiná cesta, fotografii jsem propadla.

Asi po roce jsem pak přešla už jen čistě na fotku na Santa Monica College. Během té doby jsem zároveň také fotila pro různé modelingové agentury. Když jsem v L.A. začínala, zhruba před 18 nebo 19 lety, nebylo tam moc fotografů nabízejících takové ty čisté fashion fotky s důrazem na přirozenou krásu modelky...

Celý článek najdete v červencovém FotoVideo

Doporučujeme také výhodné předplatné s dárkem!